Džajpur je hlavním městem státu Rádžastán a jeho historie není vůbec dlouhá. Až v roce 1727 ho založil maháradža Džaj Singh. A to je důležité říct – dodnes v něm tito vládci s pohádkovým označením sídlí. Současný džajpurský mahárádža (který už faktickou moc nemá) je Kumar Padmanabh Singh a je mu teprve sedmnáct let.
Je příjemné vědět, že toto moderní indické velkoměsto, které postupně obklopilo staré geometrické centrum, má svého monarchu. Jeho sídlo je z velké části pro turisty přístupné. V jeho zdech se střídá růžový i bílý kámen, své dílny v něm mají místní umělci.
„Mahárádža podporuje ty nejlepší umělce z města. Můžou tvořit v jeho paláci a dostávají za to plat,“ popisuje turistický průvodce Rádžeš. Své práce, třeba zručné perokresby pávů či tygrů, díky tomu můžou nabízet turistům za celkem rozumné ceny.
Když návštěvník vyjde z paláce zpátky do ulic Pink City – tak se růžově vybarvenému centru Džajpuru říká – ocitne se zpět v pravém indickém zmatku. Na něj si musí Evropan nejprve zvyknout a přijmout jej. Pokud to nezvládne, v Indii se mu líbit nebude.
Nepál? Domky bez dveří, spaní vedle koz a zahalené ženy, říká Češka |
Potulující se psi, posvátné krávy požírající odpadky, špinavé i čisté děti, chudoba i luxus, všudypřítomná troubící auta nebo trhovci s cukrovou třtinou. To je svět, v němž si člověk uvyklý na pohodlí může paradoxně příjemně odpočinout. Třeba z toho důvodu, že Indové netroubí, aby ukazovali ostatním řidičům sílu, ale proto, aby o nich ti před nimi věděli.
V tamních autoškolách je učí: hlídej si hlavně předek. Zbytek obstarají klaksony ostatních řidičů. Jde tedy o zmatek plný ohleduplnosti. Navíc Indové respektují (oficiálně nezákonné) kastovní rozdělení a boháč s chuďasem spolu dokážou poklidně žít, na ulicích jsou konflikty vzácné.
VÍZA DO INDIE
|
Džajpur je nadto opravdu hezký. Bohatí Indové sice bydlí hlavně v modernějších čtvrtích, návštěvníka to ale vždy spíš potáhne do Pink City. Barva na stěnách domů je opravdu růžová, až červená. To proto, že místní se takto rozhodli město vymalovat roku 1853 na počest návštěvy britské královny Viktorie a prince Edwarda.
Džajpur má i několik památek UNESCO. Asi nejznámější je observatoř Džantar Mantar, kterou nechal zbudovat v 18. Století zakladatel města maháradža Džaj Singh.
Vládce prahnul po vzdělání, a proto zaplatil postavení místa s obřími astrologickými a astronomickými pomůckami, které na první pohled vypadá jako zvětšené hřiště na minigolf. K vidění jsou jedny z největších slunečních hodin světa či přístroje určené k výpočtům znamení zvěrokruhu.
Anebo fascinující Palác větrů, dům s desítkami miniaturních oken.
Džajpur – pokud jej chcete i s okolím důkladně prohlédnout – stojí za vícedenní návštěvu. Už jen kvůli krásně položeným a bytelným pevnostem na nedalekých kopcích. Turistu potěší i jejich zachovalost - však je také nikdy nikdo nedobýval.