U každého z nich suší ryby a tuleně – tak jako všude jinde. Na ulici se povalují obří obratle velryb. Na náměstí jsem narazil na malý improvizovaný bleší trh s pestrou nabídkou. Medvědí dráp za asi 1750 korun, trojcédé největších hitů od Smokie za 300, puška za 7 tisíc, selfie tyč za 175 korun. Smutný pohled byl na rozsekané kusy velrybího mláděte – kilo za 350 korun.
  |
Z bytovky nedaleko odtud vychází muž s velikou puškou a tlumičem. Vypadá jako nájemný vrah. Říká, že jede na lov tuleňů, ale když bude mít štěstí, uloví i medvěda. Zajímá mě, jestli k tomu potřebuje povolení. „Když ho zastřelím v sebeobraně, tak ne,“ usmívá se spokojeně. Medvěd „agresor“ se pak prý dá prodat až za 100 tisíc korun, tvrdí.
Rozruch v Tasiilaqu odpoledne vyvolal rybáři vylovený žralok. Přijela se na něj postupně podívat snad půlka města. Přihlížející tvrdí, že žraloka vidí v Grónsku poprvé. Později jsem ale mluvil s italským arktickým průvodcem Peronim, který žije v Grónsku už 40 let, a ten mi potvrdil, že zas taková kuriozita to není.
Kalhoty na mně po deseti dnech diety yum yum (čínské nudlové polévky) visí. Jdu se konečně pořádně najíst do jediné restaurace, kterou jsem ve městě našel. Vybírám mezi burgerem, kuřecími nugetami nebo smaženými křídly. Vše s hranolky. Žádná lokální specialita.
Alespoň mají pračku, tak budu večer zase člověkem.
