Diskuze s vysokoškolskými profesory? Ta je v Rakousku vyloučená, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Na svůj první zážitek z rakouského Linzu si pamatuji naprosto živě. Večer po zabydlení na koleji jsem se sama rozjela do centra města, podívat se, kde přesně sídlí budova univerzity, kam se druhý den ráno s velkým očekáváním vypravím. Po příjezdu na Maria-Theresien Platz jsem ale zůstala stát ohromena davem demonstrující expatů z Turecka, kteří se domáhali lepších sociálních podmínek. Uvítaná jak se patří pro vykulenou dvacetiletou holku. Jinak mi ale město očarovalo svou architekturou. Linz je rozdělen na dvě části, na tu starou historickou a novou moderní část, která je ale citlivě zasazena, takže ráz města nijak nekazí.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Nemám pocit, že by něco takového bylo. Jako studentka jsem se pohybovala převážně mezi dalšími „erasmáky“, takže jsme k sobě byli všichni tolerantní. Nicméně typ výuky mě na Kunst Universität, kde jsem studovala, překvapil velice. Rakouský přístup ke studentům byl spíše podobný našemu středoškolskému typu výuky. Samostatnost a rozvíjení vlastních iniciativ bylo pro místní profesory víc než cizí. Velice jsem tady narazila, když jsem s profesorkou začala diskutovat nad svou kolekcí, na které jsem v Linzi pracovala. Jakákoliv poznámka nebo argumentace byla razantně zamítnuta. Myslím si, že to rozhodně není správný přístup. Vysoká škola by měla vést k samostatnému myšlení a případné obhajobě názorů.

Veronika Štěrbová Veronika Štěrbová, tvořící pod značkou Sophistic by Veronika, vystudovala Střední průmyslovou školu textilní v Jihlavě – obor modelářství a návrhářství oděvů a poté získala magisterský titul na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Rok žila v rakouském Linzi. V roce 2010 založila autorskou značku Sophistic by Veronika a od té doby se účastnila řady významných módních přehlídek. V roce 2011 otevřela svůj první ateliér a obchod na pražských Vinohradech.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Toto se mi hlavou honilo během stáže často, nicméně jsem následně dospěla k názoru, že všude je chleba o dvou kůrkách. Po skončení stáže jsem se tedy vrátila zpět domů. Do České republiky mě táhle zpět má rodina, nechtěla jsem jí být tolik vzdálená, i když Linz není zase až tak daleko. Také si myslím, že přistěhovalec, ač ze sousední země, má vždy těžší podmínky v uplatnění se a přijetí do společnosti. Myšleno v obecné rovině.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybělo?
Český chléb! Ten prostě nikde jinde ve světě nenajdete. Všude najdete bagety a croissanty, ale žitný chléb je česká specialita. Po tom se mi stýskalo nejvíce.

Lidovky.cz: Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo?
Nejsem příliš zdatná kuchařka, takže jsem se do vaření příliš nepouštěla. Nicméně s ostatními „erasmáky“ jsme pořádali kulinářské večery a vzájemně si vařili. Bylo to velice milé, poučné a hlavně zábavné.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Nejčastěji asi Praha, hokej nebo fotbal. Z osobností určitě Jaromír Jágr nebo nějaký jiný sportovec. Z politiků potom Václav Havel.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Obecně politiku moc nesleduji, jen v nějakých vyhrocených případech. V době, když jsem žila v Rakousku, jsem byla navíc velmi mladá a mé zájmy směřovaly jinam. Určitě v oblasti sociálního zabezpečení svých občanů. Domnívám se, že je to ale dáno celkovou ekonomickou rozdílností mezi těmito zeměmi. Nicméně politická situace není pro mě zcela relevantní faktor pro rozhodování, kde žít. Jsem přesvědčená o tom, že když se člověk snaží a pracuje na sobě, bude se mu vést (minimálně v Evropě) všude dobře.