Tento zákon mě provádí už od počátku mé cesty. A tak tomu nebylo jinak ani posledních několik dní. Poté, co se pětičlenné skupince chlapíků s kameny v rukou na severu Namíbie skoro vydařilo přepadnout Ježíše, jak mi přezdívá půlka afrického kontinentu za jízdy na kole Apache, jsem očekával opravdu razantní obrátku k dobrému. A taky že ano! V jeden den se mi podařilo třikrát píchnout duši.
Dva defekty vpředu a jeden vzadu. Při tom posledním jsem už používal nadávky, které nemají obdoby ani na baru V Koutě, při sledování přátelského utkání ve fotbale mezi českou reprezentací a výběrem Austrálie. Náhradní duše mi došly a lepení jsem vypotřeboval už v Angole. Co se dá dělat. Musel jsem stopnout pick up do nedalekého města Keetmanshoop. Řidič chtěl nejdříve 150 namibijských dolarů (cca 255 Kč), v kempu uprostřed města mě však vysadil se slovy: „Bůh ti žehnej“ a odjel si po svém.
  |
A v Keetmanshoopu se to najednou otočilo! Když jsem opravil duše, vydal jsem se na nákup do SPARu. Před obchodem jsem potkal dva dálkové cyklisty. Po zhruba deseti minutách povídání nám najednou došlo, že jsme se vlastně už jednou v Africe potkali. Bylo to před půl rokem na hranicích Západní Sahary a Mauritánie. Larisa ze Španělska a Matthew z USA tehdy pokračovali do Dakaru, odkud přeletěli na východ do Etiopie. Z východní Afriky se vypravili zpět na západ a teď jsme se znovu „náhodou“ setkali v Namíbii. Zní to až neuvěřitelně, že se naše cesty znovu nezávisle protnuly, ale občas to tak bývá. Tento skvělý pár mě tak trochu adoptoval a já se k nim rád přidal. Po více než půlroční samotě v sedle Zebry si to více než užívám.
Asi 7 Třešňáků, které představují 140 kilometrů od hranic s JAR se rozprostírá druhý největší kaňon na světě. Půjčili jsme si auto, což bych si sám nemohl dovolit, a vypravili jsme se na tuto přírodní nádheru podívat. Jedná se o turisty vyhledávané místo s opicemi, kde je možnost i několikadenního treku podél řeky na dně kaňonu.
Čím více se přibližujeme hranicím s JAR, tím větší zima v noci bývá. Jsem opravdu rád, že jsem za saharskou pouští nevyhodil svoje termoprádlo, jelikož na jižní polokouli, kde právě začala zima, ho velice uvítám. Poslední hraniční přechod na této cestě jsem si užil bez nepříjemností a je přede mnou necelých 30 Třešňáků do cílové destinace v Kapském Městě.
Také mě tady začali děti oslovovat „strýcu“. V Kongu na mě lidé volali Jesus, v Angole papá, v JAR jsem zase uncle. Hele já ale nejsem přece tak starý, abych v Africe dělal dětem strejčka, otce, natož Ježíše. Vždyť je mi čerstvě 23. Už tři roky…
Mou cestu můžete sledovat na facebooku: Na kole přes Afriku, na Instagramu: #tadytada a na webových stránkách: www.tadytada.cz
