Přesně tyto situace nemám rád. Až moc lidí kolem bělocha s jeho dopravním prostředkem skoro uprostřed noci. Přijde mi vtipné, jak při celém procesu nakládání batohů na kolo několik taxikářů pořád zkouší, zda nechci někam popovézt. „NECHCI!“ Křičím na ně česky. Rameno bolí jako čert, ale opouštím nádraží s posledním pohledem na autobus, z jehož zavazadlového prostoru již vysvobodili čtyři berany. Pátý to nepřežil. Jeho bezvládné tělo zůstalo ležet na jednom z pytlů sena.
  |
Ubytoval jsem se na hostelu Somewhere Nice, který prý založil člověk z Prahy. Ačkoliv je to jedna z nejlevnějších variant ubytování v hlavním městě Ghany, má peněženka i tak naříká. Nepomáhá tomu ani fakt, že na ambasádě Demokratické republiky Kongo si za tříměsíční turistické vízum (kratší nevydávají) řekli o 250 dolarů a na ambasádě Angoly, kromě složitých byrokratických úkonů, ještě 150 dolarů k tomu.
Navštívil jsem ambasádu České republiky sídlící v Accře. Překvapilo mě, že už se k nim dostala zpráva o tom, že znovu jedu Afrikou na kole a je možné, že se u nich na ambasádě zastavím. Přitom jsem se nikde neregistroval, jak to občas turisté dělají a je jim to doporučováno. Zkrátka jsem pod dozorem. A ještě pod větším dozorem budu v následujících dnech, až do konce výpravy. Dostal jsem totiž k zapůjčení GPS lokátor od firmy LEVEL s.r.o. A od té chvíle mě můžeš, milý čtenáři, sledovat, kde přesně se nacházím, kudy vedla má cesta, a dokonce tam najdeš i údaj o mé šnečí rychlosti.
Rameno se lepší každým dnem a já na hostelu sbíral síly. Pomohlo tomu také pozvání na skvělou večeři od Jaroslava z české ambasády. Šestého března se v Ghaně konalo 61. výročí nezávislosti. Obrovská přehlídka se spoustou lidí na Náměstí Nezávislosti. Můj ghanský kamarád Iddrisu mi ukázal město a vysvobodil mě tak z povalování na hostelu.
Konečně přišel den, kdy mi angolská ambasáda vydala vízum do jejich země a já tak mohl znovu nasednout na kolo. Rameno se po deseti dnech odpočinku zpevnilo a už mu tolik nevadí se opírat o řídítka. Cesta do Lomé, hlavního města Toga zabrala 2 dny. Je to přesně 11 Třešňáků jízdy z Accry krásnou úrodnou krajinou kolem řeky Volta a blízko Atlantickému oceánu.
Vízum do Toga zařizuji na hranicích. Za sedmidenní vízum požadují deset tisíc Západoafrických franků s tím, že se dá na úřadě v Lomé o měsíc bezplatně prodloužit. Při nákupu kokosů, které se staly mým každodenním zdrojem energie, jsem záhadným způsobem přišel o cca 400 Kč, ani nevím jak. To nám to Togo krásně začíná.
Mou cestu můžete sledovat na facebooku: Na kole přes Afriku a na Instagramu: #tadytada a na webových stránkách: www.tadytada.cz
