Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

HEJTY Z HAITI: Pokácej to všechno

Cestování

  6:00
V klidu a míru pátečního horkého odpoledne si v dílně opravuji motorovou pilku, kterou jsem našel pod hromadou harampádí ve skladu. Haiťané ji nečistili a nemazali, stihli rozbít víčko od palivové nádrže a provedli spoustu jiného „tuningu“. U toho poslouchám blues Hugh Laurieho a vymýšlím nějaký pěkný nový název pro moje psaní, jak jsem slíbil ve třetím příspěvku. V tom se u dveří dílny vyloupl Wincek a ukázal na pilku. Naznačil mi, že se bude kácet. Jakmile mi ukázal jeho záměr, došlo mi, že nový hezký název vymýšlet nechci a zůstanu u hejtů.

Pierre mačetou kácí strom. Mačetou pak postaví milíř a vyrobí dřevěné uhli, na kterém Haiťané vaří. foto: Praga Haiti

Architekt Tadao Ando v jedné své úvaze popisuje, jak první dojem z nějakého místa vzniká především při cestě z letiště, ale také ještě před přistáním. Také já pozoroval z okénka letadla krajinu pod sebou: holé kopce, vyprahlá koryta řek, plechové boudy a sem tam shluk několika stromů. Vše zahalené do prachu s načervenalým nádechem. První dojem: deprese. Skličující dojem z krajiny, která skomírá a živoří, působí nepřátelským, mrtvým dojmem. A teď jak to celé souvisí s Winckem?

Arold připravuje dříví na stavbu milíře.
Pytle dřevěného uhlí připravené na převoz do hlavního města Port au Prince.

Představte si krajinu bez hlíny, s několika živořícími stromy na skalnatém terénu; kaktus, kam se podíváš, šutry, prach, bodláky, trní a nemožnost schovat se kamkoliv před pražícím sluncem. Vidina fungující motorové pily však v Haiťanech vzbuzuje vášeň kácet všechno možné, nejlépe pořádné stromy. Pokácené dřevo nanosí na hromadu a za vsí (nebo uprostřed ní) zapálí milíř s jediným cílem – získat trochu dřevěného uhlí. Lahvový plyn je tu drahý – může si jej dovolit hrstka vyvolených. Rozvody elektřiny neexistují. Dřevěné uhlí je zde univerzálním palivem chudých a slouží k přípravě jídla. Chudé je celé Haiti, takže dřevěné uhlí je v podstatě palivem všech Haiťanů. Zapalují ho tu plastovými lahvemi nebo igelitovými sáčky. A teď mi dovolte popustit stavidlo mých myšlenek:

Praha-Haiti

Naše organizace skrze projekt Praga-Haiti realizuje dlouhodobou rozvojovou pomoc na Haiti. Cílem je pomáhat lidem v jejich vlastní zemi tak, aby neměli důvod ji opustit. Závažnou překážkou v tomto úsilí je však akutní nedostatek čisté vody. Proto od roku 2009 hloubíme studny, zajišťujeme vodní zdroje a provádíme servis našich čerpacích zařízení.

Hlavní centrum naší činnosti leží v chudé a vyprahlé severozápadní oblasti země. Během našeho působení jsme zde získali tolik potřebnou důvěru Haiťanů. Nyní připravujeme ve spolupráci s místními obyvateli a s dalšími organizacemi působícími v regionu řadu nových projektů. Ať už se jedná o využití odpadní vody pro závlahu nově vysázených stromů či malé učiliště technických dovedností pro studenty místní školy, jejich spojujícími prvky jsou zvýšení životní úrovně a tvorba nových příležitostí.

Voda znamená život. Věříme, že díky naší konkrétní, neanonymní a velmi efektivní pomoci dokážeme pozvedat úroveň celé oblasti a měnit životní osudy jejích obyvatel k lepšímu.

Potřebuji uvařit jídlo. Plyn je drahý. Elektřina…co to je?? Dřevěné uhlí! Dělá to tak soused, dělala to máma i děd, budu to dělat i já. Nemám peníze koupi plného pytle. Ha, před domem mi stojí strom. Ten je dřevěný. Uhlí je taky dřevěné. Pokácím ho a budu mít uhlí! Jupí, mačeta, juchů, buch buch hvíííí bžuch, a je dole. Zapálím milíř. Mám uhlí na další dva týdny. Cha, to jsem na to vyzrál. Sice na mě teď pere slunko podezřele víc než včera, ale co. Dělal to tak táta, dělal to děd i praděd….až si vykáceli celé Haiti.

