Křižovatka balkánské historie, která zdobí jih Kosova. To je Prizren

Cesta do historického centra Prizrenu vede přes ostře zalomený oblouk Starého kamenného mostu. Starobylá stavba, která přetíná lesklou stuhu řeky Bistrica, pochází z doby Osmanské říše. Staletí, kdy Kosovu vládl z Istanbulu sultán, připomínají také další architektonické památky: nízké domky s balkony a prohnutými střechami, které rámují místní uličky, i četné sakrální stavby.

Z chrámů, které svými věžemi zdobí prizrenské panorama, stojí za zmínku především mešita Sinana Paši, se štíhlým minaretem vysokým přes čtyři desítky metrů. Největší muslimská modlitebna ve městě pochází z počátku 17. století a o titul nejkrásnější mešity Prizrenu soupeří s o půl století starší mešitou Gazi Mehmet Paši: robustním chrámovým komplexem, který za jasných dnů díky zajímavě řešenému stropu pročesávají kužely světla. 

Areál mešity Sinana Paši, orámovaný typickými domy. Na kopci v pozadí další z dominant města: Kaljala (Kalala) neboli zřícenina středověké pevnosti.

Ve zrekonstruované budově Muzea Prizrenské ligy, která se za války stala obětí protialbánských represí, se můžete projít počátky historie moderního albánského národa. Ta se začala psát právě rokem založení stejnojmenné organizace, tedy 1878. Muzeum není od mešit daleko a snadno k němu dojdete pěšky, což ostatně platí pro většinu zajímavých míst v Prizrenu. S jednou výjimkou: monumentální zříceninou středověké pevnosti, k níž se musíte vyšplhat po strmém kopci. Až ale chytíte dech, nebudete litovat: rozhlehlé kamenné zdi stavby, jíž místní říkají Kalaja (Kaljaja), jsou nejen nesmírně působivé, ale nabídnou vám i nerušený výhled na pohoří Šar Planina. 

Připomenou vám také, že osmanské dědictví si s tváří města nepohrálo samo. Turci dobyli Prizren (a s ním i celé Kosovo) až v polovině 15. století. Předtím, než se jim město vzdalo, však patřilo bulharské či Byzantské říši (právě ta postavila na kopci pevnost Kalaju), a především srbskému království. Asi nejkrásnější památkou na vládu srbských panovníků je pravoslavný kostel Bohorodičky Ljevišské, který je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Během protisrbských bouří, jež Prizren ochromily v roce 2004, byl kostel, stejně jako řada dalších srbských památek, barbarsky poničen, nakonec se však dočkal opravy. 

Pohlednice z cest na větší mapě

Až vás od něj kroky zavedou na Šadrvan neboli hlavní náměstí, plné rozmanitých kaváren a restaurací, nezapomeňte se napít z tamní fontány - říká se, že pokud její vodu ochutnáte, určitě se do města ještě vrátíte. A nádherný Prizren za návrat rozhodně stojí. Například v první půlce srpna, kdy se v jeho ulicích koná dnes už proslulý mezinárodní festival dokumentárních snímků DokuFest. Mimochodem, filmy se promítají i uvnitř starobylých zdí Kalaje.