Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Holečkova Antarktida 2018: Pátá část – Řinčení zbraní…

Cestování

  10:34
ANTARKTIDA - Už se zase vše houpe a za zádí Altega II. mizí Antarktické břehy. Lehce do toho sněží a v podpalubí je více než dusná atmosféra. Raději stojím na hlídce a vychutnávám poslední okamžiky rychle mizejících zasněžených kulis, které se noří do bílého oparu mlhy. Každou mílí co se vzdalujeme od ostrůvků Melchior, začíná sílit severní protivítr.

K vrcholu Gasherbrumu chybí 40 metrů. Bivakujeme těsně pod ním. foto: Marek Holeček

Jakoby si na nás Antarktida stále dělala nárok a stahovala naše osudy zpět. Racionálnější část rozumu mi říká, žádné duchaření sem netahej. Jen se dostáváme na volné moře, to je vše. Nebo že by vyšší síly, k nám prostřednictvím úkazů promlouvaly? Chladivý větřík šeptá, své fííí a každý v tom může slyšet svoji odpověď. Někdo zapřisáhle bude tvrdit, že slyší své vyčkéééj a druhá strana barikády zcela opačně, pluj rychle odsud prýýýč. Jistě, mluvím o skotačivém počasí, které nám čechrá nervy. Každý má právo uchopit příchozí informace o předpovědi po svém. 

Pak záleží, podle čeho se řídíme. Zda intuicí s vírou, že přicházející protivenství nějak zvládnete, kde s vrtkavou proměnnou se počítá a je brána v potaz, při každém obdobném konání. Plus by měla být samozřejmě podpořená předchozími nabytými znalostmi. Či kroky řídí čistokrevná emoce, kde se dá počítat s žíravými obavami, že je ještě stále na co čekat, nebo ještě hůř, že bude dáno smilování odněkud z hůry. Dále musím připustit ještě jednu, také zcela nešťastnou variantu a to kombinaci těchto dvou. 

Pohled na svět pod našima nohama, který Holeček pořídil při prvovýstupu na...
Mára Holeček

Těžké rozhodování když nejste na začátku, ale na druhém břehu a zpět do ráje vám v cestě stojí taková maličkost, jako je proplutí Drakea z Antarktidy zpět. Neboli ta horší z cest je teprve před námi. Jde o vše, což si uvědomuje bez rozdílu každý z nás. Napětí sílí a nikdo z nás se rozhodně nechce na stálo usadit do obýváku Neptunovi. V tom jsme za jedno, však kdy je ten správný čas odrazit, nás zaměstnal na celé dva dny a chvílemi i mezi sebou poškorpil. 

Kdepak, teď už kostky jsou vrženy a kotvy byly zdviženy. Plujeme a upřímně jsem tomu rád, i když valná většina posádky byla proti. V jednu chvíli mi to připomnělo příběh „Vzpoura na lodi Bounty“. Je pravdou, že nahaté tropické krásky jsme tady neměli, ani spousty jídla, či prostoru k lenošení. Přesto jistá paralela se zde dala najít. Vzniklo to docela nevině. Náš čas k odplutí byl pomalu naplněn. Ve vzduchu vysela otázka kdy. Tuhle alchymii s počasím, by každý mořeplavec měl rád dopředu předmíchanou. Však i v dvacátém prvním století, není zdaleka vše tak krystalicky jasné, jak se na první dobrou zdá. Sice doma na televizích obrazovkách vidíme každodenně sličné rosničky ve slušivých sukýnkách, přičemž zvesela štěbetají o póču. Závěrem přihodí: „Tak si nezapomeňte zítra s sebou vzít deštníky hi-hi-ha“. 

My je tady nemůžeme bohužel v pánském klubu sledovat, což je škoda, ale za to nám chodí dvakrát za den poměrně přesné informace o vývoji na nejbližších dvacet-čtyři hodin. Mezitím satelity létají nad našimi hlavami ve zběsilém fofru a monitorují pohybující mračna, do toho i meteorologické stanice rozeseté po pevnině chrlí každou minutou tisíce údajů. Přesto dodnes žádný matematický model nedokáže na pět dní dopředu uspokojivě spočítat i včetně jeho vykladačů, co se bude odehrávat za divoké rodeo nad úžinou Drakea. Neboli, přifoukne tlaková níž uragán řvoucích čtyřicítek, ječící padesátek, či likvidační pištící šedesátky (myšlena je tím rychlost větru v Knot). 

„Máme další nechtěný bivak, ale už na samém vrcholovém hřebenu,“ říká Marek Holeček.