Země bez stromů rychle ztratila jakoukoliv schopnost zadržet vodu. Není hlína, není vláha, není stín. Umírající krajina. Pracha a bodláky. Ale hlavně, že mám uhlí. Že na něm není téměř co ohřívat, protože úroda stojí kvůli neúrodné půdě za prd? To je jedno, hlavně to UHLÍ! Jednou za čas přijdou deště. Vodu v krajině nic nezadrží, všechna odteče a kdesi v údolí semele stovky domů. Záplava zničí silnice, pole, vesnice, zanese studny bahnem. Jak zavlažovat pole, když sami lidé nemají co pít? Kde vzít stín, když všechny stromy padnout na dřevěné uhlí?

Jednou za čas přijede neziskovka. Naposledy to byli studenti z Ameriky. Projekt! Prý veliký plán na výsadbu stromů. Zasadit, zdokumentovat a je splněno. Projekt úspěšný, můžeme slavit. Nebo ne? Západ se nakrmí krásnými fotkami plnými zeleně, sazeniček a šťastných domorodců. Co se děje potom už nikoho nezajímá. Stromy nikdo nezaléval a polovina jich uschnula. Mango je odolný strom, roste dlouho a v horizontu desetiletí by mohl zbídačenou krajinu opět zazelenit. Ale místní v něm nevidí okamžitý užitek, a tak další čtvrtina stromů padla na uhlí, jakmile to bylo jen trochu výhodné. A zbytek sazenic požraly všudypřítomné zákeřné kozy.

Wincek mi naznačil, abych pořezal několik ohromných větví ze stromů. Nerozumí mi, když chci znát důvod. Vysvětluji, že když jednu uřežu, strom ztratí stabilitu. Navrhuje, abych tedy uřízl také tu protější mohutnou větev. Vyšší logika. Odmítám a opravuji dál. Za chvíli slyším údery tupé mačety. Wincek nelení a pere do větví co to dá. Vypínám svědomí a startuji opravený dvoutaktový motor pilky. Domordovaný strom si nezaslouží trpět ještě víc, tak alespoň tvořím několik čistých řezů. Na farní zahradě odpoledne zůstává několik divných pahýlů. Super, hlavně že bude uhlí. Slunce praží, vítr z vyprahlé země žene víry protivného prachu. 

Na závěr několik perliček:

  • farář má v kuchyni plynové vařiče a troubu. Asi jde o místní formu chlubítka, protože kromě vaření kávy slouží pouze k zachytávání prachu.
  • před mým odjezdem řízeně „porouchám“ motorovou pilu, ať Haiťanům to pustošení alespoň trvá o to delší dobu
  • na místním dvoře chtějí vybetonovat rovnou plochu, aby se neprášilo. Povídám: „okolo stromů musíte nechat minimálně metr odstup, podívejte se na ty dlouhé kořeny.“ Odpověď faráře: „Ty usekáme.“ Já udiveně: „Strom vám umře.“ Kněz mne uzemňuje: „Když usekáme ty postranní, kořeny porostou dolů.“ Vzdávám to. Tuto diskusi jsem vedl s mužem, který má jako snad jediný člověk ve vesnici vysokoškolské vzdělání a před týdnem jsme řešili, kam umístit šestimetrový kontejner a nepoškodit při tom ani jeden strom. Prý že stromy tu jsou vzácnost…

Hejt č. 4: Nesnáším dřevěné uhlí všude jinde než na grilu pod kusem pořádného šťavnatého steaku.

Petr Vacek

Kdysi mi jeden můj učitel řekl, že než nakreslím první dům, měl bych alespoň pět let cestovat. Vzal jsem si jeho slova k srdci. Cestuji za dobrodružstvím, architekturou, za neobyčejnými lidmi všedních dnů a krásami světa. O své zážitky se s vámi chci podělit, a proto píši krátké příspěvky k zamyšlení, pobavení či jen tak pro radost.

Projekt Praga-Haiti mne oslovil již při studiu architektury na FUA TUL, kde jsem pod vedením architekta Zdeňka Fránka navrhoval základnu na Haiti jako školní práci. Před několika měsíci mi lidé z Praga-Haiti nabídli spolupráci na realizaci tohoto záměru. S radostí jsem nabídku přijal. Nyní společně připravujeme stavbu základny, díky které bude moci organizace rozvinout a zefektivnit svoji rozvojovou pomoc. Pro mě osobně se práce na projektu stala životní výzvou. Věřím, že se nám společným úsilím podaří nejen vybudovat kvalitní budovu, ale především zlepšit životní podmínky celé místní komunity.

Bída, chudoba, přátelští obyvatelé, následky katastrof a pohnuté historie, fragmenty kdysi krásné přírody, to vše ve mně zanechává směs nepopsatelných a silných dojmů a myšlenek. Tento materiál zpracovávám a postupně jej přetvářím na své články. Píši s notnou dávkou nadhledu a občasné ironie, která mi pomáhá zvládat každodenní náročné situace na nešťastném Haiti. Proto laskavě prosím čtenáře, aby s podobným nadhledem četl mé řádky i on.“

Petr Vacek

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...