Hákové kříže a srp s kladivem na zdech. I to je Itálie, říká Čech

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
První den si pamatuju úplně přesně, připravoval jsem se na něj dlouho. Moje první zkušenost v zahraničí. Rodina to brala snad vážněji než já. Z Prahy jsem jel autem, je to něco přes 1000 kilometrů. Přijel jsem do Florencie něco po poledni po 13 hodinách jízdy, a v tom zmatku jsem se musel zorientovat v dopravní špičce. Italové jsou jako řidiči hrozně neomalení, ale paradoxně jsem tu neviděl žádnou vážnější nehodu. Když vidí, že jste turista a nevíte si rady, kam jet, tak si na vás jen tak troubnou, ale jedou dál. Po nějaké době jsem si zvykl. Jinak jsou Italové přátelští a usměvaví, což mi v Čechách pořád chybí. Itálie je hrozně drahá vzhledem k platům. Pohonné hmoty, nájmy, všechny služby... My si v Česku nemáme na co stěžovat.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Co mě překvapilo? Skoro nikdo neumí anglicky. Mladí, staří - je to jedno. V obchodě i v bance mluví jen italsky a basta. Bohužel pro mě tomu tak bylo i v kuchyni. Až na šéfa samozřejmě. A pár výjimek. Ale italsky rozumět jsem se naučil docela rychle. Jako pravý Čech si dám rád po práci jedno pivo. Italové na mě koukali jako na alkoholika, že mám v lednici samý piva a mysleli si bůh ví co. A italský „mám času dost, to počká“? Z toho jsem na nervy a nezvykl jsem si na to. Když jste v obchodě a je tam jenom jedna kasa otevřená, paní pokladní si v klidu zvedne telefon, a jde si povídat dozadu? Koukáte jestli si dělá srandu, Italové jsou zvyklí. Říká se: Na severu Itálie, když máte schůzku v 9, tak tam budete v 9. Ve středu Itálie, když máte schůzku v 9, budete ji mít možná v půl 10. A na jihu se dělí den na dopoledne a odpoledne.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Mám zde sezonní kontrakt, který mi vyprší koncem října. Od prosince chci nabrat zase nové zkušenosti v jiné zemi, a v létě se chci vrátit do Itálie. Do Čech se zatím nehodlám vrátit, protože nemám žádné závazky, které by mě tam držely. Až na rodinu a kamarády samozřejmě.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Vždy se těším domů, jelikož doma se vaří výborně. Tak si poručím klasiku - kachna se zelím, ovocné knedlíky, guláš, tlačenka, a hlavně to české pivo. Vařil jsem tu guláš, protože každý, kdo byl v Česku, ho tam jedl. A hrozně jim chutnal, ten můj jim samozřejmě taky chutnal.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Každý kdo byl v Česku - hlavně v Praze tedy - říká, že je to jedno z nejhezčích míst na světě. Až tady jsem pořádně pyšný na to, že jsem z Prahy. Česko je ráj pro mladé Italy - hlavně pro tu mužskou část. Levné pivo, hezké holky a podniky, které zavírají brzo ráno. To tady v Itálii chybí. A samozřejmě Škodovka. Prý je to levné a kvalitní auto. Český fotbal znají dobře. Já třeba mám přezdívku Jankulovski a Ujfaluši.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Nesleduji, nemám na to čas ani chuť, když ji nesleduji ani v Čechách. Ale stačí mi, že jsou všude na zdi namalovaný hákový kříže a spr s kladivem, to svědčí o všem. Jen vím, že zdější sociální systém je tak štědrý, že se nedivím, že jsou Italové ekonomicky tam, kde jsou. Ale oni si z toho hlavu nedělají tak jako my v Česku. Vlastně dělají dobře.