Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Na kole přes Afriku: Na dně v bahně

Cestování

  15:00
Skončil asfalt. Z gabonského města Ndendé je to padesát kilometrů na hranice s Kongem. Dnes mám narozeniny. Poprchává. „Bude to sranda,” říkám si, když opouštím silnici a vjíždím do pekla plného bahna. To jsem však ještě netušil, co mě čeká.

„Mám já tohle všechno vůbec za potřebí?!” Ptám se sám sebe. Když už zase sedím v sedle a dívám se do krajiny, tak si odpovím: „Jasně, že mám!” foto: Tadeáš Šíma

Za dva kilometry už prozírám. Jsou za mnou tři louže přes celou šířku cesty. První z nich byla půl metru hluboká. Na oba pláště se lepí kilogramy bahna. Před projetím kaluže zkouším hloubku svou sukovicí, kterou jsem si přivezl z Třešňáku. Vlastně je to násada od krumpáče.

V jedné louži narazím na kámen a padám do vody. Přední brašny vytahuji z metrové hloubky, ještě že jsou vodotěsné. To jsou narozeniny. Teď jsem mohl být pěkně doma a ládovat se chlebíčky se salátem a česnekovou pomazánkou. Připíjet si vychlazenou Plzní z ledničky a pomlouvat Motor, že nepostoupil do baráže. Ukápla slza. „Mám já tohle všechno vůbec za potřebí?!” Ptám se sám sebe. Když už zase sedím v sedle a dívám se do krajiny, tak si odpovím: „Jasně, že mám!”

Mapa cesty

Hranice s Kongem tvoří jedna závora v džungli. V krámku mají pivo. Zvu celníky na krokodýlí ležák značky Ngok a stavím stan vedle policejní stanice. O kousek dál je řeka, kde v proudu smývám zaschlé bahno.

K asfaltu to mám ještě 220 kilometrů, rozhodl jsem se zapřít a zajet tento úsek co nejrychleji. Nakonec to jsou dva nekonečné dny, kdy jsem vyrazil před rozedněním a končil při západu slunce s přestávkami pouze na občerstvení. Naučil jsem se projíždět kaluže bez větších zdržení, ačkoliv to znamenalo mít neustále mokré nohy. V jednom jezírku jsem dokonce zažil i setkání s celkem vypaseným hadem, ale nakonec jsem dokázal dojet k asfaltu!

Ve městě Dolisie popadalo z Apache na silnici bahno snad z celého Konga. Zadní...
Malá opička

Ve městě Dolisie popadalo z Apache na silnici bahno snad z celého Konga. Zadní brzda odmítla fungovat a ta přední také přestala spolupracovat. Ozubená kolečka jsou zanesená a přehazovat rychlosti je nemožné. Zajel jsem do myčky, kde kolo dostalo maximální očistu od čtyřech Konžanů za necelé dvě hodiny. Po dvoudenním odpočinku jsem se vydal přes hory na západ až k oceánu do města Pointe-Noire.

Ačkoliv jsem byl šťastný, že se mi podařilo vymanit z bahenní lázně, horská oblast Dimonika není úplně určená pro nedělní vyjížďku po šesti knedlících ve svíčkové. Noc jsem strávil u místních. Lidé jsou tu příjemní a pohostí Vás trsem nejčerstvějších banánů.

Přes zalesněnou kopcovitou krajinu jsem došlapal až před Pointe-Noire. U města mě zastavila policejní hlídka. Policista se se mnou fotil jako s kuriozitou a přiťukli jsme si třetinkou Heinekenu. Tak takhle by to šlo. Vyhlídl jsem si hotel na předměstí, kde budu čekat, až mi dorazí balík z domova plný kabelů a techniky, kterou mi ukradli v Gabonu.

A také se dočkám toho, proč jsem vlastně do té Afriky přijel. Setkám se s Arthurem Sniegonem z neziskové organizace Save Elephants a vyrazíme za slony!

Mou cestu můžete sledovat na facebooku: Na kole přes Afriku, na Instagramu: #tadytada a na webových stránkách: www.tadytada.cz

Šmírovat mě můžeš tady!

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...