Kuba není jen Havana. Proč raději letět do Holguínu?

Popíšeme si, co dělat v samotném Hoguínu a jeho okolí, ale i v trochu vzdálenějších místech, kterými jsou Santiago de Cuba nebo Baracoa.

Holguín

Na první pohled ničím zajímavé místo, ale na ten druhý je Holguín živým moderním městem s milými obyvateli a bohatou historií. Jeho výjimečnost tvoří i fakt, že na místní letiště létají mezinárodní lety z řady zemí, včetně Německa. Do východní části Kuby se tak dostanete mnohem snáze a nemusíte podstupovat dlouhou, mnohahodinovou cestu z Havany. To se hodí zvláště pokud jste na Kubě podruhé a hlavní turistické destinace, včetně Havany, jste již navštívili.

Za centrum města můžeme považovat Parque Calixto García, malebné náměstí, které je přes den sice plné aut, ale přes noc je vystřídají místní obyvatelé, kteří tu tvoří malé zpívající, tančící anebo jen tak posedávající skupinky. Rádi se s vámi dají do řeči a to i když nevládnete španělštině. Kromě klasických kubásnkých barů tu je i taneční klub Casa de la música, kde najdete všechny kubánské komodity – srdečné lidi, rytmus salsy a vynikající rum.

Domy vystavěné v koloniální architektuře jsou dobře udržované a hrají všemi barvami. Vzdálíte-li se dál od centra, může vás zaujmout obrovský areál místní školy, zoologcká zahrada anebo řada pomníků a soch připomínajících revoluci, Fidela, Che Guevaru a další hrdiny kubánské historie.

Co mě osobně na Holguínu zaujalo nejvíce je kopec Loma de la Cruz (kopec svatého kříže), chránící město ze severu. Na jeho vrchol vede asfaltová silnice, klikatá prašná cesta anebo strmé schodiště. A co je nahoře tak zajímavého? Kromě dominantního vysílače a nízké kamenné rozhledny se tu nachází poutní místo, kterému dominuje obrovský kříž, vyrobený ze vzácného kubánského stromu caguairan (v noci je nevkusně modře osvětlený, ale zato je posvěcený samotným papežem Františkem).

Říká se, že ten, kdo při návštěvě Holguínu na tuto horu nevystoupá, jakoby v Holguínu ani nebyl. Skýtá se tu nádherný výhled na celé město i na jeho rozsáhlé a kopečkaté okolí. Západ nebo východ slunce tu ve vás, za dobrého počasí, zanechají dlouhodobé vzpomínky.

Prázdné pláže, co by kamenem dohodil

Zhruba hodinu jízdy severovýchodně od Holguínu (záleží však na dopravním prostředku, který použijete) narazíte na městečko Guardalavaca, k němuž náleží pobřeží, které lemují donekonečna-se táhnoucí pláže s bílým pískem. V moři hledejte korálové útesy plné pestrobarevného života, na pobřeží pak mangrovy, kolibříky, nutrie stromové, leguány a doslova hejna krabů.

Rozhodně se tu vyplatí strávit více, než tři dny. K ubytování můžete využít pro Kubu typické Casa particular anebo využít některý z mnoha resortů, které tu rostou, jako houby po dešti. V obojím případě pak můžete využít půjčení mořského kajaku, šlapadla anebo si zaplatit potápěčský kurs.

Santiago de Cuba

Po Havaně největší město na Kubě. Je obklopeno nádhernou kulisou vysokých hor a širým oceánem. Nedaleko je i hora zcela nejvyšší – Pico Turquino (1974 m), náležící k pohoří Sierra Maestra. Panorama města tak není jen o architektuře tvořené člověkem, ale i matkou přírodou. Zajmavostí je, že obyvatelé Santiaga a nejbližšího okolí dávají přednost pivu před rumem, což absolutně odporuje zvykům obyvatel ostatních částí Kuby.

Důvod je celkem zřejmý a pozorný cestovatel na něj přijde vcelku rychle sám. Právě kvůli vysokým horám, lemujících město se teplý vzduch, který vane od moře nepřehoupně přes hřebeny a vrací se zpátky do údolí, kde se Santiago rozkládá. Je tu tedy neuvěřitelné vedro a dusno. Pivo tedy přijde rozhodně vhod.

Město je plné památek, barů a poklidných míst k odpočinku. K tomu uplně poslednímu odpočinku tu ulehl i Fidel Castro, který jej nalezl na místním městském hřbitově. Jeho hrobku nelze minout. Leží přímo u hlavního vchodu a zdobí ji pouze obrovský nápis „FIDEL“. Dalším klidným místem je pevnost na jihu města – El Morro. Ta nabízí široký rozhled na okolní hory i oceán.

Baracoa

Nejvýchodněji položené město, které stojí za návštěvu je zároveň i jedno z nejstarších měst na Kubě. V říjnu roku 2016 bylo město rapidně zdevastováno hurikánem Mathew, který srovnal se zemí mnoho domů a chudším lidem vzal veškerý jejich majetek. „Díky včasnému varování se nikomu nic nestalo a podařilo se mi zachránit i velkou část majetku,“ říká Yoan, provozovatel casa particular v Baracoe. „Díky vzájemné solidaritě a výpomoci se město rychle vrátilo do normálu. Domy do pár měsíců opět zazářily pestrými barvami a lidé začali po večerech znovu tančit a zpívat,“ dodává s =usměvem na tváři.

Před hurikánem bylo město obklopeno palmovými lesy, které nyní připomínají poute vykukující sirky bez listí. I dříve bohatě olistěné mohutné mangovníky mají jen pár zbylých větví. Kopce jsou však díky banánovníkům, kakaovníkům a dalším rostlinám stále zelené a stejně jako kubáci, i příroda se velmi rychle regeneruje.

Stolová hora El Yunque tvoří městu celkem děsivou kulisu. Lze ji spatřit odkudkoli, tedy alespoň v dopoledních hodinách, než ji následně zakryjí těžké černé mraky. Na vrchol hory vede krásná, poměrně krátká, ale kvůli vysokým teplotám poměrně náročná stezka. Vydat se tam na vlastní pěst se mi nepodařilo, ale s místní cestovní agenturou se tam za pár pesos dostanete snadno a ještě vám průvodce popíše zajímavosti, které cestou jistojistě spatříte. Oblast kolem Baracoy je proslulá pěstováním kakaovníků a výrobou vynikající čokolády. Než odjedete, musíte ochutnat!

Věřím, že jsem vás přesvědčil o nutnosti navštívit východ Kuby. Bohužel i sem se pomalu prosakuje pokrok, s nímž sem putuje připojení k internetu, moderní auta a prvky západní kultury. Stále je však Kuba svá, srdečná a táááák pohodová.