Asi po třech měsících se moje komunikační schopnosti díky kursu češtiny zlepšily natolik, že už jsem si dokázal bez problémů popovídat i v klasické české hospodě.
Zpočátku mi Češi připadali odtažití a permanentně naštvaní, ale poznal jsem, že v jádru jste pohodoví lidé podobně jako Italové, jenom to nedáváte najevo.
Možná je to i tím, že jste trochu závistiví. Raději předstíráte stres, než abyste riskovali, že vám vaši dobrou náladu bude někdo závidět. Dokonce na vás snad veselí a štastní lidé působí dojmem nespolehlivosti či nenormálnosti.
V práci se snažíte moc nevyčnívat, a tak chodíte zachmuření a předstíráte přepracovanost, aby vás snad šéf neobdařil nějakým novým úkolem. Když za sebou ale zavřete dveře kanceláře, uvaříte si kafíčko a zasednete k internetu. Přepracování vám tedy rozhodně nehrozí.
Mrzí mě, že jste málo otevření a snažíte se zachovat masku vážnosti za každou cenu. Na firemním večírku dlouho trvá, než se zábava jaksepatří rozjede. Abyste se odvázali, musíte zkonzumovat jistou dávku alkoholu.
