Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Na kole přes Afriku: Z Konga do Angoly. Na hranici jsem dostal párky a marmeládu

Cestování

  14:55
Opouštím Kongo a vjíždím do Cabindy. Jedná se o území, které administrativně náleží Angole. Od Angoly je na jihu odděleno územím DR Konga. Portugalsky umím leda pozdravit a poděkovat, takže při konverzaci s místními přišly na řadu ruce a nohy. Při nocování se snažím hledat místo se střechou. Nacházím se totiž stále v konžské pánvi a období dešťů mě tak pořád pronásleduje. V Cabindě jsem si vyhlídl kostel za vesnicí. Kostelem rozuměj pět párů laviček před dřevěným stolkem znamenajícím oltář, který je však ukryt pod plechovou střechou. Ideální místo k nocování.

Terén se rychle mění. foto: Tadeáš Šíma

Cabinda se na kole dá projet za dva dny. Na hranice s DR Kongo jsem přijel až po páté hodině odpolední. Musím tedy počkat do rána, až hranice znovu otevřou. Místní šéf mi našel plácek pro stan a dal mi k večeři konzervu párků, marmelády, kompot a sušenky. Plán je projet DR Kongo co nejrychleji. Od hranic do města Muanda na břehu řeky Kongo, odkud by měla přes deltu řeky jezdit piroga do města Soyo v Angole, jsou to asi dva Třešňáky jízdy.

Cesta pokračuje do Angoly.

Na hranicích proběhlo všechno bez výrazných problémů, jen na konžské straně jsem musel půl hodiny vysvětlovat, že od kola opravdu nemám žádné papíry a že opravdu za něj platit nebudu. Cesta do Muandy se velice podobala bahnité cestě na severu Konga. Jen louže ubyly. Stejně však stačily na to, abych měl mokro v botách. Lidé, které jsem v DR Kongu potkal ve vesnicích byli velmi milí a přátelští. Často jsem se domluvil i anglicky. V přístavu v Muandě, který tvoří hranici s Angolou už však bylo všechno jinak. Každý druhý vás vidí jako chodící zlatou cihlu a všichni chtějí peníze. 

Přejezd z Konga do Cabindy
Cabinda administrativně patří pod Angolu.

Poprvé mě v Africe prohledávali brašny na kole. Když jsem prošel celou celní procedurou a měl konečně výstupní razítko v pasu, začalo smlouvání o transportu přes deltu řeky Kongo do Angoly. Obvyklá cena pro místní je 30 dolarů. Na mě zkoušeli 150 dolarů. Po dalších čtyřiceti minutách dohadů jsem prostě vzal Apache do rukou a hodil ho do pirogy, nasadil jsem si záchrannou vestu, zakřičel na kapitána sumu 50 dolarů a odmítal jsem z loďky vystoupit. Byla to hra nervů, kdy se z lodi díváte na partu chlapíků, kteří na břehu spřádají plány, jak vás co nejvíce obrat. Po půl hodině ke mně nastoupila ještě jedna holka a kluk z Angoly a kapitán nastartoval.

Cesta přes deltu řeky bylo utrpení. Několikrát jsme se málem převrátili, jednou jsem chytil holku z Angoly těsně před vypadnutím z pirogy a sám jsem měl také párkrát namále. Na angolské pobřeží jsme však dorazili živí a zdraví. Čekala mě cesta na jih do Luandy. Angola se nedá s Demokratickou republikou Kongo vůbec srovnávat. Putují sem peníze z Číny, a právě vliv z této asijské země je tady asi největší, který jsem v Africe měl možnost sledovat. Do Luandy vede dálnice podobná těm v Německu, jen aut je na ní o 80 % méně. V hlavním městě Angoly musím zařídit poslední vízum na této cestě a následně hurá na jih, do Namibie!

Mou cestu můžete sledovat na facebooku: Na kole přes Afriku, na Instagramu: #tadytada a na webových stránkách: www.tadytada.cz

Šmírovat mě můžeš tady!

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...