Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Doufejme, že prezident nikoho virózou nenakazil, říká Izraelka

Česká kuchyně

  7:00
Izraelka Widad Tobia patří ve své zemi k menšině. V Česku ale arabská křesťanka dokonale zapadla. Přijela sem před šesti lety studovat zubní lékařství, našla si zde přítele a velice rychle se naučila téměř bezchybně česky. Přiznává, že už pomalu zapomíná i svůj rodný jazyk. Miluje moravské víno, ale stýská se jí po moři a velké rodině.

Widad Tobia foto: Lidovky.cz

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
Když jsem poprvé přijela, tak to pro mě byl takový malý šok. Jiné bylo vlastně všechno: architektura, ceny v obchodech o mnoho levnější a vlastně i jazyk a jeho vykání a tykání. Když jsem se ubytovala na vysokoškolských kolejích, překvapilo mě, že v pokoji mám dvě topení, ale žádnou klimatizaci. Teď už mě to nepřekvapí, na první zimu, i když byla nesnesitelná, ráda vzpomínám. Poprvé jsem viděla tolik sněhu.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodla, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
K pobytu v Čechách mě vedlo hlavně studium – je pro mě velice důležité školu dokončit. Pokud vše půjde dobře, třeba si zde otevřu jednou i vlastní zubní ordinaci.

Kdo je Widad Tobia

Sedmadvacetiletá Izraelka se narodila v Haifě, ale vyrůstala poblíž Nazaretu na rodinné farmě. Do Česka přijela v roce 2007 studovat lékařství. V současnosti se specializuje na stomatologii.

Žije v Praze s českým přítelem a plánuje se zde usadit natrvalo. Pomáhá ji v tom vynikající znalost češtiny, kterou se naučila už během prvního roku v Česku.

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Já v kritice nemám ráda stereotypy a kolektivní soudy, takže se nedá říct, že mi něco konkrétního vadí. Posuzuji vždy člověka od člověka.

Lidovky.cz: Chodila jste někdy s Čechem, jací podle vás jsou?
Chodím s Čechem přes pět let a jsem moc spokojená. Ale jací jsou ostatní, to vám nepovím.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Slušní rozhodně jsou, ale určitý rozdíl je v rodinných vztazích. Pocházím z velké rodiny a u nás rodina znamená všechno. Hodně se spolu setkáváme, jezdíme spolu na výlety, navzájem si pomáháme a vztahy jsou celkově mnohem hlubší. Možná je to dáno tím, že tady jsou rodiny malé a je velké procento rozvodů.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklá?
Český humor je odlišný od toho našeho, ale líbí se mi. Nejvíc v podání mé kamarádky, která vtip zapomene vždy v půlce vyprávění. Také se mi líbí dětské slovní hříčky jako „třistatřicettřistříbrnýchstříkaček“ nebo zábavné pořady ve vaší televizi.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Dřív jsem neměla vůbec žádnou představu o vaší historii, ale teď mě docela zajímá. Něco jsem se naučila už během kurzu češtiny, s přítelem jezdíme do muzeí, navštívili jsme spoustu zámků a hradů. Můj bývalý spolubydlící je skvělý novinář, tak o tom má přehled. K Vánocům mi dal knížku Dějiny českých zemí, takže základ mám. 

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Pivo jsem obecně neměla nikdy moc ráda, ale po prvních návštěvách českých hospod, kdy jsem platila víc za malou kolu než kamarádka za veliké pivo, tak jsem mu přišla na chuť. V létě mi chutnají piva s příchutí. Nejraději ale mám moravské víno. Česká kuchyň mi celkem chutná, nejraději mám kuře na paprice, „smažák“ a svíčkovou – ta jídla jsem se naučila i vařit.

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Ráda bych tady zůstala, ale člověk nikdy neví, co mu budoucnost skrývá. Uvidíme.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Že bych se přímo zajímala, to ne. Sleduji zprávy, tak mám o tom nějakou představu, ale podle mého názoru to tady chodí stejně jako jinde ve světě. Raději to nebudu komentovat.

Lidovky.cz: Studujete lékařství. Co jste říkala na virózu pana prezidenta?
Myslím si, že na každém lidském organismu se viróza projevuje jinak. Doufejme, že prezident nikoho nenakazil.

Český šok

Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí?

Cizinci žijící v Česku mluví o naší zemi ve speciálu serveru Lidovky.cz: Český šok

Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Přijela jsem hlavně za účelem studia, takže český jazyk jsem se musela naučit. Měla jsem desetiměsíční kurz, ale to samozřejmě na tak těžký jazyk nestačilo. Hodně mi pomohlo chodit za paní vrátnou na koleji a poslouchat jí, i když jsem neměla tušení, o čem mluví. Pak jsem se skamarádila s vnučkou jedné paní vrátné. Začala mi překládat, opravovala mě, když jsem dělala chyby a koukaly jsme spolu na české filmy s anglickými titulky. Časem jsem měla víc českých kamarádů a také přítele. Mluvila jsem už jen česky. Teď, když si chci vzpomenout na nějaké slovo v mém rodném jazyce, tak to chvilku trvá. Podle mého názoru, když se člověk rozhodne pro nějakou zemi, tak se musí alespoň snažit naučit se místní jazyk. Nemohla bych tady žít, kdybych nevěděla, co se okolo mě děje a nerozuměla ostatním lidem.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Hlavně se mi stýská po rodině. I když tady mám spoustu kamarádů a přítele, rodinu vám to nevynahradí. Chybí mi Sundík, náš úžasný pes, naše farma a samozřejmě moře. Moje země je plná historie, sama o sobě je celá výjimečná. Je to poutní místo pro mnoho věřících všech hlavních náboženství. Jeruzalém, Mrtvé moře a spoustu dalších míst,  která nikde jinde nenajdete.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!