Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Na kole přes Afriku: Mezi řekami Gambia a Niger

Cestování

  16:30
V Senegalu jsem potkal Nicolase z Mallorcy. Jeho cílem je také Kapské Město. Jen má k dispozici o trochu více koní, protože jede na Hondě. Já usedám na svou Zebru a vydávám se na východ. Další záchytný bod, hlavní město Mali, Bamako.

Potom ale zastavil Kunty a Džob s pick-upem a já po dlouhé době usedl do auta. Vjíždíme do pravé nefalšované džungle, kde místním šéfem je samotný král zvířat. Skončil skvělý asfalt a začala nezpevněná cesta plná výmolů a děr. Několik odvážných řidičů kamionů přesto touto cestou jezdí. foto: Tadeáš Šíma

Východní Senegal mi přijde divočejší, co se přírody týče. Více mi připomíná Gambii. Udělal jsem dobře, že jsem nejel do Mali severní cestou, kterou využívá většina kamionů pro transport zboží do Bamaka. Jižní cestou projíždí jen hrstka kamionů a pochopil jsem proč, až když jsem dorazil k hranicím národního parku Niokolo-Koba. 

Tři hodiny jsem čekal na auto, které by mě přes park převezlo. Tohle byl přesně...
V Senegalu jsem potkal Nicolase z Mallorcy. Jeho cílem je také Kapské Město....

„Do parku tě na kole nepustíme, mohli by na tebe zaútočit lvi. Pojď, přisedni si a dej si s námi oběd!“ Zve mě voják k prostřené zemi. To je nabídka, kterou opravdu na cestě neodmítám. Hlad mám asi pořád, protože ve čtyřicetistupňových vedrech na kole tělo vydá hodně energie. Dnes se podává rýže s kuřetem a zeleninou. Jídlo je decentně pálivé, přesně tak, jak to mají v Senegalu rádi. Vojáci, kteří hlídají park, jsou nejspíš dotovaní vládou, mají totiž i lžíce!

Tři hodiny jsem čekal na auto, které by mě přes park převezlo. Tohle byl přesně ten důvod, proč jsem přestal stopovat. Když jedu na kole, pořád se něco děje, nemusím na nic čekat a stále jsem v pohybu vpřed. Už se stmívalo a já byl přesvědčen, že budu muset trávit noc u vojáků na kasárnách.

Potom ale zastavil Kunty a Džob s pick-upem a já po dlouhé době usedl do auta. Vjíždíme do pravé nefalšované džungle, kde místním šéfem je samotný král zvířat. Skončil skvělý asfalt a začala nezpevněná cesta plná výmolů a děr. Několik odvážných řidičů kamionů přesto touto cestou jezdí. Potkáváme pár zapadlých kamionů a u nich rozdělaný ohýnek, kolem něhož sedí tři černoši se smířenými výrazy ve tváři. Apache na korbě tancuje pogo a já jen doufám, že z auta nevypadne. Stále se rozhlížím kolem sebe, zda uvidím nějakou kočku, ale přes cestu se mihlo jen pár opic. Cesta přes park je dlouhá zhruba sto kilometrů. Kluci mě vysadili na benzince, kde mi obstarali večeři a domluvili nocleh ve stanu pod lampou.

Na kole přes Afriku: Hurá do Gambie

Další den už mohu pokračovat sám. Zebra jízdu na korbě zvládla. Pouze jeden nosič na vodu se utrhl. Naposledy přejíždím řeku Gambia a loučím se Senegalem. Vjíždím do Mali přes hraniční přechod Moussala. Rychlejší přejezd hranic jsem zažil snad jen v Gambii. Mali mě přivítalo krásnými kopci, což je příjemná změna po těch nekonečných rovinkách. Čím dále se však vzdaluji od hranic a vjíždím do vnitrozemí, ukazuje se chudoba této země. Elektrické vedení jsem tři dny, za kterých jsem našlapal 300 kilometrů, neviděl.

Není tady skoro žádný provoz. Osobní automobily skoro nepotkávám, většinou pouze kamiony, motorky, kola a povozy tažené oslem. Obyvatelé vesniček bydlí většinou v jednoduchých hliněných domcích. Jídlo nakupuji u cesty. Většinou si dopřávám omeletu v bagetě s kafem a mé oblíbené smažené banány s bramborem. Vitamíny doplňuji ovocem. Začala se objevovat manga.

Východní Senegal mi přijde divočejší, co se přírody týče. Více mi připomíná...

Blížím se k Bamaku, doprava razantně stoupá. Když už jsem asi necelý Třešňák od kempu, kde mám v plánu se ubytovat, periferně zaregistruji český státní znak. Nečekaně jsem objevil honorární konzulát a hned jsem byl pozván na bábovku! Je to paráda slyšet češtinu. Byl jsem upozorněn, že v Bamaku se občas situace vyostřuje a ať jsem opatrný.

Přejíždím řeku Niger a na jejím břehu se ubytovávám v kempu. V Bamaku budu muset trávit nějaký čas k vyřízení víz do dalších států. Byrokracie spojená s touto cestou mě opravdu nebaví, ale je nezbytná k její dokončení.

Mou cestu můžete sledovat na facebooku: Na kole přes Afriku a na Instagramu: #tadytada a na webových stránkách: www.tadytada.cz

Autor: