Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

HEJTY Z HAITI: Jak uklízí Haiťané? Odpadky patří za zeď

Cestování

  10:25
Již dříve jsem si všiml, že Haiťané rádi vyhazují všechno možné všude možně. Populární je zejména vyhazování předmětů z jedoucího autobusu či „uklízení“ prázdného obalu do prachu u cesty. Po nějakém čase mi začalo vrtat hlavou, kam mizí všechny ty modré půllitrové plastové flašky, ze kterých pijeme jedinou stoprocentně nezávadnou vodu.

Stoka před obchodem s potravinami foto: Praga haiti

V našem domku máme v kuchyni koš, ale nejbližší popelářské auto jezdí snad někde v USA. Záhadu mi pomohl vyřešit Pavel, kterého napadlo podívat se jednou za zeď zahrady. Objevili jsme další oblíbený způsob úklidu: vyhazování čehokoliv za zeď.

Praha-Haiti

Naše organizace skrze projekt Praga-Haiti realizuje dlouhodobou rozvojovou pomoc na Haiti. Cílem je pomáhat lidem v jejich vlastní zemi tak, aby neměli důvod ji opustit. Závažnou překážkou v tomto úsilí je však akutní nedostatek čisté vody. Proto od roku 2009 hloubíme studny, zajišťujeme vodní zdroje a provádíme servis našich čerpacích zařízení.

Hlavní centrum naší činnosti leží v chudé a vyprahlé severozápadní oblasti země. Během našeho působení jsme zde získali tolik potřebnou důvěru Haiťanů. Nyní připravujeme ve spolupráci s místními obyvateli a s dalšími organizacemi působícími v regionu řadu nových projektů. Ať už se jedná o využití odpadní vody pro závlahu nově vysázených stromů či malé učiliště technických dovedností pro studenty místní školy, jejich spojujícími prvky jsou zvýšení životní úrovně a tvorba nových příležitostí.

Voda znamená život. Věříme, že díky naší konkrétní, neanonymní a velmi efektivní pomoci dokážeme pozvedat úroveň celé oblasti a měnit životní osudy jejích obyvatel k lepšímu.  

Po tomto objevu jsme učinili pokus. Při vyklízení skladu po nás zbyla spousta odpadu, který sem Haiťané za dlouhý čas nashromáždili, když zrovna bylo populární hromadit odpadky ve zdánlivě nepotřebné místnosti. Naskládali jsme harampádí ke zdi a zmínili se místním, že to všechno je na vyhození. Pak jsem se schovali do domu a zaujali pozici u okna. Po nějakém čase přišel správce Arold zvaný Arnold a W … w… w… třeba Wincek. Šup lup a hromada krámů zmizela za zdí včetně starých vzduchových filtrů, oceli, plastů a dalších pokladů staré kůlny.

Řečiště s odpadky. Tohle uklidí asi až další přívalový liják a následující...
Hořící odpadkové koše jsou na denním pořádku

Za zdí leží koryto vyschlé řeky. To se však během období dešťů naplní vodou a odpadky se záhadně kamsi „uklidí“. Kdo nemá možnost vyhazovat odpadky za zeď, do prachu u cesty či z jedoucího autobusu a nemá ani zdánlivě nepotřebnou místnost, odpad jednoduše pálí vedle domu, u cesty či kdekoliv jinde. Každý den nám tak pod nos přiletí tu plastová lahev na vodu, tu dřevotříska a sem tam škrpály či pneumatiky. Při popojíždění zácpou v hlavním městě Port au Prince jsme dojeli až na most, kde se skloubily všechny oblíbené způsoby odpadkového hospodářství. V korytě vyschlé řeky hořelo odhadem pět tun všeho možného. O kus dál se pásla prasata, děti a ženy paběrkovaly skládku a hledaly použitelné věcičky do domácnosti. Prostředkem toho všeho tekla řeko-stoka, ve které se u břehu kdosi cachtal.

A teď se vám, milí čtenáři, musím k něčemu přiznat. Jsem odpadkový pokrytec. Jako člověk vychovaný pečlivým tříděním odpadu a všelijakou masáží o tom, jak špatné je pálit plasty, mi je za těžko vyhazovat cokoliv některým z haitských oblíbených způsobů. Poslušně zmačkám lahev od vody a nenechám ji na pláži ani ji nevyhodím z auta, ale s o trochu lepším pocitem ji doma hodím do malého koše v kuchyni. Co se s ní stane je nám všem jasné, ale moje pokrytecká dušička je přeci jen o něco klidnější.

Hejt č.1: Nesnáším hnusný smrad zapáleného plastu!

Petr Vacek

Kdysi mi jeden můj učitel řekl, že než nakreslím první dům, měl bych alespoň pět let cestovat. Vzal jsem si jeho slova k srdci. Cestuji za dobrodružstvím, architekturou, za neobyčejnými lidmi všedních dnů a krásami světa. O své zážitky se s vámi chci podělit, a proto píši krátké příspěvky k zamyšlení, pobavení či jen tak pro radost.

Projekt Praga-Haiti mne oslovil již při studiu architektury na FUA TUL, kde jsem pod vedením architekta Zdeňka Fránka navrhoval základnu na Haiti jako školní práci. Před několika měsíci mi lidé z Praga-Haiti nabídli spolupráci na realizaci tohoto záměru. S radostí jsem nabídku přijal. Nyní společně připravujeme stavbu základny, díky které bude moci organizace rozvinout a zefektivnit svoji rozvojovou pomoc. Pro mě osobně se práce na projektu stala životní výzvou. Věřím, že se nám společným úsilím podaří nejen vybudovat kvalitní budovu, ale především zlepšit životní podmínky celé místní komunity.

Bída, chudoba, přátelští obyvatelé, následky katastrof a pohnuté historie, fragmenty kdysi krásné přírody, to vše ve mně zanechává směs nepopsatelných a silných dojmů a myšlenek. Tento materiál zpracovávám a postupně jej přetvářím na své články. Píši s notnou dávkou nadhledu a občasné ironie, která mi pomáhá zvládat každodenní náročné situace na nešťastném Haiti. Proto laskavě prosím čtenáře, aby s podobným nadhledem četl mé řádky i on.“

Petr Vacek

Autor: