Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Na kole přes Afriku: Vánoce na Západní Sahaře a vedro

Cestování

  8:36
Poslední adventní týden jsem strávil na Západní Sahaře. Tak si přečti, jak se mi vedlo. Já si jdu zatím rozbalit dárek, který si již měsíc vezu zabalený v brašnách na svém kole Apache.

Tadeáš Šíma na Západní Sahaře foto: Tadeáš Šíma

Opustil jsem Laayoune i s jeho McDonaldem uprostřed pouště a vydal se na etapu k hranicím dalšího státu, který mě na cestě do Kapského Města čeká: Mauritánie. Vzdálenosti mezi jednotlivými městy na Západní Sahaře se prodlužují. 

Jsou to dlouhé rovinaté úseky, kde Vám společnost dělá vítr, velbloudi, vítr, písek a vítr. Nejde mi do hlavy, jakým způsobem ten vítr funguje. Snažil jsem se vypozorovat jeho návyky. Kdy, v jakém směru, a jak intenzivně fouká. A když už jsem myslel, že mám tuto hádanku krásně rozlousknutou, tak najednou začal proudit úplně jiným směrem, než měl! Asi bych to potřeboval zkonzultovat s paní Míkovou z hydrometeorologického ústavu.

Velká část cesty vede po pobřeží s častými vyhlídkami na útesy, o které se...
Tadeáš Šíma na Západní Sahaře

Velká část cesty vede po pobřeží s častými vyhlídkami na útesy, o které se tříští vlny atlantického oceánu. Mnoho rybářů s dlouhými pruty odtud loví své večeře. Především kolem města Boujdour se rozrůstají podniky pro lov a zpracování sardinek. Za tímto městem je podél silnice a kolem těchto podniků asi 20 km dlouhá zeď s ostnatým drátem a staví se pořád dál. Pověsili se za mě tajní v Peugeotu 206 a po celou hodinu, co jsem jel kolem této zdi, se za mnou s nenápadným rozestupem deseti metrů drželi a hlídali, abych jim tu zeď snad nepočůral.

Musím však ocenit práci zdejších policistů. Na Západní Sahaře se cítím bezpečně, někdy až moc. Zpravidla před každým městem stojí policejní hlídka a prověřuje automobily a šílence na kolech, které vyplivne poušť. Je dobré mít u sebe pár předtištěných papírů s informacemi o Vaší osobě, nejlépe ve francouzštině. Občas si vezmou i telefonní číslo a večer Vám volají, zda jste v pořádku. O vodu jsem zatím nouzi neměl. Je to dáno hlavně zimou, která tady panuje, takže tělo tolik vody nevyžaduje. A hlavně také tím, že na poušti si lidé pomáhají. Kamiony jedoucí v protisměru mě sice často svou tlakovou vlnou odhodí ze silnice, ale stejně tak často nabízí pomoc v podobě občerstvení. Noci trávím ve svém stanu. Snažím se vybírat závětrná místa, především v rozestavěných domech nebo za stožáry Marok Telekom, které lemují celou cestu přes Západní Saharu.

Zbývaly dva dny do Štědrého dne. Odmítl jsem jet do turistického města Dakhla....

Zbývaly dva dny do Štědrého dne. Odmítl jsem jet do turistického města Dakhla. Vyrazil jsem na 250 km dlouhou cestu do Města Bir Gandouz, které je vzdálené 4 Třešňáky od hranic s Mauritánií. Na této etapě nepotkáte město, ani funkční benzinku. Za celou dobu jsem prohodil asi dvě slova s vojáky, kteří mi půjčili na noc matraci, u jejichž stanoviště jsem si postavil stan. Byl to boj s hlavou. Ale když bylo nejhůř, pustil jsem „Stouny“ do sluchátek, Sladil šlapot s Richardsovou kytarou a uháněl dál na jih. S vodou jsem tentokrát vyšel tak akorát, ale stihl jsem do tohoto městečka dojet včas na Štědrý den.

Ha! Ponožky. Ty jsem potřeboval!

Šťastné a veselé Vánoce.

Mou cestu můžete sledovat na facebooku: Na kole přes Afriku a na Instagramu: tadyada a na webových stránkách

Autor: