Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přistěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Přijela jsem s kamarádkou do Dublinu v listopadu 2008. Prvních dojmů bylo hodně, můj první let letadlem, provoz po levé straně, dialekt, kterému jsem naprosto nerozuměla. Lidé se k sobě chovají slušně a mile. K cizincům jsou otevření, rádi se ptají a vyzvídají. Na začátku se každý ptal, jestli jsem ok. Přišlo mi to trochu nezvyklé, ale brzy jsem pochopila, že když se mě v obchodě někdo zeptá, jestli jsem ok, tak tím myslí, jestli potřebuji pomoct s výběrem nebo jestli jsem našla, co jsem hledala. V Irsku je běžné, že lidé bydlí na tzv. Sharing, kdy se lidé bez závazků dohodnou na společném bydlení v jednom domě a šetří tím náklady na bydlení. Nájmy jsou tady v Irsku velmi vysoké, a pro člověka s obyčejnou prací je hodně náročné náklady pokrýt. Dům, kde jsme bydleli v Dublinu měl tři ložnice a já jsem si s kamarádkou dělila jednu ložnici napůl. I tak jsme každá platily nějakých 250 euro za měsíc, a to byl holý nájem.
Kdo je Denisa Kočičová?Po maturitě na gymnáziu jsem nějakou dobu pracovala po supermarketech v Čechách, ale táhlo mě to do zahraničí a hlavně do Anglie nebo do Irska. Ve svých 20 jsem získala příležitost odcestovat do Německa, kde jsem nakonec zůstala 3 roky. V Irsku jsem posledních 5 let, pracuji pro firmu, která působí na trhu s počítači, telefony a tablety. Mojí druhou prací, která mi zabírá téměř veškerý volný čas, je focení jezdeckých závodů. Většina fotek se pak prodá majitelům koní, jezdcům, pořadatelům a novinám. V Irsku se mi líbí, počasí mě trochu zlobí, ale o to víc si tu lidé váží, když vysvitne sluníčko. |
Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Neměla jsem problém se zařadit do místních zvyků. Ale pár věcí stojí za zmínku. Dost nezvyklé jsou pro mě dva kohoutky všude kromě kuchyně, jeden na teplou a druhý na studenou vodu. Většinou se jedná o vodu vařící a vodu ledovou. Od svého irského přítele jsem se dozvěděla, že nejde o nic jiného než o to ušetřit. Bohužel domy jsou tu stavěné často na systému "co nejlevněji". Měla jsem za to, že v zemi, kde tolik prší, a kde je vysoké procento vlhkosti, budou vědět jak postavit dům. Opak je pravdou, doma mi už podruhé zatéká přes terasu a kape mi voda ze stropu.
Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Žiji již osm let v zahraničí, pět let v Irsku a tři roky jsem žila v Německu. Poznáním možností a lepší životní úrovně mám dojem, že mě zpět do Čech nic netáhne. Navštěvuji pravidelně rodinu a přátelé, nebo oni mě. Dnes máme skvělé možnosti každý den zdarma komunikovat přes internet, a tím je život o to víc snazší. V Irsku jsem navíc našla zálibu ve focení jezdeckých závodů. Ke koním a k focení mám blízký vztah, a tak se mi to podařilo spojit v jedno, a dokonce se mi to jako činnost podařilo zpěněžit. Zatím nemám v úmyslu Irsko opouštět.
Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Osobně jsem se od české kuchyně distancovala. Česká kuchyně je plná těžkého jídla, spousta mastného, špekatého a omáčky plné smetany. Sice to vše skvěle chutná, ale nedělá mi to dobře. Chybí mi snad jen rohlíky a klasické pomazánkové máslo. Když přijedu domů, ráda si dám čočku na kyselo, nebo bramborák. Ale to jen proto, že moje mamča je umí skvěle. V Irsku dělám na Vánoce cukroví. Včelí úly a vanilkové rohlíčky mají vždy velký úspěch.
Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Nemám, ale myslím si, že je důležité, aby děti přejímaly mateřský jazyk své matky, ať už vyrůstají kdekoli.
Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Většina hned hlasí Praha! Prahu většina Irů zná a obdivuje. A taky si myslí, že Češky jsou krásné.
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Abych řekla pravdu, moc ji nesleduji. Spíš sleduji českou ráno ve zprávách na internetu a divím se, co se u nás v kocourkově všechno děje. Irové se mi zdají stále ještě daleko od okolního světa, který jde dopředu v inovaci a vylepšování. Když se tu rozhodnou postavit nový kruhový objezd, dost často to končí ještě větši dopravní zácpou, než předtím. Irsko se málo učí od sousedních zemí. Stále ještě se drží toho svého a nejsou ochotní brát v úvahu nové možnosti a rozšíření. Je to stále ještě země toho farmáře se zelenými pastvinami a spoustou ovcí.
