Protože jsou zde vybudované velmi slušné silnice, 800 km jsme ujeli za jediný den, očekávali jsme jednoduchou a rychlou administrativní proceduru.
Potíže na hranicích? Rada cestovatelům
Neuvěřitelné lpění úřednice na malawské hranici na tom, aby razítko o opuštění Mozambiku bylo ve stejném pase jako vstupní vízum do Malawi, vyvrcholilo v nepřekonatelný a neřešitelný problém. Máme totiž každý 4 pasy a není možné zaručit, že víza sousedních zemí budou ve stejném dokladu. Úřednice nás tedy poslala zpět na mozambické hranice a požadovala ještě jedno výstupní razítko do jiného pasu, což tamní úředníci logicky odmítli. Po dlouhém dohadování nám původní razítko, díky její asistenci, úředně zneplatnili a dali do jiného pasu nové.
V Malawi máme dva důležité cíle, jedním z nich je národní park na jihu...
Byl to ukázkový příklad nesmyslné byrokracie. Máme platné všechny pasy a také máme platné vízum, přesto bychom do země nemohli za těchto podmínek vstoupit. Pravdou ale je, že na nesmyslných drobnostech ve všech zemích třetího světa úředníci často lpí, neboť krásně teplé místečko je pro ně důležitější, než případný problém a možnost, že třeba o něj přijdou kvůli nějakému porušení zaběhnutých pravidel. Málokdy se najde úředník, který vyřeší nějakou nestandardní věc sám bez toho, aby to nenechal posvětit od svého nadřízeného.
Jezero je neuvěřitelně čisté a průzračné, jsou zde krásné písečné pláže a...
Druhým překvapením bylo, že jsme zjistili, že je možné pořídit vízum na hranicích za poplatek 50 USD, zatímco jsme byli nuceni si vyřídit vízum na ambasádě v Berlíně za 130 EUR. Často se stává, že informace z ambasád zní, že není možné na hranicích vízum získat a pak zjistíme až na místě, že to není problém. Normálně ale nebývá v ceně takový rozdíl, zde byl bohužel enormní a to naštve. Další specifikum, o kterém se normálně nikdo dopředu nedozví, je fakt, že vstupním razítkem do pasu se anuluje vízum a úředník k razítku napíše, kolik dní máme právo v zemi pobýt. A to je závazné. Měli jsme v plánu šest dní, což úředník k razítku připsal, nakonec jsme ale zůstali o den nebo dva déle a již jsme byli v zemi nelegálně, přestože vízum bylo platné ještě dva měsíce.
Zvědavé opice na našem autě
V Malawi máme dva důležité cíle, jedním z nich je národní park na jihu sladkovodního jezera Malawi zapsaný na seznamu UNESCO a na který máme vyčleněny 3 dny. Již v podvečer přijíždíme k jezeru do města Monkey Bay. Spíme mezi stromy a až do rána to vypadalo, že tu jsme úplně sami. Budíček byl ale vtipnější, než jsme si mohli kdy přát. Opice s prvními slunečními paprsky začnou blbnout na našem autě jako pominuté. Nakukují dovnitř přes přední sklo a šklebí se na nás. Není divu, jsme ještě rozespalí a ležíme v posteli, což nikdy asi neviděly. Pomalu se vyplížím zadními dveřmi ven, a když obejdu křoví, mám ty potvůrky pěkně na očích a mohu pořídit nějaké fotky. Jakmile se k autu přiblížím, okamžitě všichni zdrhnou do korun stromů a začnou na nás házet nějaké plody.
UNESCO, Národní park jezero Malawi, největší akvárium světa
Jako první vstupujeme do národního parku, který se nachází na jižním konci rozsáhlého jezera Malawi. Platí se zde 15 USD za vstup, nám se ale podaří cenu srazit o 100%. Vedou tu četné stezky, které vždy končí na břehu jezera u obrovských skalních bloků, z kterých lze pohodlně pozorovat barevné rybky. Jezero je domovem stovek druhů ryb, z nichž je většina endemická. Rozmanitost rybí fauny je dána zastoupením velkého množství typů životního prostředí, počínaje různě členitým dnem s písčitým, kamenitým až skalnatým podkladem, stejně tak rozdílným charakterem břehů, lagun a přilehlých bažin. Svou roli zde sehrála i rozdílná hloubka a hustota zapojení vegetace, od zarostlých vod až po vody volné.
V hlavním městě žádné pamětihodnosti nejsou, není ani městem největším....
