Na 10 dní na přelomu února a března se lezecká oblast Geyikbairy stala místem s největší koncentrací highlinerů na světě. Tato oblast se nachází na jihu Turecka, asi 25 km od přímořské metropole Antalya. Geyikbairy bylo, je a bude rájem pro sportovní lezce, a to díky neoklouzaným vápencovým stěnám a skvělému zázemí kempů, dělaných na míru pro lezce samotnými lezci. Od minulého roku se tato oblast stala útočištěm i pro highlinový karneval, který se letos konal již podruhé.
Dohromady se natáhlo 15 highline v délkách od 12 do 105 metrů, které byly rozmístěny v různých sektorech. Účast lidí byla ohromná. Dorazili slacklineři ze dvou desítek zemí světa. Od USA přes Španělsko, Anglii, Švýcarsko, Norsko, po ty exotičtější jako jsou Izrael a Írán. Přijela spousta známých tváří, které se pravidelně objevují na slacklinových festivalech, ale i mnoho nových úžasných lidí. A hlavně letošní česká účast byla sedmkrát větší než loni, letos totiž českých zástupců dorazilo sedm. Všehovšudy se sešlo přes 120 slacklinových nadšenců všech druhů a všichni si přijeli společné užívat toho, co zbožňují.
Celou událost popisuje jeden z členů české výpravy Danny Menšík. Česká výprava na karneval vyrazila koncem února. Na letišti v Antalyi jsme zjistili, že Peetovi (Petr Kučera) nedoletěl batoh, ale ten naštěstí dorazil druhý den do našeho kempu. Stany jsme rozložili v proslulém Jo.Si.To kempu, který byl basecampem celého karnevalu. Dojeli jsme dva dny před začátkem akce, takže jen co jsme se zabydleli, už jsme běželi pomoct natáhnout zbylé highliny a vyzkoušet místní klasu.
Danny Menšík v kostýmu
Příjemné překvapení bylo, že ani stěna přímo nad kempem není příliš oklouzaná a předpověď počasí je i přes monzunové období velmi příznivá, tedy 20 °C a azurová obloha. První dny jsme k ránu hlavně lezli a k večeru si užívali prostoru při chůzi na lajnách. Místní klasa je docela vyrovnaná a díky velkému množství různorodých cest si každý přišel na svoje. Krásným zpestřením byl pro nás pravidelný nedělní trh v nedaleké vesničce Akdamlar, kde jsme si dali typicky tureckou snídani a pak jsme si nakoupili zásoby toho nejlepšího exotického ovoce, zeleniny a tureckých specialitek.
Danny Menšík na 23metrové lajně nad Kaňonem
Jen co skončila uvítací párty, ve vedlejším kempu se začalo naplno užívat highline v kostýmech i bez nich, za světla i za tmy. Chodilo se o sto šest a padaly osobní rekordy i první highliny vůbec. Například naše Péťa Lamačová si přešla svých 25 m a Jirka Šnýdr se rovnou dostal do pomyslného klubu 50+ metrů highline. Já a Peeto jsme také nezaháleli. Dopřáli jsme si chvilku adrenalinu a posunuli jsme český swami rekord na 60 m (swami = chození v sedáku bez nohaviček).
Já jsem si vytyčil jasný cíl výpravy a to 105 m dlouhou highline. Ale aby to byla opravdová výzva, tak to nemohlo být běžných 105 m, protože můj osobní rekord je 140 m. Tahle lajna byla ztížena tím, že jsme ji moc nenapnuli. Obyčejně by měla průvěs přibližně 3 metry, ale tuhle jsme nechali s průvěsem okolo 10 metrů, což jí značně ztížilo. Tři dny jsem se o ni pokoušel, přičemž první den jsem ji byl schopen přejít s 10 pády cestou. Druhý den už jen se třemi pády a ten třetí jsem ji po mnoha pokusech byl schopen pokořit od kotvení po kotvení bez pádu. Nikomu jinému se to po mě už nepodařilo, přestože kluci z Německa nebyli tak daleko.
ČTĚTE TAKÉ: |
Na závěr akce proběhla velkolepá karnevalová párty, která byla zároveň oslavou narozenin hlavního organizátora festivalu Raffaela. S fireshow a dvoumetrovými reprobednami se oslavovalo až do rána. Párty končila v klasickém lezeckém stylu - bouldrování kolem stolů a poměřováním sil na kampusu a na slackline. Ráno se pak kemp dělil na dva tábory a to na spící lezce a lezce nadopované tureckou kávou směřující zpět na stěny.
Celá akce se neuvěřitelně vydařila. Vyměnili jsme si mnoho zkušeností a zážitků. Každý den byl jedinečný a všichni si to maximálně užili. Vše tedy bylo přesně ve stylu hesla SLACKLIFE. Doufejme, že turecký highline karneval se stane tradiční akcí, kterou budeme každoročně navštěvovat.
