Lepší lyžování jsme si v neděli nemohli přát, sluníčko svítilo, obloha už modřejší ani být nemohla, ale sjezdovky neměkly a jejich rovný povrch držel celou dobu naší návštěvy. Zajímavé bylo, že ačkoli sedačková lanovka jezdila neustále plná, na sjezdovkách bylo docela volno, protože počet lyžařů se rovnoměrně rozprostřel na všech 8 sjezdovek.
My jsme v Kunčicích věnovali první jízdu červené sjezdovce, která je v areálu nejprudší, a tak se jí mezi místními říká „Černá“. Nejsme sice ani v Rakousku ani v Itálii, ale klidně bych tuhle sjezdovku zařadila mezi mé nejoblíbenější, protože mi naprosto vyhovoval akorát tak sportovní sklon, současně jsem si užila rychlou jízdu, ale akorát tak rychlou, abych si nemusela nikde šoupnout a udržela lyže celou jízdu na hranách. Také délka je pro mě akorát tak únosná, abych si zvládla na jeden zátah. Na delších už si musím zastavovat.
Kunčice v kostce
|
Další jezdivá sjezdovka spadá podél sedačkové lanovky zleva, je jen o něco mírnější a v pátek a v sobotu od půl šesté do osmi tu probíhá i večerní lyžování.
Dobrým tipem na sjezdovku je také trať Nová, která je jen lehce „zastrčená“ vpravo areálu, takže ji máte po celý den téměř prázdnou. Její nečlenitý a stále rovný sklon dává sjezdovce přehlednost a oblouky po hranách tu můžete krásně řezat odshora dolů. Hlavní obsluhou sjezdovky je poma, ale dostanete se sem i ze sedačkové lanovky.
Sjezdovky „Černá“ pod sedačkovou lanovkou a „Nová“ jsou oddělené boulařskou tratí pro reprezentaci v akrobatickém lyžování a v únoru se tu v této disciplíně odehraje i Český pohár. V neděli jsme se tu tedy mohli podívat na profesionální trénink mladých nadějí, které nám připravili velmi pěknou sportovní podívanou.
Pod boulařskou tratí najdete i několik snowparkových překážek, které už byly docela i pro pokročilejší. Jediné na co jsem si troufla já, bylo přejetí „duhy“.
Od výstupu sedačkové lanovky se dostanete i do části zvané Hájovna, kde jsou sjezdovky modré, tedy mírnější než výše uvedené. Na kopec tady vyváží pomalejší poma, takže část je oblíbená hlavně pro děti a mírně pokročilé, carvový oblouk tu ale také snadno vystřihnete.
  |
Na Hájovně u nástupu na pomu najdete z loňska nové zázemí, které zahrnuje toalety i sprchy, půjčovnu lyží, lyžařskou školu, bufet a velkou místnost k posezení s dětským koutkem. Díky slunečnému počasí byli ale lyžaři vyskládaní pěkně na terase a nastavovali tváře k opalovačce. Zázemí je oficiálně určené i pro karavany, pro které je tu i vyhrazené stání s přípojkami elektřiny.
Vedle této budovy nelze přehlédnout dětské hřiště a dětský lyžařský park. Děti tahá na svah lanáček a dolů mohou prokličkovat mezi napíchanými tyčkami a podjížděcími brankami. Park je od okolí bezpečně ohraničen plůtkem.
Místo, které hudbou zvalo lyžaře už z lanovky, byl Kulaťák, tedy kulatý aprés ski stan kousek pod výstupem sedačkové lanovky a my si jeden z největších zážitků z Kunčic odnášíme právě odsud. V Kulaťáku jsme natrefili na „Italský víkend“, takže lyžaři třímali v rukách skleničky s bombardinem, calimerem, aperolem nebo prosecem.
Kromě italských nápojů byla k mání i rakouská specialita „veselá meruňka“, tedy lahodný šnapsík s meruňkou a nechyběla v něm ani česká vlaječka. Příjemně rodinnou atmosféru tu podtrhovalo přátelské vystupování obsluhy, tedy Tondy, Vládi a Kačky, jak jsme si na dveřích baru mohli přečíst. Tonda nelenil a lyžařům na terase rozdal malé lahvičky „Feiglingu“, tedy dalšího jemného panáčka a „picím rituálem“ pobavil celý bar – viz video ;-) Sedací pytle u baru pak úplně vybízely užít si kunčickou pohodu klidně v leže.
Co se týká teplého jídla, zůstáváme po léta věrni útulné hospůdce U Rumařů u nástupní stanice sedačkové lanovky. Občerstvit se můžete u bufetového okénka, nebo zkusit stánek s uzenými dobrotami nebo využít přímo vnitřní hospůdky. Jídlo je tu poctivě domácí, jako například výborná hamburská pečeně, kterou jsme si dali my. V jídelním lístku můžete dále najít například řízek, kuřecí křídla nebo borůvkové knedlíky a ceny se pohybují do velmi příjemných 90 Kč. P.S. Porcemi se tu nešetří.
