30. listopad 2012. (Pod)zimní pivo, Pivovarský klub, Praha. Ještě než účastníci zbořili Karlín a sebe, nahodil Fox myšlenku udělat pořádný výlet. A prý k Bajkalu. Jasně, na to se napijeme… Konec okolo sedmé ráno, někde na Žižkově s rumem… Pár dní na to přišel od Foxe mail: „Tak co s tím výletem?“. Všichni jsme si kupodivu vzpomněli a začali přemýšlet realisticky: kolik si můžeme vzít volna, kolik do expedice vrazit peněz? Samé otázky...
Koncem roku Bonnyes zakládá facebookové stránky, začínáme rozjíždět přípravy: víza, trasa, sponzoři… Nechceme vyloženě komerční expedici, ale každý groš navíc se bude hodit. Po počáteční kalkulaci to u sebe vidím na sto tisíc, plus-mínus. Předpokládaná trasa vede přes Ukrajinu a Rusko do Aralsku v Kazachstánu. Odtud přes Uzbekistán do Turkmenistánu, kde se nalodíme na trajekt, a přes Kaspik se přeplavíme do Ázerbajdžánu. Pak Arménie a Gruzie, a přes Turecko domů. Vypadá to jednoduše. Jenže…
Polovina ledna 2013. Získáváme první informace k cestě. Potvrzuje se, že to nebude snadná záležitost. Hlavně zařizování víz představuje oříšek. Vzal jsem si je na starosti já. Ambasády nereagují na telefonáty ani na e-maily, informace se diametrálně liší… Prostě chaos. Fox zkouší malovat trasu. Mapy nejsou nejpřesnější, hodně prozradí fotky v Google Earth či v Panoramio. Kolikrát je z toho člověku smutno, když vidí, čím by měl projíždět. Bonnyes zkouší oslovovat sponzory.
Únor. Snažím se sehnat mapy, ale není to snadné. Hlavně Kazachstán a Irán dělají problémy, protože podrobná mapa těchto států prostě není, nebo jsem na ni nenarazil. Bonnyes přichází s informací, že by nám jeden člověk rád přispěl určitým obnosem na náhradní díly. Prý jen tak. Je tohle v dnešní době ještě možný?! Snad to vyjde…
Hledáme nomády nového věku!Máte podobné zážitky, cestujete podobně zajímavým vozem a máte pěkné fotky? Napište nám na internet@lidovky.cz. Do předmětu napište Nomádi. |
Duben. V polovině dubna si na RBM rallye přetrhávám přední překřížený vaz v levém koleni. Rychle pod skalpel a co nejdříve začít rehabilitovat. Koncem června je koleno „opravené“. Začínám se učit chodit.
Červenec. V prvním prázdninovém měsíci se všichni čtyři členové expedice poprvé schází na Hracholuskách. Plánovaná trasa doznala změn: přes Kaspik nepoplujeme, ale objedeme jej přes Irán. Důvody jsou dva. 1. cena za trajekt se z původních 200 USD podle načtených zkušeností dokáže vyšplhat až na trojnásobek. 2. trajekt jede, až když je plný, čekat se může až tři dny. To by nám už vypršelo azerbájdžánské vízum. Tudy ne.
Říjen. V polovině října jsme vytvořili finální podobu trasy. Přes 13 000 km ve 42 dnech. V plánu je navštívit 15 států. Co z plánu vyjde, nikdo netuší. Trasu i termíny máme, je na čase začít s vízy. Rozhodujeme se, že si víza necháme zařídit od specializované agentury. Pavel Opatřil ze společnosti Moravia Contact nám vytvořil nabídku, která se neodmítá. Shromažďujeme potřebné doklady, vyplňujeme formuláře. Dotahuje do konce vízovou proceduru, co se vyplnění formulářů týká. Tedy téměř. Chyběl Ázerbájdžán. Nicméně pro ostatní státy máme splněno: fotky přiloženy, kopie technických průkazů také, potvrzení zaměstnavatelů... Všechno tohle jsem 16. 12. předal „vízovému náčelníkovi“, ten papíry zkontroloval a po Novém roce začal jednat. My ještě musíme doplnit číslo cestovní pojistky a dodělat ten Ázerbájdžán.