Různé typy prostředí vedly k postupné adaptaci ryb a umožnily i rozvoj dalších generací v jiných životních podmínkách. Takto lze vysvětlit vznik nových druhů, které se liší od původních jak velikostí, tvarem a zbarvením, tak i životními projevy. Vysoký endemismus je způsoben naproti tomu značným stářím a izolovanou existencí jezera odhadovanou v souvislosti s vývojem této části afrického riftu na minimálně jeden až dva miliony let. Důležitost této oblasti pro studium vývoje je srovnatelná s důležitostí Galapág. Malawi je také prý největší vývozce akvarijních rybek na světě a Česká republika je zase největším světovým obchodním partnerem s těmito živočichy.
Jezero je neuvěřitelně čisté a průzračné, jsou zde krásné písečné pláže a logicky to každého svádí ke koupání. Málokdo by ale věřil, že zde řádí infekční onemocnění bilharzióza a schistozomiáza. Nemoc přenáší drobní korýši, kteří se vyskytují ve stojatých vodách především u břehů, a když se zachytí lidského těla, zavrtat se do něj je již jen otázka chviličky. Nakladou zde velké množství vajíček a za dlouhých 6 týdnů napadají vnitřní orgány. Veronika, přes veškerou snahu se jakékoliv potenciálně nakažené vodě vyhnout, jednoho korýše na svém těle přivrtaného našla. Podařilo se nám ho sice vyndat, byť se držel jako klíště. Místo jsme důkladně vydezinfikovali a nyní doufáme, že se po 6 týdnech přítomnost korýše v těle neprokáže.
UNESCO, skalní malby staré tisíce let
Další den máme v plánu najít skalní malby v oblasti Chongoni staré tisíce let. Dlouho se nám místa najít nedaří, nikde nejsou žádné skalní převisy a kresby. Protože se před námi tyčí abnormálně vysoký skalní masiv, myslíme si, že nějaké malby zde být musí. Asi hodinu se škrábeme po téměř kolmé stěně plné třímetrových rostlin a trav. Nikde ani náznak cestičky, jsme pořezaní, poškrábáni, ke všemu se již stmívá a nám se nedaří stále nic objevit. Rozhodujeme se proto, že se vrátíme a pokračovat v hledání budeme další den. O jak vzácné dědictví vlastně jde?
Opice s prvními slunečními paprsky začnou blbnout na našem autě jako pominuté....
Oblast rozkládající se na skupině zalesněných žulových vrchů na ploše 126,4 km2 na náhorní plošině v centrální části Malawi, představuje místo nejbohatší koncentrace skalního umění ve střední Africe. Celkem je v Chongoni popsáno 127 míst. Odrážejí poměrně vzácnou tradici skalního umění zemědělců, stejně jako obrazy lovců-sběračů BaTwa, kteří zde žili od pozdní doby kamenné.
Další den máme v plánu najít skalní malby v oblasti Chongoni staré tisíce let....
Zemědělci Chewa, jejichž předkové tady žili od pozdní doby železné, praktikovali skalní umění až do 20. století. Symboly ve tvorbě jsou silně spjaty s ženami a mají mezi lidem Chawa dodnes kulturní relevanci. Místa jsou stále využívána k obřadům a rituálům. Maleb jsme již viděli v mnoha zemích docela dost, přesto se je snažíme vždy najít. Ráno jsme byli úspěšnější a dvě místa jsme měli možnost důkladně prozkoumat. Zde už jsou místní památkáři trochu osvícenější, neboť před malby postavili alespoň kus plotu, který malby dokáže před vandaly a nezodpovědnými turisty, kteří je prý polévají coca-colou kvůli lepšímu zvýraznění, ochránit.
Lilongwe, Blantyre
Protože máme skoro každý den nějaké potíže s autem, které se táhnou od průjezdu oblastmi Jižního Súdánu a severního Konga, musíme i v Malawi najít servis, který nám zase kus auta opraví. Jedeme proto do hlavního města Lilongwe, kde toho sice moc na koukání není, lze si ale alespoň nakoupit zásoby, doplnit vodu, posedět v kavárně a užít si trochu civilizace. V hlavním městě žádné pamětihodnosti nejsou, není ani městem největším.
Žije zde kolem jednoho milionu lidí, zatímco v největším městě Blantyre žije ještě o půl milionu lidí více. Země má velmi dobrou bezpečnostní situaci a právě proto zde potkáváme na každém kroku bělochy, převažují však s velkou převahou samotné ženy. Podařilo se nám zde ale navštívit malou školu, která nemá žádnou podporu ani od státu ani jiných organizací, řídí ji nadšenec z Austrálie, a tak jsme se rozhodli, že jim předáme od firmy ATL VRCHLABÍ obrovskou sadu školních potřeb. Udělali jsme jim velkou radost. Deník z cest najdete na www.alexandrbilek.cz.
