Jak jsem tloukla máslo s tádžickými ženami

V údolí v turistickém areálu Alplager Artuch míjíme několik stanů převážně s ruskými výletníky. Pomalu si balí věci a připínají je na pronajatou oslí karavanu. Zvířata nakládají, co to dá, vždyť osel unese dospělého muže. Někteří dokonce rezignovali na batohy a k oslům si nechávají přidělat velké plastové kufry. Ruskou výpravu však necháváme svému osudu a stoupáme dále do hor. 

Během tlučení nás ženy povzbuzovaly a tleskaly do rytmu

Aby mělo máslo tu správnou konzistenci, musí se tlouct několik hodin

Jenom pár stovek metrů od Alplageru, kousek nad jezery Chukurak, se rýsuje malá osada. Kolem se pohybují tádžické ženy s dětmi. Z místa stoupá zpříma dým. Chvíli váháme, ale zvědavost nám nedá, vstupujeme tedy k hloučku mezi hadrové přístřešky. Tady se žije stále tradičně. Zatímco muži každý letní den odjíždějí na oslech pást stádo koz či krav, ženy zůstávají v osadách, pečou chléb a vyrábějí mléčné pochutiny. Na zimu se pak stěhují do údolí, do bytelnějších domů vesnic a měst. 

Pohlednice z cest na větší mapě

Teď právě tlučou ve vysoké dřevěné nádobě máslo. Vzhledem k tomu, že je to činnost namáhavá a trvá několik hodin, vystřídají se u ní postupně několikrát všechny. Potom pobízejí nás, českou výpravu, ať to taky zkusíme. Beru tedy do ruky cosi jako hmoždíř větších rozměrů a silou jím hnětu obsah nádoby. Jedna ze starších žen mi ale musí pomoci, abych se dostala do správného, mnohem rychlejšího tempa. Celou naši návštěvu jsou milé, usměvavé a nabízejí nám svůj chléb, upečený mezi žhavými kameny, s již hotovým máslem a jogurtem. S produkty v českých obchodech se to samozřejmě nedá srovnávat. 

K našemu úžasu náhle vytahují mobily a fotí si nás. Holt ani tady technika nespí a fascinace tím něčím neznámým je vzájemná a zároveň spojující.