  |
Ještě ten samý den jsem dostal předvánoční dárek v podobě telefonátu ze servisu. Hlava motoru je „v pejru“. Vymlácené závity na sací vačkové hřídeli + blbě zabroušené dosedací plochy ventilů, takže tím pádem jsou i dobitá sedla v hlavě. Musí se to opravit. U zbytku party se také opravuje a upravuje. Všichni řešíme podobné věci. Jak uchytit navigaci. Jsou lepší kufry nebo brašny? Máme si vzít spíš tankvak, nebo mapovka? Kam dát kanystry?
Šťastný nový rok 2014! Kauza „cestovní pojištění“ – záležitost, která nám pár nocí nedala spát. Všichni čtyři jsme pátrali, kde se nechat pojistit, u koho budou nejlepší limity a který ústav nabídne lepší cenu. Po týdnu intenzivního zjišťování, pátrání a otravování máme... velké nic. Kazí to hlavně pojem „rozsáhlé neobydlené oblasti“. Co to je, to si každý musí domyslet sám. Nám to nikdo nebyl schopen říct a všeobecné pojistné podmínky si hrají na partyzány – zarytě mlčí.
Únor. Začátkem měsíce přichází „vízový náčelník“ se špatnou zprávou. Tedy, špatné zprávy byly dvě, ale ta druhá ne zas tak moc. Totiž… Podle vyjádření cestovní agentury v Íránu, která zajišťuje číslo rezervace, je pro vytvoření čísla rezervace nutno mít zaplaceného průvodce po celou cestu Íránem, tedy pokud jedeš vlastním vozem. Tak jsme zase – stejně jako u pojištění – začali pátrat a otravovat. A výsledek? Informace si protiřečí, konzuláty buď neví, nebo nereagují na telefonáty/maily.
Koncem února máme jasno – nastupuje plán B. Situace s Íránem vůbec jasná není a právě proto přemalováváme trasu. Cesta tam zůstává stejná, Ukrajinou prolítnout, potkáme Stalingrad, Astrachaň, v Kazachstánu hned dolů na Uzbekistán, po Hedvábné stezce do Tádžikistánu, přes Pamír do Kyrgyzstánu a zpátky přes Almaty, Aralsk a Aktobe do Ruska. Je to o fous delší, ale za to horší cesta. Bohužel musíme anulovat již hotová víza do Kazachstánu a pozvání do Ruska. Na vízech ve finále moc neušetříme. A o očku začínáme sledovat dění na Ukrajině, kde se pro-evropští místní začínají prát s pro-ruskýma místníma.
Březen. Přichází jaro a motorka je konečně komplet. Dobře, pár věcí tedy chybí, ale stroj je pojízdný a šlape jak za mlada. Nová hlava, nové vnitřnosti karburátoru, nový výfuk, nová brzdová pumpa, nová ložiska v kole. Řeším detaily: navigace vyskakující z držáku, prasklina na rámu, ještě bych chtěl převařit páky řadičky a zadní brzdy na sklopný… A pak problém, jak všechny věci potřebné pro expedici dostat na motorku. Stejný rébus řeší i zbytek party. Jelikož se v průběhu dubna na Ukrajině válčí čím dál tím víc, rozhodli jsme se toho nechceme neúčastnit. Místo toho pojedeme přes Bělorusko. Jediný problém je, že Bělorusové vyžadují víza. Takže ještě jednou vyplnit formuláře a poslat je. A pak si jenom držet palce, ať to stihneme. Mašina je připravená, zbývá dodělat držáky na pneu a vyměnit olej těsně před odjezdem.
Květen. Začínáme nervóznět. Cestovní pojištění – máme, očkování – máme, „moped v cajku“ – máme, peníze – máme (USD + ruské ruble), pasy s vízy – máme, atd. My jsme snad připraveni vyrazit! Teď začít s balením. Vytvořené hromádky přemísťuji do kufrů, ale předtím je potřeba seznam věcí dost seškrtat. Když už se zdálo, že jsem zabalený, zjistil jsem, že nemam místo na jídlo. Takže znovu…
