Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

HEJTY Z HAITI: Dolary, kozy a jiné peníze

Cestování

  9:31
V průměrné haitské restauraci nesmí chybět pořádná reprosoustava, ze které se valí decibely jednotvárné monotónní umělé muziky. Lidi ji tu milují, já ji nesnáším. Sotva jsme si sedli ke stolu, holčina za barem poštelovala pochybně vypadající bednu s čouhajícími dráty a vzápětí se spustil ten rytmický virvál. No paráda, a teď na sebe budeme deset minut řvát, abychom si přes ten rámus objednali jídlo. Chudému menu většinou dominují špagety, rýže s fazolemi nebo smažený rozplácnutý banán.

Cena čerstvě uloveného mečouna nebo žraloka je zhruba sedm set korun. Rybáři se jej ráno snaží prodat ve vesnici foto: Praga-haiti

Máme štěstí, dnes mají i rybu. Po všelijakých nemilých zkušenostech Franck zjišťuje cenu předem. Prý sto dvacet. Sto haitských gourdů se rovná přibližně pětatřiceti korunám.

Po jídle servírka sesmolila účtenku, jako obvykle ručně psanou a s razítkem vyřezaným do kousku gumy. K našemu ohromnému překvapení na ní stojí několikanásobně vyšší částka. To je nějaký vtip!? Rozhořčené otázky střídají roztřesené odpovědi a vzápětí je jasno. Cenu za jídlo nám řekli v haitských dolarech. Sypu si popel na hlavu. Přes všechny zkušenosti takhle naletět. Školácká chyba začínajícího cestovatele.

Praha-Haiti

Naše organizace skrze projekt Praga-Haiti realizuje dlouhodobou rozvojovou pomoc na Haiti. Cílem je pomáhat lidem v jejich vlastní zemi tak, aby neměli důvod ji opustit. Závažnou překážkou v tomto úsilí je však akutní nedostatek čisté vody. Proto od roku 2009 hloubíme studny, zajišťujeme vodní zdroje a provádíme servis našich čerpacích zařízení.

Hlavní centrum naší činnosti leží v chudé a vyprahlé severozápadní oblasti země. Během našeho působení jsme zde získali tolik potřebnou důvěru Haiťanů. Nyní připravujeme ve spolupráci s místními obyvateli a s dalšími organizacemi působícími v regionu řadu nových projektů. Ať už se jedná o využití odpadní vody pro závlahu nově vysázených stromů či malé učiliště technických dovedností pro studenty místní školy, jejich spojujícími prvky jsou zvýšení životní úrovně a tvorba nových příležitostí.

Voda znamená život. Věříme, že díky naší konkrétní, neanonymní a velmi efektivní pomoci dokážeme pozvedat úroveň celé oblasti a měnit životní osudy jejích obyvatel k lepšímu.  

Kdysi dávno se pět haitských gourdů rovnalo jednomu americkému dolaru, a proto lidé začali používat výraz „haitský dolar“. Je to neexistující měna, se kterou tu všichni počítají a která přežila dodnes. Jeden dolar rovná se pět gourdů. Tak například na cenovkách zboží v malém obchodu s potravinami stojí částka v dolarech. Také u kasy mi nákup spočítají v dolarech. Kdykoliv se zeptám, jaká je cena v oficiální měně, zmatu prodavačku natolik, že musí vzít kalkulačku a vynásobit cenu pěti. Přijde mi to absurdní. V obchodu se stavebním materiálem mi malá zavalitá paní napíše cenu v dolarech, vezme si ode mě gourdy, vrátí mi během pár sekund správně, ale když po ní požaduji, aby na účtence uvedla tu existující měnu, zaměstnám ji i její kalkulačku na několik minut. Malá násobilka sem holt ještě nedorazila. Jak s tím dovedou Haiťané žít je pro mne záhadou.

Peníze tu vypadají příšerně. Na většině bankovek nepoznám jejich nominální hodnotu jinak než podle zbytku barvy. Pětadvacítka strakatá, červená je padesátka, modrá dvěstěpadesátka… Vyšší hodnoty mají číslo zřetelnější prostě proto, že je chudí lidé tolik nepoužívají. Když platím tisícovkou, což je asi tři sta padesát korun, bankovku pečlivě zkoumají pro případ, že bych ji padělal.

Haiťan nepoužívá peněženku. Peníze má všelijak sežmuchlané v kapse, ze které vytáhne žvachel bankovek, kdykoliv potřebuje platit. Já mám díky setřeným hodnotám problém sáhnout po správném cáru, ale místní nezaváhají díky barvě ani vteřinku. Bankovky zároveň fungují jako parádní přenašeč všelijakých nemocí, o kterých byste nechtěli číst ani v encyklopedii. Podtrženo sečteno, platit na Haiti je hotový mor. Nejprve se vyhnout klasickému chytáku s pětinásobnou cenou díky haitským dolarům, poté vytáhnout z kapsy ty správné barvičky, zkontrolovat si vrácené peníze a nakonec si ještě vydezinfikovat ruce po každé platbě, aby člověk nedostal zpátky víc, než o kolik stál.

Pro dokreslení přidávám pár peněžních postřehů.

Cena celodenní práce kvalitního zedníka je asi 280 Kč. Jeho pomocník míchá beton, vozí kolečka s kamením a kope krumpáčem rigoly. Těžká práce, venku tak 45° na slunci a téměř žádná voda na pití. Normální mzda za den je 120-150 Kč.

Když kozy zlikvidují všechny mladé stromky v okolí pustí se s chutí do pytlů od...
Haitské gourdy vypadají jako zlaťáky z dob pirátů nebo špinavé hadříky-Vyšší...

