Libanon? Vybuchující bomby a ulice plné vojáků, říká Čech

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Protože to byla moje už čtvrtá práce v zahraničí, po devíti letech v Polsku, roku na Slovensku, a necelém roce v Brazílii, tak jsem určité zkušenosti se životem v cizině  již měl. Tady v Libanonu se člověk potkává na každém kroku s vojenskými hlídkami, protože je to země mnoha náboženství, která ovšem jsou ve znepřáteleném vztahu, a to hlavně kvůli válce v Sýrii. Zaskočily mě jazykové vědomosti zdejších obyvatel. Většina lidí kromě arabštiny ovládá angličtinu a francouzčinu k tomu.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Vzhledem k zdejšímu subtropickému prostředí má středoevropský člověk neustále žízeň, a protože jsem ze země piva, prostě si po práci dám jedno až dvě zdejší piva ALMAZA. Hodně lidí mě pozoruje, že si dávám druhé pivo, je to pro ně prostě nepochopitelné. Zdejší lidé si raději dají v restauraci nějaký long drink, ale dvě piva jsou pro ně nepochopitelná.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Vzhledem ke zdejší středomořské kuchyni je člověk zpočátku ohromen novými chutěmi, a musím říct že si libanonskou kuchyň chválím, ovšem člověk je za léta svého života zvyklý na českou kuchyni. A naše omáčky s knedlíky a ostatní středoevropské vymoženosti mi prostě chybí a to vždy asi po měsíci, když se vrátím. Nejsem tak dokonalý kuchař, abych se odvážil pozvat mé známé.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
To, co dělám, je pouze práce s lehkým nádechem koníčka, a vzhledem k velké konkurenci v mém oboru v Česku, jsem prostě nucený hledat si práci za hranicemi.  Vracím se domů vždy v zimě na dva týdny na vánoční svátky a v létě na jeden až dva měsíce -  si užívám prázdnin doma. Až nebude o mě v zahraničí zájem, i vzhledem k mému lehce předdůchodovému věku, tak se na stará kolena určitě vrátím domů a budu si vychutnávat krásy naší země.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Mám dospělého devětadvacetiletého syna žijícího v Praze který má svou rodinu takže tato otázka je tímto zodpovězena.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Připadám si tady jako ve Spojených státech, drtivá většina lidí vůbec neví, co je a kde je Česká republika. Ti starší zareagují až na zmínku o Československu a ti erudovaní anebo ti, kteří se zajímají o politické dění v Evropě zareagují na Václava Havla. Jednou se mi stalo, že jsem ze zdejším důchodcem diskutoval o Pražském jaru 1968. Celkově musím říct,  že zdejší lidé jsou zaneprázdněni svými osobními nebo i existenčními starostmi a vůbec se nezajímají o dění ve světě. A už vůbec ne v Evropě. Prostě Česká republika je pro ně satelit bývalého Sovětského svazu. Bohužel. Snažím se šířit osvětu.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Když člověk žije v tak rozporuplné zemi jako je Libanon, prostě už jen kvůli své bezpečnosti, musí mít aspoň základní pojem, co se okolo něj děje. Každý týden je na pořadu výbuch bomby v muslimských čtvrtích. Když vjíždíte do supermarketu, nebo do kina, nebo jedete nočními ulicemi Bejrutu, musíte počítat s kontrolou nejen totožnosti, ale i vašeho vozu. Většinou teroristé umisťují bomby do zaparkovaných aut, takže auta jsou cílem zdejších bezpečnostních sil. Momentálně Libanon ustanovuje již delší dobu vládu, a jak jsem již psal vzhledem k různosti politických a náboženských struktur, je to pro zdejší zemi moc obtížné.