Lyžování s hvězdičkami od Michelina. To je Alta Badia

Ráno v sedm už jsme stáli u dolní stanice lanovky Col Alt v městečku Corvara. I když bylo mínus dvanáct stupňů a slunce ještě nevyšlo, směstnalo se nás do kryté rolby asi 14 lidí. Vzápětí začal opásovaný stroj šplhat vzhůru po červené sjezdovce k horní stanici lanovky, kde je ve výšce 2000 metrů stejnojmenná bouda Col Alt. Po lyžařích ještě ani stopa, za to na nás nahoře čekala snídaně v podobě čerstvých domácích štrůdlů, vajíček, špeku, ricotty a kávy. O 20 minut později vyšlo slunce a my si po snídani dali několik sjezdů po čerstvě upravené sjezdovce než se začaly hrnout davy lyžařů. (Snídaně se koná vždy v úterý a čtvrtek, cena 28 euro, minimum účastníků 10, rezervace na www.rifugiocolalt.it, rolba jezdí v 6:50 a v 7:20).

Lyžování ve středisku Alta Badia

Před polednem jsme se přesunuli navazujícím systémem lanovek přes údolí do vesnice Colfonso, kde jsme postupně vyjeli až k boudě Jimmy (2222 m n. m.), která leží na hraně oblasti Alta Badia. Vlek vpravo při pohledu zdola patří ještě k Alta Badia, paralelní vlek vlevo už je lyžařská oblast Val Gardena. Opět stačilo sundat lyže a v přeskáčích vyrazit na michelinské menu v podobě vepřových žebírek pečených na pivu, s bramborami a zeleninou. Naprosto běžné lyžování v oblasti Alta Badia v Jižním Tyrolsku.

Skvělé sjezdovky a krásná panoramata najdete v Alpách v podstatě všude. Jižní Tyrolsko je ale specifické tím, že zde mají největší koncentrací restaurací oceněných hvězdičkou gurmánského průvodce Michelin. Celkem jich Jižní Tyrolsko nasbíralo osmnáct, v sedm kilometrů dlouhém údolí Alta Badia pak najdete tři takto oceněné restaurace (St. Hubertus v hotelu Rosa Alpina a La Siriola v hotelu Ciasa Salares v městečku Cassiano a La Stüa de Michil v hotelu La Perla v městečku Corvara).

Slavná Sella Ronda

Alta Badia je jedním ze středisek, které jsou navlečené na slavném lyžařském okruhu Sella Ronda kolem horského masivu Sella. Okruh prochází čtyřmi údolími: Alta Badia, Val Gardena, Val di Fassa a Livinallongo a vy jej můžete projet díky navazujícím lanovkám, které vás vždy posunou na další sjezdovku. Cesta kolem masivu je značená v obou směrech a měří cca 26 kilometrů. Buďto můžete vyrazit po směru hodinových ručiček po oranžové značce (náročnější sjezdovky), nebo se vydáte v protisměru po zelené trase. I když to vypadá jako dlouhá trať, zvládne okruh kolem třítisícovky i méně zdatný lyžař, a to za čtyři až pět hodin. Ale nedoporučuje se pro jistotu vyrážet později než v deset hodin dopoledne.

K absolvování Sella Rondy potřebujete nejen místní skipas Alta Badia, ale skipas Dolomiti Superski, který je jen o pár euro dražší, otevře se vám však celkem 1200 km sjezdovek ve dvanácti lyžařských oblastech.

Díky jejich vzájemné propojenosti tak máte možnost dostat se z Alta Badii na lyžích přes kopec i do dalších středisek, třeba do strmějších terénů ve středisku Arraba. Což ocení zejména náročnější lyžař, protože vlastní Alta Badia nabízí sice 130 kilometrů sjezdovek, ale jsou to zejména pohodové modré a červené tratě. Samozřejmě i tady najdete pár černých tratí.

Ve sředisku Alta Badia jsou skvělé podmínky pro lyžování.

Jednou z nich je perfektní padák Gran Risa, který vede z vrcholu Piz la Villa do městečka La Villa. Tady se každoročně jezdí obří slalom mužů v rámci Světového poháru. Další vyhlášená krátká černá Vallon padá z nejvyššího místa, kam se středisko Alta Badia vyšplhalo po úbočích masivu Selly: z nadmořské výšky 2530 metrů. I pokud nejste perfektní lyžaři, vydejte se sem kvůli nádhernému výhledu. Italové mají samozřejmě sjezdovky perfektně upravené a tak není problém těchhle cca 1000 metrů dát.

Aspoň jednou byste se měli také vypravit do sedla Falzarego (musíte jet autobusem, potřebujete skipas Dolomity Superski). Odtud vede kabina na skalní zub Lagazuoi, který nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů v Dolomitech. Červená sjezdovka spadající do Armentaroly v údolí Alta Badia vede kouzelnou, většinou opuštěnou krajinou. Během sjezdu se zastavte v chatě Scotoni.

