Na knedlíky jsem si zvykal, ale české polévky jsou vynikající, říká Chorvat

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Na první dny si dobře vzpomínám, Bylo to v roce 1998, hodně lidí bylo chudých, zdravili jsme se v hospodách. Lidé byli rádi, že se kamarádí s cizincem. Učili mě zdejším zvykům. Pamatuji si na první nakládaný hermelín, první klobásy na Václavském náměstí po půlnoci, diskotéky, hudba a černovlásky z Moravy. Nelíbili se mi paneláky. Ale měl jsem rád kino na Chodově a jízdu škodovkou a českou krajinu. Lidé byli tehdy komunikativnější a vstřícnější. A většinou vzpomínali na to, jak se žilo za komunismu.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodl, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
První roky byly opravdu fajn. Po roce 2000 se objevila skupinka lidí, která si začala hrát na boháče - nutno podotknout, že bezohledné - a všechno se zkazilo. Nevadí mi, když někdo něco skutečně umí, ale přetvařování se mi opravdu nesedí. Nejvíce mi asi vadí, že když jsem v české společnosti, tak se zaměstnanci chovají docela kamarádsky a vždy spolu chodíme na oběd, ale jakmile jsem ve společnosti, kde pracují i cizinci, tak se Češi začnou chovat divně. Je to neuvěřitelné.

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
Pivo. To je kapitola sama pro sebe. Na knedlíky jsem si musel zvykat, ty prostě nikde jinde nenajdete. Některé omáčky jsou fajn, ale knedlo, věpřo, zelo mi moc nechutná. A české polévky? Jsou lepší něž ty chorvatské.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Těžko soudit. Hodnotit mohu snad jen chování Čechů v práci. Znám i lepší národnosti - ale Češi jsou podle mě poctiví. Možná v Thajsku je přístup lepší a také v Japonsku. Ale Japonci jsou kapitola sama pro sebe, co se práce týká. Takže se to nedá moc srovnávat.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Česká politika proti té chorvatské je úžasná. Trochu jsem také sledoval politiku v Japonsku, ta je ale poměrně složitá, jsou tam dva základní principy. Korupce je tak výrazná, že ji nelze přehlédnout. Nedivím se, že se některým Japoncům nelíbí, co se v jejich zemi děje. Tam nevládnou strany, ale rodinné klany, které jsou napojené na mafiánské organizace. O zkušenostech z Afriky bych mohl povídat dlouho, ale vlastně je to všude podobné.