Obzvláště, kde vstupních velkých hráčů je hned několik. Rozdílné teploty oceánů Atlantického a Tichého, podporované ledovým královstvím úplně na jihu. Následně přehřáté pampy Argentiny, oproti Chilskému pevninskému ledovci, táhnoucí se, jak páteř podél západní strany jihoamerického kontinentu. Vyhlídky na následující dny jsou slovně asi takové. Ucházející, slušné, zhoršující se, nic moc, mordor u Mysu Horn. Za šest dní v jiném, třeba opačném gardu. No a teď babo raď. Demokratické hlasování dopadlo tři pro vyplutí a pět proti. Nakonec rozhodlo diktátorský brutalismus kapitána. Odrážíme! Poznámka kapitána:

Na Melchioru, naší poslední zastávce, jsme se vyvázali u plachetnice s jedním s nejzkušenějších kapitánů této oblasti. Šel jsem se za Osvaldem poradit ohledně předpovědi počasí. Víc hlav více ví, že… On má svou předpověď počasí a já zase svou. A tady se dostáváme do rozporu. Já vidím zcela jasně „okno“ dobrého počasí, on říká, že se situace zcela jistě zhorší. Já říkám vyplout, on říká nevyplout. Jenže v jeho posádce má své 2 malé děti a jeho rozhodování je tím ovlivněno. Taky říká, že tady může klidně čekat týden, že mu to nevadí. Bohužel u části diskuse je má posádka, a její větší část to silně rozhodí a znejistí. Takový rozpor v názorech kapitánů!

Nechávám tedy hlasovat, protože vyplout proti názoru zkušenějšího mořeplavce může vypadat málo zodpovědně. A taky věřím, že zvítězí „vyplout“, protože stát tady další týden by bylo ubíjející. Hlasování je ale špatný nápad ☺ a na loď nepatří. Nejdříve vyhrálo „vyplout“, potom jeden člen změnil názor, ale stále jsem měl rozhodující „půlhlas“. Už máme odvázané lano, když změnil názor další člen. Takže: „zůstáváme“… Jsem z toho zklamaný… Druhý den po návštěvě polární stanice stahuji novou podrobnou předpověď. A „okno“ dobrého počasí tam stále jednoznačně je! Pevně věřím svým očím i své intuici. Tentokrát už rozhoduji direktivně. Vyplouváme! A to hned! Poslední nervózní krátká diskuse už na rozhodnutí nic nezmění. Lana jsou odvázána a vyplouváme…

Nepřinutíme slunce, aby vyšlo dřív, či jen chvíli počkalo.

Po 3 dnech velmi rychlé plavby je vidět, že jsem měl pravdu… Na zdejší podmínky máme vynikající počasí.Vyhráno však nemáme. To nejtěžší nás stále čeká. Mys Horn je 1,5 dne plavby od nás. Vše ale vypadá dobře…

Jestli jsem už před chvilkou psal, že tomu dobře, tak jsem o tom pevně rozhodnut. Nehledě, že demokracie při určitých typů rozhodování je neúčinná, nefunkční, ba k neprospěchu všech. Stane se závažím a rozmělněním nápřahu na cíl. Takže teď naše papírová loďka s posádkou, která již přijala svůj osud, míří ledovým oceánem pro své rozhřešení. Každou chvílí se přes příď přelije obří vlna a náklon se ustálil na 45°. Pohupování všemi směry mi připomíná přiblblou atrakci z Matějské poutě, kterou jsem byl nucen absolvovat s dcerkou. Na její tváři za průběhu vyrostl rohlíček a bylo slyšet rozpustilé dětské hýkání. Tak jsem také hýkal, především, že jsem viděl její štěstí. 

Tady jste reálným účastníkem uprostřed běsnícího živlu, což je sice úžasná podívaná, ale dost s mrazivým ocáskem a křečovitým úsměvem. Kam se přikloní štěstí, je uvězněno v nejbližších dnech. Ani na okamžik nepřestávám věřit ve svou šťastnou hvězdu, taktéž ve šťastné hvězdy mích kámošů souputníků. Přesto, než ulehám, tak poslední myšlenka míří nazpět za těmi prožitými patnácti dny a za tou panensky čistou nádherou, na nejjižnějším jihu naší zemně. Díky Antarktido, zase si byla nadpozemsky krásná a štědrá. Když jsem posledně od tebe odjížděl, tak jsem si přál, jak zamilovaný puberťák se znovu k tobě vrátit. Povedlo se. Teď při opouštění tvých břehů bolestně bodalo u srdce, ale jedno už bezpečně vím. Jsi tak neskutečně kouzelná, tajemná a od základu jiná, že klidného spánku už nik-dá nebude, dokud opět nevstoupím do Tvé alabastrové náruče.

Je nutné závěrem připojit pozdrav od Slovenské části posádky, kterým jsem pod výhružkou násilí musel vyjít vstříc. Jejich poselství zní asi takto: „Zdravíme Vás holky touto cestou na to jedinečné a vzdálené Slovensko, jak Mariettku, Bronislavu, Martu, Mimu, Naďu, Sisu, Katarínu a…“ No tak, stačí pánové, jste tu pouze tři a těch holek už je na jednoho trochu moc, že hmmm… Holt osamělost dělá bujné představy a chutě. Nezbylo než to zarazit, jinak by vyjmenovali „všetky v kalendáry“ slovačiska jedna.

Také posílám pozdravy do Čech, to jen abych nebyl za hrubiána nevychovaného.

Autoři:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...