Vojtěch Hordějčuk se do Lucemburska přestěhoval i s rodinou kvůli práci. Nejvíce ho překvapilo prolínání jazyků. „Lidé jazykové tanečky řeší dennodenně, jsou velmi tolerantní, snaží se najít společný jazyk a porozumět si. U pokladen v obchodním domě Auchan dokonce mají na každé pokladně vlaječky, které značí, jakými jazyky se s danou pokladní domluvíte. Někdy je to vlajka jediná (typicky francouzská), u jiné pokladny najdete vlajek až pět. I doktora či úředníka můžete online vyhledat podle toho, jakým jazykem mluví. Jak říkají sami Lucemburčané: jeden jazyk nestačí,“ říká.