Ideální lyžování pro rodiny

Středisko Alta Badia ovšem ocení zejména rodiny s dětmi. Vleky a loučky pro děti se nacházejí v celém areálu, tedy ve všech pěti městečkách: Colfosco, Corvara, La Villa, San Cassiano a Badia vzájemně propojených lanovkami a skibusy (většina ubytovacích zařízení má vlastní skibusy, což je rozhodně dobrá volba, protože některá parkoviště pod lanovkami jsou zpoplatněná). Ale pro ty nejmenší jsou ideální zejména svahy nad Colfoscem. Je to taková sluneční zašívárna. Výhodou je, že jste schování v údolí. Pokud si chcete  i s dětmi vychutnat více fakt, že jste v Alpách, vydejte se s nimi na náhorní pláně, kam se dostanete lanovkou Piz La Ila z La Villy či lanovkou Col Alt z Corvary.

Tady nahoře najdete řadu mírných terénů v nádherném přírodním amfiteátru Dolomit. A pokud už jsou děti zničené, můžete se dolů svézt lanovkou. S dětmi nemusíte mít strach ani při přejezdech. Návaznost vleků a sedaček je taková, že tady lehce zapomenete šlapat „stromeček“ či zasekávat hrany do svahu. Tak maximálně občas kousek odbruslíte, aby to rychleji odsýpalo. A když už je někde mírný kopeček, najdete zde pohyblivý koberec tak jako v Corvaře, abyste mezi sedačkami fakt nemuseli udělat ani krok.

V Dolomitech, jak píší všechny průvodce, má svítit 300 dní v roce slunce. Což je docela záchrana, protože zde najdete většinou otevřené sedačkové lanovky. I když jsou krátké, dá se v nich pěkně vymrznout. Díky slunci ale není problém vydržet ani mínus 8°C (pokud nefouká vítr). Já osobně jsem na druhou stranu ocenila, že tu není příliš mnoho kabinkových lanovek, protože mě nebaví dole sundávat a nahoře nandávat lyže, hlavně s malými dětmi to je za trest. Ale i těch pár lanovek je bez problémů, nemusíte nikde šplhat do schodů. Jen po ránu, když všichni vyjíždějí nahoru a naopak večer je tu docela tlačenice. Což souvisí s oblíbeností tohoto střediska. O prázdninách jsou tady prostě davy.

A gurmáni na tom budou stejně

A oklikou přes vlastní lyžování se dostáváme zase k jídlu. Jak už řečeno, Alta Badia je skvělou volbou pro gurmány nebo prostě pro ty, kdo ocení dobré jídlo. Po svazích jsou rozesety útulné boudy a chaty, kde najdete standardně chutné jídlo, vedle toho zajímavé kulinářské projekty.

Alta Badia je skvělou volbou pro gurmány nebo prostě pro ty, kdo ocení dobré jídlo.

Jižní Tyrolsko bylo až do roku 1918 součástí Rakousko-Uherska, což se projevuje nejen v tom, že většina místních mluví italsky i německy, ale i v místní kuchyni. Najdete zde stejně jako v Rakousku Kaseirschmarren (trhanec s jablky a rozinkami) a ovocné knedlíky, vedle toho gnocchi či mořské plody. To vše koření ladinská kuchyně. Ladinové, původní obyvatelé Alp, jsou rétorománským etnikem a jejich hlavním městem je právě Corvara. Ale zpět k jídlu. Ladinskou kuchyni můžete vyzkoušet v rámci lyžařského okruhu Skitour Santa Croce. Ten vede po nenáročných sjezdovkách, které spojují osm chat, kde na vás čekají jednoduché, ale výtečné pokrmy původních obyvatel.

Dalším zajímavým projektem je A Taste for Skiing, během něhož můžete vyzkoušet vysokou gastronomii. Na jedenácti horských chatách (jejich počet se každým rokem mění) si můžete za zajímavou cenu kolem 15 euro objednat jídlo, které vymysleli a místní kuchaře naučili vařit šéfkuchaři michelinských restaurací. A to nejen z Itálie, ale i jiných zemí. Což je i případ chaty Jimmy uvedené v úvodu. V létě pak běží obdobný projekt A Taste for Walking.

Z místních specialit vyzkoušejte

Samozřejmě místní špek a grapu, Spätzle, Schüttelbrot- velmi suchý tenký chléb s kmínem anebo anýzem, který se může jíst až 10 měsíců starý. Při žízni si dejte Schiwasser (pozor, v Rakousku je to většinou šťáva, tady sladká citronáda). Na chuť Bombardino: horký vaječňák se šlehačkou a whisky či rumem.