Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Egypťané jsou citliví na zvukové projevy na veřejnosti, říká Češka

Češi v cizině

  6:13aktualizováno  23. března 10:33
Jana Samková žila v Egyptě dva roky a do této arabské země se zamilovala. Nejvíce ji překvapilo, že jsou místní lidé hákliví na zvukové projevy jako je třeba smrkání. "Krajně neslušné je vysmrkat se při jídle. Egypťané jsou na podobné zvukové projevy velmi citliví. Kromě smrkání je ještě velmi nevhodné na veřejnosti chrochtat," říká. Server Lidovky.cz přináší další díl seriálu Český šok.

Jana Samcová

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Všechno mi připadalo zvláštní, jiné, vzrušující. Přes architekturu budov, styl oblékání, přes silnice plné aut a motocyklů. Jedním z velkých překvapení pro mě bylo, když jsem viděla na jedné menší motorce sedět hned čtyři pasažéry, z nichž jedním byl snad tříměsíční kojenec. Bez helmy nebo jakéhokoli jiného jištění a hlavně bez známky jakéhokoli vyrušení podřimoval v náruči svého otce, zatímco se motocykl zuřivě prodíral mezerami mezi jedoucími automobily. Tento styl jízdy, kdy více osob přeplní kapacitu vozidla, ať už jde o již zmíněný motocykl, nebo osobní vůz, kde se potomci vícečlenné rodiny přepravují v prostoru pro zavazadla, je (bohužel) v Egyptě na denním pořádku. 

Kdo je Jana Samcová?

Pocházím z Prahy, kde jsem vystudovala magisterský obor mediální komunikace. Do Egypta jsem odjela s cílem zdokonalit se v angličtině, seznámit se s arabskou kulturou a hlouběji nahlédnout pod pokličku islámu a života muslimů. Pracovala jsem jako sportovní a taneční instruktor v turistických resortech a později také v potápěčském centru, kde jsem přišla na chuť potápění. Miluji také fotografování, tanec, jazyky a cestování. V zahraničí jsem určitě nebyla naposled. Nyní mě láká zkušit štěstí v Itálii nebo v Anglii.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Napadá mě třeba smrkání na veřejnosti. Má li člověk rýmu a chce se vysmrkat, měl by se vzdálit, nebo se pokusit vysmrkat pokud možno za vyluzování minimálních, ještě lépe žádných zvuků. Krajně neslušné je vysmrkat se při jídle. Egypťané jsou na podobné zvukové projevy velmi citliví. Kromě smrkání je ještě velmi nevhodné na veřejnosti „chrochtat.“ Tento zvuk je považován za projev vulgarity, jímž místní dávají najevo svou nespokojenost. Tam, kde si Čech uleví slůvkem „doprdele“, Egypťan zachrochtá.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Do Čech jsem se vrátila po dvou letech v Egyptě. Neodjížděla jsem tam napořád. Po dvou letech jsem odjížděla vyčerpaná arabskou mentalitou a s pocitem, že už mi Egypt nemá co dalšího nabídnout. Ovšem nevylučuji, že se do Egypta ještě někdy vrátím. Poznala jsem spoustu báječných lidí, spousta arabských přesvědčení je mi sympatická. Kromě toho miluji slunce a moře a později se mi stala velice blízkou, ač zpočátku nepochopitelnou, vlastnost z ničeho se příliš nestresovat. Co má být, to se stane, Respektive, vše je vůle boží.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Bez debaty to byl český chléb. Ačkoli jsem si velmi oblíbila místní pečivo, český chléb jsem postrádala. Obecně jsem vařením v Egyptě příliš času netrávila. Na ulicích i v restauracích se dá sehnat vynikající teplý pokrm za směšné peníze. Pokud jsem se k vaření přece jen odhodlala, vsadila jsem na sýrovou omáčku, bramborovou kaši, nebo kuřecí řízek. Což mí stolovníci velmi ocenili. Raději jsem ale věnovala kuchtění místních tradičních pokrmů, jako je například „košari“, směs těstovin, rýže, čočky, cizrny a smažené cibulky zalitá rajčatovou omáčkou.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemám, v Egyptě jsem se nevdávala. Nějaké ty vztahy s Egypťany jsem sice navázala, ale rozdílnost kultur a názorů na postavení muže a ženy v rodině ty křehké vazby pokaždé nenávratně zpřetrhala. Pokud bych ovšem děti měla, rozhodně bych je česky učila. Čeština je výjimečný, složitý a nádherný jazyk. Považovala bych takřka za vlastizradu, pokud bych svým dětem možnost naučit se mou mateřštinu odepřela. Zároveň bych trvala na tom, aby mé děti byly bilingvní, tedy aby vstřebávaly i arabštinu. Oba jazyky, češtinu i arabštinu, považuji za velice složité na to, aby si je člověk dokázal dostatečně osvojit v pozdějším věku. Což není případ angličtiny, která „leze do hlavy“ přece jen snáz.

Češi v cizině:

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Většina ihned česky pozdraví „ahoj,“ případně ještě dodá „jak se máš.“ Teď mluvím o turistických oblastech. Pokud jsem se pohybovala v oblastech, kam běžný turista jen tak nezavítá, tak jsem se setkávala většinou s nevědomostí. Spousta lidí netušila co nebo kde Česká republika je. Když jsem jim oznámila, že jsem z Česka, odpověděli otázkou, zda je to v Americe nebo ve Francii. Od těch, kteří byli alespoň trochu v obraze, jsem hodně slýchávala Praha, Pavel Nedvěd nebo Václav Klaus.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politiku bylo těžké nesledovat. Zejména v loňském roce, kdy uprostřed léta došlo k odvolání prezidenta Mohammeda Morsího a následně k opakovaným velkým nepokojům mezi Muslimským bratrstvem a armádou, které vedly ke značným bezpečnostním opatřením a do Egypta byly po dobu několika týdnů zrušeny turistické lety. Jinak jsem se o místní politiku příliš nezajímala. Průběžně jsem vsakovala informace o tom, který kandidát na prezidenta je právě „v kurzu,“ kdo má větší podporu a šanci na vítězství. Upřímně jsem se o to zajímala víceméně jen ze slušnosti a z pocitu souznění s tamními obyvateli. V čem jsem viděla rozdíl, byl vliv armády na politické dění, který je v Egyptě oproti nám enormní.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...