Nejdříve jsem chtěl hanit Luandu za její nepořádek, protože cesta od školy k ambasádě je opravdu otřesná a místy se v odpadcích přímo brodíte. Ale když jsem Luandu projížděl s vízem v pasu směrem dál na jih, centrum města vypadalo velice pěkně.
Na kole přes Afriku: Z Konga do Angoly. Na hranici jsem dostal párky a marmeládu |
Cesta od hlavního města Angoly na jih do města Benguela už není tak kvalitní, jako na severu země. Časté jsou kamenité objížďky a prašné cesty. Ovšem s krásnými výhledy na oceán. Začínají mi stavět auta se zvědavými řidiči, kteří vyzvídají, kam mám namířeno a odkud jedu. Denně takto přede mnou zastaví klidně i pět aut.
Občas nabídnou vodu či něco k snědku, takže mi takováto zdržení opravdu nevadí. Jedním z těch, kdo zastavil, byl i Claudio. Chlapík žijící v Luandě s láskou pro silniční cyklistiku. Asi dva dny od seznámení mi v zadním kole praskly 4 dráty. Když se to Claudio dozvěděl, domluvil mi opravu Apache v cykloservisu ve městě Benguela. Servis vlastní jeho kamarád Igor Silva, který je jen tak mimochodem nejlepší angolský závodník na silničních kolech.
  |
Do města jsem dostopoval s kolem na korbě a za opravu kola jsem platil pouze historkami z cest. Ještě téhož odpoledne jsem vyrazil z Benguely od Atlantiku do středozemí směrem k městu Lubango. Má cesta bude stoupat až na angolskou náhorní plošinu a dostanu se zhruba do výšky Sněžky.
Hned za městem se přede mnou začaly objevovat kopečky. Zastavil jsem ve stínu budovy na svačinu, když v tu chvíli vyběhla z kanceláře mladá běloška s brýlemi a vychrlila na mě: „Ahoj, byla bych moc ráda, kdybys přijal pozvání na večeři a na přespání k nám domů do města Lobito. S manželem plánujeme dneska večer barbecue a budeme rádi za společnost. Klidně jeď teď dál. Já končím v práci ve čtyři, zajedu pro tebe a zítra ráno tě vysadím znovu na stejném místě, přijímáš?“
Další zastávkou Tadeáše Šímy je Namibie.
U Jihoafričanů Mischan a Emila jsem strávil parádní grilovačku se spoustou jídla a piva na střeše jejich domu s výhledem na oceán. Druhý den mě opravdu Mischan vysadila na stejném místě, kam jsem došlapal a já tak mohl pokračovat dál do hor.
Tato část Angoly se mi líbí asi nejvíc. Baobaby, kopce, kaktusy a místní lidé žijící s málem. Není tady ani takové vedro, které panuje při pobřeží a v noci po dlouhé době využiji i spacák, když teploty klesají i pod deset stupňů Celsia. Celkem často se mi stává, že děti u cesty prchají přede mnou pryč. Nechápu proč, ty vousy nemám ještě tak dlouhé. Starší lidi zase slyším šeptat jméno: „Jesus.“ Dorazil jsem do horského města Lubango, odkud je to ještě 22 Třešňáků na jih do Namíbie. Snad tam potkám toho slona!
Mou cestu můžete sledovat na facebooku: Na kole přes Afriku, na Instagramu: #tadytada a na webových stránkách: www.tadytada.cz
