Každé dítě ve Finsku dostane krabici plnou vybavení, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Žádná velká překvapení se nekonala. Helsinky jsem znala dobře již z doby, kdy jsem v rámci programu Erasmus studovala jeden semestr na helsinské univerzitě. Vybavuji si, že celý proces získání trvalého pobytu, zdravotního pojištění a dalších formalit byl velmi jednoduchý. Všechny potřebné formuláře byly k dispozici v angličtině, schůzka se dá domluvit přes internet, úředníci byli příjemní. Další věc, která mi utkvěla v paměti, je červencové vedro. Tomu nikdo z domova nechtěl věřit. Všichni si mysleli, že jedu krmit lední medvědy a ne se opalovat u moře. No, to moře je trochu nadnesené. Balt je spíše takový větší bazén.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Nepamatuji si, že bych s něčím vyloženě narazila. Naše zvyky zde nejsou nijak neobvyklé či nepochopitelné. V podstatě jediné místo, kde jsme narazili, za to při každé návštěvě, byla česká ambasáda ve Finsku.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?Těžko říct, co budoucnost přinese. Zatím to ale nemáme v plánu. Spíše se více usazujeme. Navíc si uvědomuji, že by mě v Česku asi čekaly krušné chvíle. Odstěhovala jsem se hned po státnicích a nikdy jsem tak v Česku nepracovala, když nepočítám brigády při vysoké škole. I když tady ve Finsku pracuji v akademické sféře, tak se všichni oslovujeme jmény, akademické tituly se neřeší a všude panuje velmi přátelské prostředí. Nikdo se nesnaží nikoho podrazit, lidé se nepomlouvají. Samozřejmě i zde jsou velmi ambiciózní jedinci, ale zatím jsem nepotkala nikoho, kdo by stavěl svůj úspěch na neúspěchu jiných. Z toho, co říkají moji známí, se mi zdá, že praxe v Česku je jiná. Měla bych s tím asi problém. Navíc jsem z Ostravy a tak si vážím čistého vzduchu ve Finsku a také vztahu Finů k přírodě. Ale samozřejmě i na Finsku se dá najít spousta negativního a po rodné hroudě, rodině a přátelích se nám často zasteskne.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Ano. Strašně mi chybí tvarůžky. Každý, kdo za námi přijede na návštěvu, má za úkol přivézt hned několik balení. Někdy se obávám, jestli na letišti nebudou zatčeni za převážení chemických zbraní. Přátelům z Finska jsem mnohokrát vařila česká jídla – od bramboráků po knedlo, vepřo, zelo či smažený sýr. Jediné, čím většina pohrdne, jsou právě tvarůžky. Všechno ostatní jim chutná. A většinu jídel znali již dříve. Z návštěv Prahy. Prahu mimochodem většina Finů, co znám, navštívila minimálně jednou.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Máme holčičku, které je teprve devět měsíců. Mluvíme na ni pouze česky. V jednom roce půjde do školky a tam se začne učit finsky. Mimochodem nárok na místo ve školce neboli day care (denní péči) má každé dítě v předškolním věku, takže se člověk nepotýká s problémem, co s dítětem, když se chce vrátit do zaměstnání. Vůbec co se výchovy dítěte týče, Finsko je výborná země. A to je i jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli zde usadit. Helsinky jsou pro děti opravdu přátelské město. Například pokud cestuje matka s dítětem v kočárku, tak má veškerou hromadnou dopravu zdarma. Dětská hřiště a pískoviště jsou na každém rohu. Každé dítě narozené ve Finsku dostane před narozením krabici plnou základních věcí pro miminko. Najdete v ní vše od dupaček přes zimní kombinézu, fusak, peřinku, či kosmetiku. Věci jsou krásné a kvalitní. Na dně krabice je matrace, takže do ní můžete dítě i uložit. Když k tomu připočtete kvalitu životního prostředí, a jeden z nejlepších vzdělávacích systémů na světě, je Finsko ideál.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Pivo. Praha. Lední hokej. Československo.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Něco málo sleduji. Například velmi fandím stávajícímu předsedovi vlády Alexandru Stubbovi. To je mladý, inteligentní a sympatický liberální politik, který kromě své funkce zvládá psát blogg, tweetovat, denně sportovat a soutěžit v triatlonech. Na to, aby v dubnu vyhrál parlamentní volby, mu to ale zřejmě stačit nebude. Naopak se kupředu stále více tlačí populistická a nacionalisticky orientovaná strana Perussuomalaiset, což je pro nás cizince docela nepříznivá zpráva. Politickou kulturu ale srovnávat nemohu. V rámci svého mentálního zdraví jsem českou politiku přestala sledovat před pár lety. Což je další z výhod života v zahraničí.