Úterý 23. dubna 2024, svátek má Vojtěch
130 let

Lidovky.cz

Na kole přes Afriku: Horké chvilky v Namibii

Cestování

  15:00
Na angolské straně hraničního přechodu ve městě Santa Clara jsem strávil dobrou hodinku, jelikož celníci zřejmě nemají v databázi systému zavedenou Českou republiku. U přepážky se tak za mnou vytvořila fronta třiceti naštvaných občasně pokřikujících lidí. Nakonec si mě stejně zapsali ručně do knihy. Na straně Namibie už jde všechno hladce. Vyplníte formulář a jste vpuštěni do země. S trochou štěstí narazíte na chlapíka, který studoval v Trnavě a prohodíte pár vět ve slovenštině.

V moderním obchodním středisku, kde můžete sehnat nové Levisky a boty Nike, si vybírám místní dolary. 1 namibijský dolar = 1,7 Kč. Do Namíbie jsem se opravdu velice těšil. Ale jak už to bývá, když se na něco moc těšíte, většinou Vás čeká zklamání. Jsem v Namíbii týden a zatím bojuji o lepší zítřky. Za vodu občas platím i 28 Kč za litr a půl. foto: Tadeáš Šíma

U prvního baru jsem zastavil a schoval se u lidí, než dorazila policie, která...
Za městem Oshakati však došlo k incidentu, který jsem ještě v Africe nezažil a...

Za hranicemi je to najednou jiný svět. Krátce potom, co mě vytroubilo asi pět řidičů, že jedu v protisměru (jezdí se zde vlevo), první věc, která Vás upoutá, je billboard KFC. V moderním obchodním středisku, kde můžete sehnat nové Levisky a boty Nike, si vybírám místní dolary. 1 namibijský dolar = 1,7 Kč. Do Namibie jsem se opravdu velice těšil. Ale jak už to bývá, když se na něco moc těšíte, většinou Vás čeká zklamání. Jsem v Namibii týden a zatím bojuji o lepší zítřky. Za vodu občas platím i 28 Kč za litr a půl. Silnice jsou tady velice úzké. Při hustším provozu je opravdu nebezpečné se na těchto cestách pohybovat. Proto jsem opustil hlavní tah do města Windhoek a vracel se do města Oshakati, odkud jsem doufal, že najdu bezpečnější cestu na jih.

Na kole přes Afriku: Opravy a náhody

Za městem Oshakati však došlo k incidentu, který jsem ještě v Africe nezažil a doufám, že už nezažiju. U silnice na mě čekala banda pěti grázlů s kameny v rukách. Jeden z nich se mi za jízdy, ve zhruba dvacetikilometrové rychlosti za hodinu, chytil řídítek mého Apache, a pokoušel se mě z kola strhnout. Podařilo se mi ho pěstí zneškodnit a druhého jsem odkopl levou nohou. Tento pohyb mě převážil do silnice a už jsem myslel, že skončím na zemi. Opřel jsem se však o bílou Corollu, která mě zrovna v ten moment předjížděla a zpomalila zřejmě ze zvědavosti, co se to tady děje za lotrovinu. 

Moje cesta

S obrovským štěstím jsem kolo vyrovnal a všiml si, jak se za mnou rozbíhá chlapík s kamenem v ruce, který by mi s trochou vrhačského umu, zlomil záda. Začal jsem zběsile šlapat a hulákal plynulou angličtinou na bílou Corollu jedoucí přede mnou: „HELP, HELP!!!“ Soustředil jsem se na své pohyby, přikrčil jsem se a modlil se, aby mě ten balvan netrefil. Kámen zasáhl přední brašnu. Přede sebou jsem viděl asi 400 metrů vzdálenou vesnici. Nikdy jsem snad po rovině nevyvinul takovou rychlost. Mým štěstím byl i vítr v zádech.

U prvního baru jsem zastavil a schoval se u lidí, než dorazila policie, která mi pomohla dostat se do města Opuwo. V kempu jsem situaci rozdýchával dva dny a chodil se dívat do města na krásné ženy nahoře bez z kmene Himba. Jakmile jsem zahnal černé chmury z Oshakati, vydal jsem se na jih kolem NP Etosha. Slony jsem zase neviděl, akorát asi dvoukilový exkrement, který dokazuje jejich přítomnost. Setkání s žirafou však bylo silnou náhradou. Do Kapského Města mi chybí zhruba 105 Třešňáků!

Mou cestu můžete sledovat na facebooku: Na kole přes Afriku, na Instagramu: #tadytada a na webových stránkách: www.tadytada.cz

Šmírovat mě můžeš tady.

Autor: