Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Na Novém Zélandu znají pivo, fotbal a spojení se Sovětským svazem

Češi v cizině

  6:15
Šárka Papežová miluje kočovný způsob života. Po studiu se proto rozhodla odjet do Anglie, následovalo Irsko a Austrálie. Na Novém Zélandu pracovala v hotelnictví a hodně cestovala. "Setkala jsem se s neskutečnou vstřícností a ochotou místních pomoci cizímu člověku začít novou etapu jeho života v jejich zemi. Nikdo zde nedělá rozdíly mezi cizími národnostmi a každý se tu velmi rychle cítí jako doma," říká. Server Lidovky.cz přináší další díl seriálu Češi v cizině.

Šárka Papežová foto: CK S.E.N.

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Na Nový Zéland jsem se přestěhovala z Austrálie, kde jsem dva roky žila. Vypršela mi má studentská víza a nechtělo se mi ještě vracet do Čech. Zamilovala jsem si život u oceánu, a tak Nový Zéland byla jasná volba. Již předtím jsem oba novozélandské ostrovy procestovala v rámci dovolené z Austrálie. Věděla jsem tudíž, jak krásná země to je, a co všechno nabízí. Mentalita lidí je velmi podobná té australské a tak jsem se i zde setkala s neskutečnou vstřícností a ochotou místních pomoci cizímu člověku začít novou etapu jeho života v jejich zemi. Nikdo zde nedělá rozdíly mezi cizími národnostmi a každý se tu velmi rychle cítí jako doma. V paměti mi nejvíce ulpěla naprostá změna životního stylu ve srovnání s Českem, která mi naprosto vyhovovala.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazili? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Češi jsou ve všeobecnosti dost nedůvěřiví. Na Novém Zélandu jsem časem pochopila, že tamním lidem se dá věřit, co slíbí, vždy dodrží a jsou maximálně ochotni pomoci. Prvním důkazem toho bylo, když mě stopem svezl muž, který mi během cesty nasliboval hory doly, samozřejmě jsem brala vše s rezervou, tak jak jsem byla doposud zvyklá. Po chvíli telefonoval manželce ať prostře večeři i pro hosta, strávila jsem tedy velmi příjemný večer s novozélandským postarším párem, nabídli mi ubytování v jejich prostorném domě a nakonec mě i dočasně zaměstnali. Vše brali jako samozřejmost.

Kdo je Šárka Papežová?

Po ukončení studia cestovního ruchu se vydala na rok do Londýna za studiem angličtiny a následně pak do Irska. Ve světě se jí však zalíbilo, a tak se rozhodla splnit si svůj sen a vycestovat do Austrálie, kde nakonec strávila dva roky života. Stihla procestovat celý kontinent křížem krážem, získala diplom v oboru Management cestovního ruchu, a jelikož si velmi zamilovala kočovný život, přesídlila na Nový Zéland. Tam pracovala v hotelnictví a poznávala krásy tajuplné přírody. Na zpáteční cestě do Prahy navštívila několik ostrovů v jižním Pacifiku, seznámila se s kulturou a způsobem života v asijských zemích a nyní své zkušenosti z cest předává klientům v cestovní kanceláři S.E.N., kde působí od svého návratu do ČR.

Lidovky.cz:  Jaký byl pro Vás návrat do Česka?
Návrat z Nového Zélandu do Česka mi trval skoro rok. Začalo se mi stýskat po Austrálii, zemi plné kontrastů, a tak jsem se tam vrátila o procestovala východní pobřeží, odtud jsem si zaletěla na Fiji a prozkoumala dosud nepoznané Šalamounovy ostrovy. Po dalších měsících strávených v zemích jihovýchodní Asie jsem najednou přistála v Praze na letišti plná obav a smíšených pocitů. A to právem. Již na letišti mě přivítal značně nespokojený a na první pohled znuděný úředník, bez jakéhokoliv pozdravu a zájmu. Na můj pozdrav a úsměv reagoval pouze nechápavým pohledem. Dodnes mi v Česku chybí ten optimismus a nálada, se kterou se každý den probouzí lidé na druhém konci světa. Proč tady je každému na obtíž pozdravit při příchodu do obchodu či snad věnovat někomu zdvořilý úsměv, nebo si jen tak popovídat v MHD?

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které Vám v cizině chybělo? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Jediné, co mi v cizině občas chybělo, byla svíčková a nakládaný hermelín. Nejsem velkým fanouškem české kuchyně, dávám přednost asijské kuchyni, která je mnohem lehčí a chutnější. A proto jsem jak v Austrálii, tak i na Novém Zélandu byla přímo u zdroje. Zamilovala jsem si thajskou, vietnamskou i arabskou kuchyni, kterých je na každém rohu nepřeberné množství, díky přistěhovalcům ze všech koutů světa. Evropské delikatesy mi nechyběly, protože byla možnost je zakoupit v polských či židovských obchodech, a to zejména chléb, který byl velmi podobný našemu. Přátelům jsem z českých jídel vařila gulášovou polévku, ta měla pokaždé úspěch. Sem tam jsem dělala smažený sýr, ale to bylo problematičtější. Náš eidam k dispozici nebyl a jejich sýry nebyly na smažení zrovna ideální. V Sydney to ale vždy zachránila jedna z několika českých restaurací, kam jsem občas zavítala na gulášek s knedlíkem a točenou Plzeň. A další den už jsem mířila na sushi či korejské BBQ a kimchi.

Češi v cizině

Sledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám.

Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě".

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když jste řekla, že jste z Česka?
Mladší generace většinou vůbec netušila, kde se nějaké Česko nachází. Následovalo tedy zdlouhavé vysvětlování. Pár z nich se chytlo na fotbal či pivo. Většině se vybaví Československo, nejprve jsem vždy měla velkou snahu každému uvést na pravou míru naše rozdělení, avšak marně. Stále jsem byla z Československa, v pár případech i ze Sovětského svazu. Potkala jsem ale i pár starších Novozélanďanů, kteří znali Prahu velmi dobře, několikrát ji navštívili, ocenili její půvab a architekturu a dokonce věděli i mnoho z naší historie.

Lidovky.cz: Sledovala jste tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politiku jsem sledovala spíše okrajově, během svého pobytu na Novém Zélandu. Od té naší se určitě liší a to především ve způsobu myšlení a ochoty udělat něco pro svůj lid. Když se zde někdo rozhodne podnikat, je to mnohem snazší než v Česku. Lidé zde mnohem více důvěřují politikům a státu. I na úřadech probíhá vše rychleji, hladce a bez front. Na každý úkon stačí vyplnit jeden stručný formulář a je vyřízeno. Nový Zéland je vyspělou kosmopolitní zemí, kde se prolíná evropská kultura s kulturou původních obyvatel. Maorská kultura má své místo i při oficiálních státních ceremoniích a soužití obou kultur je zde celkem bezproblémové.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...