Po pobřeží se nachází nespočet nádherných potápěčských spotů, jedním z velmi známých a možná i nejvíc navštěvovaným potápěčským rájem je Sodwana Bay v provincii KwaZulu Natal. Milovníci si přijdou na cokoliv, od mělké vody plné barevných korálových ryb a nádherných korálů, přes místa navštěvovaná Mantami, delfíny i obrovskými poklidnými velrybími žraloky až po velmi hluboké prolákliny s velkými mořskými monstry, jejichž přítomnost nažene i husí kůži.
Po prvním ponoru Vás to bude lákat k dalšímu a dalšímu. To vůbec nevadí, vedle velkého potápěčského centra je velký kemp. Ale nepředstavujte si holou pláň a stan jeden vedle druhého. Ne ne, tenhle kemp je prakticky část, bušem zarostlé, pláže. Vybrat si člověk může místo na prostorném plácku nebo se ukrýt v prorostlém buši.
K TÉMATU: |
Jediné co se stává rok od roku otravnějším je přítomnost neodbytných kočkodanů, kteří jsou rok od roku drzejší a to jak při naší první návštěvě kradli pouze tam kde majitelé stanu byli v nedohlednu, tak nyní si dovolí pro kousek nějaké dobroty sáhnout přímo do talíře. A to bez jakéhokoliv strachu. O tom, že po divoké noční party „dojíždí“ zbytky alkoholu ze skleniček a lahví rozvádět raději ani nebudu.
Dnes lidé hledají neustále něco extra. Sodwana je sice nádherné místo na potápění, ale pro někoho to může být nuda. Hledá totiž něco extra… Stačí po pobřeží sjet k výletní destinaci Durban, který je nejrušnějším přístavem nejen JAR ale i celé Afriky. Aliwal Shoal je famózní destinace. I přesto, že je dnes chráněnou oblastí, stále patří mezi 10 nej potápěčských míst na světě. Tady na ty odvážnější čeká i vzrušující podvodní společnost. Potápění v kleci a krmení žraloků je dost vyhledávaná atrakce. My s těmito aktivitami nesouhlasíme a tak bychom si určitě vybrali potápění k vrakům. Zde se nachází dva, jeden „Produce“ dost mladý z roku 1974 – norská nákladní loď a druhý „Nebo“ – paroloď z roku 1884.
Aktivity pro každou chuť i rozpočet
Kromě známých turisty převálcovaných atrakcí, jako je Garden road, Wine road, kde je možná ochutnávka vín ze zdejších vinic, Jeskyně Cango „Cango caves“, je zajímavější vybočit z hlavních tras a podívat se na zajímavosti jako je například Hraniční jeskyně „Border cave“. Na západní straně pohoří Lebombo je ukryt skalní přístřešek, kde byla nalezena nejstarší kostra Homo Sapience spolu s kamenným nástroji a odštěpky. Z jeskyně je krásný výhled na úrodné lány cukrové třtiny ve Swazijsku.
JAR nabízí více, spousty aktivit různých příchutí od sportovních po dobrodružné. Turistika, hiking, jezdectví, rybaření, lov divoké zvěře, surfování, potápění, kriket, golf, rugby, dostihy, jízda na koni, vyhlídkové lety balónem, bungee jumping, rafting v peřejích i lyžování, horolezectví, návštěvu pštrosí farmy s projížďkou na pštrosu, návštěva rezervace s bílými lvy a desítky dalších aktivit.
Roční období jsou obrácená těm našim, nejteplejší období je leden, únor kdy je léto, turistika kvete a ceny ubytování a aktivit jsou až o dvojnásobek vyšší než v období zimy, kdy nejchladnějšími měsíci jsou červen až srpen. Nejvyšší naměřená teplota byla v roce 1948 na severu a dosáhl 51 stupňů, v zimním období může klesnout až na minus 15.
Vůně másla a popela
Při návštěvě Afriky by určitě neměla chybět návštěva venkovského života. A to v pravém slova smyslu. Nainscenované tradice a náhled do kmenových kultur je jistě zajímavý, ale nemá to tu správnou vůni másla a popela. Tradiční tanec, naleštěný vzhled domorodé vesnice nabízí organizace a turistická centra na spoustě míst, nejproslulejší jsou Zulu vesnice.
Ovšem mnohem syrovější pocit a výraznější obraz venkovského života dostanete třeba na již zmíněném Divokém pobřeží „Transkei“, občas stačí vybočit z hlavních silnic a běžných turistických tras a jste ve správné černé Africe. Swazijsko a KwaZulu Natal je rájem, zkuste Bazwana. Po cestě uvidíte nejen jak se obdělává pole cukrové třtiny, ale i jak se po africku chodí pro vodu.
Hliněná stavení se slaměnou střechou, oprýskané obchůdky, domorodci polehávající ve stínu stromů s pivkem v ruce či pasoucí dobytek, ženy s kanystry u pumpy či na okraji silnic prodávající zeleninu, ovoce, smažený „fet koek“ (hutná kobliha bez náplně), smaženou rybu nebo grilované kozí maso či kuřecí žaludky jako špíz, děti bosky pobíhající po stráních a cestách. Všude voní kouř, popel, máslo, skot a grilované dobroty.
Stravovat se na krajnicích cest nebo v lokálních hospodách se povětšinou důrazně nedoporučuje. My zase povětšinou toto doporučení porušíme a zkoušíme, co se dá. Ale trocha domácí slivovice, kterou neustále vozíme všude s sebou, případné potíže zažehná. A jsme živý a zdravý. I když jsou i „dobroty“, které radši oželíme, naposledy to byly grilované kuřecí pařáty.
Být na cestách a neochutnat pravou nefalšovanou tradiční africkou kuchyni by byla škoda a hřích. Kukuřičná kaše je základem jídelníčku každého černouška, ať už je to pap v JAR, nebo ugali v Keni či sadza v Zimbabwe, pořád je to hustá kukuřičná kaše a nejdůležitější pokrm denního jídelníčku. Pokud vás neosloví tradiční kuchyně černých Afričanů, neopomeňte si uspořádat typickou grilovačku zvanou Braai s farmářským buřtem „boerewurs“ nebo pěkně krvavý steak z antilopy nebo zebry. Na rozloučenou si cvakněte panákem výborného tradičního jihoafrického likéru „Amarula“ ze stromu Marula. Raději si kupte láhve hned dvě, likér je tak dobrý, že ho rádi přivezete domu. Dobrou chuť!
