Desetinový brácha
Našinec se při návštěvě polských Krkonoš neubrání srovnávání. Polský národní park byl vyhlášen roku 1959, ten náš vznikl až o šest let později. Zato je mnohem mohutnější. Zatímco český zabírá plochu 549,7 kilometrů čtverečních, jeho polský soused je desetinásobně menší. Polský stát zahrnul pod status národního parku pouhopouhých 55,8 kilometrů čtverečních. Příjemná je dlouhodobá spolupráce mezi polskou a českou správou národního parku. Hranice dovoluje volně se potulovat jak po "naší", tak po "jejich" části Sněžky a do země našich severních sousedů se dá sejít pouze s občankou.
Rybník - staw - jezero
Krkonošská jezera jsou tím, co činí polský KRNAP pro českého turistu atraktivní. V názvosloví vládne trochu zmatek, neboť oficiální název dvou největších ledovcových jezer je Mały a Wielki Staw. Jenže slovíčko staw - do češtiny přeloženo - znamená rybník. My vnímáme jako rybník něco, co je vytvořeno uměle, zatímco jezero je přirozeného původu. Prostě krajinná sníženina (deprese - ano, i krajina má deprese) zalitá vodou.
A Krkonošské stavy jsou ... jezera. Jejich vznik úzce souvisí s dobami ledovými, během nichž se na úbočí kopců vytvořily horské ledovce. Ty se zahloubily do skalního podloží, později roztály, ale odtoku zabránil val kamenů a dalšího nesetříděného materiálu, který pohybující se masy ledu uložily ve svém čele. Mnohý z návštěvníků české části Krkonoš je obdivoval z vyhlídky od Sněžných jam. Největší z jezer leží o kus dále na východ. Wielki Staw má rozlohu 6,5 ha, délku 550 metrů a hloubku 28 meterů. Mały staw je zhruba poloviční a je pouze 7 metrů hluboký.
Příkladná spolupráce
Pryč jsou časy, kdy z pohledu českých komunistů "nezbedné" hnutí Solidarita hýbala Polskem, což si ze strany českých soudruhů vyžádalo pohraničníky vyzbrojené "ostrými" i na mírumilovné hranici dvou sovětských satelitů. V současnosti se dá hranice přejít kdekoli a národní parky společně "makají" na přeshraničních projektech. "S polskými kolegy spolupracujeme takřka každodenně, a to na všech úrovních - od ředitele až po lesníky.
Máme spolu rozjetých několik společných projektů, například v ekologické výchově a vzdělávání. Koordinujeme praktickou péči o horské ekosystémy tak, aby ochrana přírody na obou stranách hranice fungovala analogicky. Taky jsme díky tomu loni už podruhé obhájili status přeshraničního parku od EUROPARC Federation, což je pro nás docela prestižní ocenění dobré spolupráce," chlubí se náměstek ředitele KRNAPu, Jakub Kašpar.
"V červenci tohoto roku se během společné akce Den Krkonoš/Karkonosz setkali pracovníci obou ministerstev životního prostředí na hřebeni Krkonoš a společně zahájili poklepem na základní kámen opravu štětované cesty vedoucí přes česko-polskou hranici," doplňuje ho Michal Skalka z oddělení environmentální výchovy. Oba krajinné celky se v roce 1992 spojily do bilaterální biosférické rezervace.
Rok plšíkaVíte, čemu či komu je v polských Krkonoších zasvěcený rok. Tentokrát to "odskákal" plšík lískový, maličký chlupatý savec, kterému jsou tyto "lidské hry" úplně ukradené, protože v rámci zimního spánku prospí nadpoloviční většinu roku. Jeho velikost dosahuje sotva 16 cm, přičemž velkou část je nutno přičíst na vrub dlouhému ocasu. Ten má "svlékací" kůži", která slouží v případě útoku predátora k obraně. Pokud je plšík chycen za ocas, obětuje kůži na ocase výměnou za šanci na útěk. Jinou podivuhodností plchů, kam plšík patří, je fakt, že na rozdíl od ostatních savců nemá slepé střevo." Proto tráví celulózu hůře než jiné druhy a vyžadují pestrou nabídku potravy, kromě zelených částí rostlin také měkké i tvrdé plody, semena a živočišnou složku (převážně hmyz)," píše Pavlína Mašková ve své bakalářské práci Mezidruhové interakce u plchovitých: formy projevu a možnosti detekce. |
Pokud se do polské části Krkonoš chystáte a po přečtení článku máte pocit, že jsou nějaké malé, nezapomeňte vzít v úvahu, že jimi prochází 112 značených cest, z nichž některé jsou přístupné i pro cykloturisty. A navíc se bez problémů dá vrátit "domů", do největšího českého pohoří. A vidět Krkonoše z druhé strany má své nesporné kouzlo.
Další články o polských horách si přečtěte na portále Pohora.cz
