náhledy
Po náročné cestě z Bobo-Dioulasso jsem si naordinoval odpočinkový den ve městě Techiman. Odtud to mám už jen 19 Třešňáků do Accry, hlavního města Ghany, kde znovu uvidím po dlouhé době Atlantik a začnou další byrokratické povinnosti se získáváním víz do států pod rovníkem.
Autor: Tadeáš Šíma
Čím více se přibližuji k hranicím Ghany, tím větší vedro panuje. Šlapu i přes poledne. Je to lepší než sedět ve stínu, kde bych byl snadnou kořistí pro krvežíznivé mouchy. Ve vesnicích je vidět chudoba.
Autor: Tadeáš Šíma
Dorazil jsem do města Kulmasa a zastavil se před zvlášť dlouhým kopcem dočerpat energii z banánů.
Autor: Tadeáš Šíma
Dojel jsem do Ghany! Na papíře je napsané, že je to jedna z nejbezpečnějších zemí západní Afriky. Mluví se anglicky a převládá křesťanství. Na hranicích jsem pořídil ghanský cedi a vyjel na jih, směr oceán.
Autor: Tadeáš Šíma
Dorazil jsem Ghany
Autor: Tadeáš Šíma
Na cestě
Autor: Tadeáš Šíma
Po hodině a půl, kdy jsme kulhali po vesnici, jsme konečně sehnali slípku a vyrazili za posvátný baobab. Asi 200 metrů za vesnicí se nachází větší jezero, kde se prý vyskytuje až 70 krokodýlů. O kousek dál je však malinké jezírko plné zelených sinic.
Autor: Tadeáš Šíma
Po deseti minutách povídání o počasí se mě zeptali, zda jsem přijel za krokodýly. Já přitakal, aniž bych předem věděl, že se zde nějaký krokodýl nachází. Kluci zavolali staršího kulhavého chlapíka – typický průvodce mezi krokodýly. Ten mi bez okolků řekl: „Potřebujeme slepici.“
Autor: Tadeáš Šíma