Pokud potřebuji pracanty na cokoliv, stačí doslova vylézt z baráku a zařvat „Práce pro pět lidí!“ Odkudsi se seběhnou zájemci. Haiťan slíbí vše jen proto, aby mohl po práci dostat odměnu, a tak je nejprve nutné ověřit, zdali na práci s mačetou nenajímáte třeba opraváře pneumatik. Mzda se zásadně domlouvá předem a za splněný úkol. Několikrát jsem zažil situaci, kdy nám během celodenní práce nějaký obejda stále koukal přes rameno a zavázel. Jednou nebo dvakrát podal nářadí, díky čemuž dostal nutkavý pocit celodenní dřiny a večer si přišel se samozřejmou drzostí říct o peníze rovnající se měsíční výplatě.

Nejlepší jsou v tomhle děti. Neustále se motají okolo, překáží, a nebo jen tak stojí a zírají. Večer pak ukáží na břicho a řeknou buď „many“ nebo „dolar“ v domnění, že něco dostanou. Ono se to totiž děje. Mnozí bílí návštěvníci ze soucitu dají roztomile vypadajícímu dítěti se smutkem v očích pár peněz. Může se stát, že otec od rodiny za den nevydělá nic, ale jeho desetiletý syn dostane slušný balík. Je možné, že někteří rodiče posílají své ratolesti žebrat schválně. Proto jsem se naučil, jak děti odhánět pryč. „Běžte domů. Peníze nedostanete, ale rád dám práci vašemu tátovi.“

Rybáři ráno přivezli na své chatrné loďce asi metr dvacet dlouhého žraloka čerstvě vytaženého z vody. Prodali jej do místní restaurace za dva tisíce gourdů. Asi sedm set korun. Říkám si, kolik stojí mrňavá porce pár dní starého žraločího masa v nějaké luxusní restauraci…

Kozy jsou všude. Kozy žerou všechno. Kozy jsou nepřítel číslo jedna. Pobíhají volně po vsi i za vsí, likvidují malé sazenice okusují ty velké. Také díky kozám zde nejsou lesy. Starostka nařídila odchytávat volně pobíhající kozy a předávat je zpět majitelům za pokutu rovnající se celodenní mzdě dělníka. Místním se to nelíbí. Cena dospělého zvířete se rovná třeba dvěma tisícům gourdů, asi sedmi stům korun. A tak tu kozy slouží jako peníze. Nemáš na školné pro dcerku? Zaplať kozami. Potřebuješ ošetřit? Za kozu není problém.

Na dveřích biskupství v Port-de-Paix visí ceník služeb. Křest, první svaté přijímání, svatba, pohřeb, to všechno stojí pár desítek gourdů podle „náročnosti“. Zajímalo by mě, jestli jde platit i kozami.

Ačkoliv se to jistě mnohým ochráncům přírody bude zdát nehorázné, kohoutí zápasy jsou docela zábava a vydaly by na samostatný hejt. Nejprve se totiž pobijí kohouti a poté všichni okolo mezi sebou. Sází se tu totiž ohromné částky rovnající se týdenním mzdám. Donutilo mne to k zamyšlení, zdali by celou bídu a chudobu Haiti nakonec nevyřešilo kohoutí zápasy zakázat.

Petr Vacek

Kdysi mi jeden můj učitel řekl, že než nakreslím první dům, měl bych alespoň pět let cestovat. Vzal jsem si jeho slova k srdci. Cestuji za dobrodružstvím, architekturou, za neobyčejnými lidmi všedních dnů a krásami světa. O své zážitky se s vámi chci podělit, a proto píši krátké příspěvky k zamyšlení, pobavení či jen tak pro radost.

Projekt Praga-Haiti mne oslovil již při studiu architektury na FUA TUL, kde jsem pod vedením architekta Zdeňka Fránka navrhoval základnu na Haiti jako školní práci. Před několika měsíci mi lidé z Praga-Haiti nabídli spolupráci na realizaci tohoto záměru. S radostí jsem nabídku přijal. Nyní společně připravujeme stavbu základny, díky které bude moci organizace rozvinout a zefektivnit svoji rozvojovou pomoc. Pro mě osobně se práce na projektu stala životní výzvou. Věřím, že se nám společným úsilím podaří nejen vybudovat kvalitní budovu, ale především zlepšit životní podmínky celé místní komunity.

Bída, chudoba, přátelští obyvatelé, následky katastrof a pohnuté historie, fragmenty kdysi krásné přírody, to vše ve mně zanechává směs nepopsatelných a silných dojmů a myšlenek. Tento materiál zpracovávám a postupně jej přetvářím na své články. Píši s notnou dávkou nadhledu a občasné ironie, která mi pomáhá zvládat každodenní náročné situace na nešťastném Haiti. Proto laskavě prosím čtenáře, aby s podobným nadhledem četl mé řádky i on.“

Petr Vacek

Seděl jsem na parkovišti před jedním z mála obchodních domů a čekal na kolegy. Prodejny zde často zaměstnávají větší počet pracovníků, než kolik je zákazníků. Jeden zaměstnanec markuje zboží, další jej vkládá do tašky a jiný zase pomůže s vozíkem k autu nebo odnese tašku. Je to jejich práce. Ze dveří vyšel postarší běloch v košili a slunečních brýlích. Snad Američan. Mladý kluk z obchodu mu pomohl s košíkem k autu. Viděl jsem, jak běloch sáhl do kapsy a podal pomocníkovi dýško. Bylo to snad deset amerických dolarů, částka rovnající se běžné celodenní mzdě zedníka na stavbě…

Hejt č. 7: Nesnáším kozy, lenochy škemrající o prachy a bělochy, kteří rozdávají dolary bez práce a křiví tak vztah Haiťanů k penězům. A taky nechápu, jak může někdo platit neexistující měnou…

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!