Cesta k řece Senegal, která tvoří hranice se stejnojmenným státem, je od Nouakchottu vzdálená deset Třešňáků – pokud neznáš tuto jednotku míry, která se zanedlouho stane jednou ze základních jednotek soustavy SI, musíš se vrátit k prvnímu dílu mého vyprávění. To jsou dva dny jízdy na mém šlapostroji. Stalo se mi však něco, co jsem v muslimském světě ještě nezažil.
Už se stmívalo, když jsem projížděl městem Gourdina. Zastavil jsem před mešitou, kde jsem, po dohodě s místním Imámem (muslimský duchovní a učitel koránu), mohl postavit stan přímo na svaté půdě. Po večeři za mnou Imám přišel s otázkou, proč jsem se nezúčastnil modlitby spolu s ostatními. Když pochopil, že jsem pokřtěn, velice zřetelně mi doporučil opustit mešitu. To bylo první vyhnání z mešity a doufám, že už jich více nebude. Byla to pro mě velice zvláštní situace, protože mezi muslimy mám hodně přátel, a když slyšeli mou příhodu, byli stejně překvapeni, jako já.
Stojím na trajektu, jak tu bárku, která unese dva kamiony, tři osobáky a jedno kolo, honosně nazývají. Kolem chodí chlapík. Říkám mu dřívkař. Přijde před člověka a sáhne pro jeden dřevěný proutek, které nosí v lavoru na hlavě. Pahejlem nože na něm udělá špičku a strčí ho osobě do úst. Já jsem však věrný svému růžovému kartáčku na zuby a mé pohledy patří řece. Tady mi až dochází, že jsem to dokázal. Přejel jsem na kole Saharu.
V Mauritánii žije více velbloudů než lidí
Hraniční přechod Rosso byla na mauritánské straně zkouška nervů a ostrých loktů. Mohu být rád, že mě stál mizerný dva dolary tomu správnému úředníkovi s kapsou plnou úplatků. Můj slovanský proslov k jeho osobě zvýšeným hlasem a precizně vybrané ty nejpikantnější z českých nadávek, který náš krásný jazyk nabízí, si však za rámeček nedá. Říká se, že v Mauritánii žije více velbloudů než lidí. Bylo by na místě, kdyby popřemýšleli o převratu. Mauritánii jsem si opravdu neoblíbil.
Za řekou je všechno jinak. Vízum do Senegalu nepotřebujete. Usměvavý úředník Vám vtiskne do pasu razítko s přáním šťastné cesty. U brány Vám zkontrolují, zda máte v mezinárodním očkovacím průkazu potvrzení o očkování proti žluté zimnici a jste vpuštěni do země.
Ta proměna je až neuvěřitelná, jak molekula H2O dokáže vdechnout krajině život. Připadám si tady jako kluci v Cestě do pravěku. Zelená barva kam se podívám, zpěv ptáků různých barev a velikostí. Létají tady orli. Supi hodují na mršinách blízko cest. Noci trávím pod baobaby, které mě nepřestanou udivovat, do jakých tvarů dokáží vyrůst. U silnice nakupuji různé druhy melounů a manga společně s banány a mandarinkami u vysmátých černochů. Jen je tady mnoho trnů, které se starají o časté defekty v mých pneumatikách.
Tatra za Apache
Zažil jsem ale také nebezpečné chvilky. A to, když Vám zamává skupinka černošek nahoře bez, peroucí své svršky u jezírek. Máte potom dvě možnosti. Pevně se držet řídítek a dívat se na cestu. Nebo zastavit a jít se s nimi pozdravit.
Jsem snad v ráji? Mám trochu strach, že je to jen sen. Že se probudím znovu v poušti uprostřed Mauritánie. Zatím budu ale ještě nějakou tu chvíli snít.
Dorazil jsem k Růžovému jezeru, nedaleko hlavního města Senegalu, Dakaru. Právě tady v neděli končí závod Africa Eco Race, kterého se účastní také Tomáš Tomeček, který jako první v historii chce závod ve své Tatře absolvovat sólo. Trasa tohoto závodu je podobná, jako jsem ujel na kole a také sám. Mezitím, co se mi bude zařizovat potřebné vízum do Mali, počkám tady na Tomáše a zkusím s ním vyměnit Tatru za Apache. Vyjde to?
Mou cestu můžete sledovat na facebooku: Na kole přes Afriku a na Instagramu: #tadytada a na webových stránkách: www.tadytada.cz