Čajová farma Deepaka Kulunga leží v nejvýchodnějším cípu Nepálu. Zelená oblast ve vysokých horách se jmenuje Ilám a je to odtud co by kamenem dohodil do proslulého indického čajového ráje Darjeelingu. Nápad strávit dva týdny vypomáháním na čajové plantáži se nám vylíhl v hlavě z několika důvodů: Milujeme čaj. Snažíme se cestovat co nejlevněji. A rádi objevujeme odlehlá místa.
  |
S úderem osmé ranní pán domu Deepak zadává náplň následujících dvou hodin. „Dnes budeme znovu sbírat jen stříbrné jehličky. Náš čaj na nás nepočká,“ vysvětluje, proč je důležité mladé lístky trhat v pravou chvíli. Každý z nás popadne misku a pouštíme se vyšlapanou cestičkou z prudkého svahu za domem.
V záplavě čajovníků
Za změtí hustě nasázených kukuřic se nám konečně odhalí ten pohled, pro který jsme si sem přijeli. Řádky úhledně zastřižených keříčků čajovníku se táhnou do dálky, kam až oko dohlédne. Geometrické obloučky temně zelených keřů jsou vidět i na všech okolních kopcích. Sem tam někde vykukuje trup a hlava Nepálky v barevných šatech s velkým košem zavěšeným za čelo. I my se noříme mezi řádky čajovníků a začínáme sbírat.
Deepak si zakládá na tom, že jeho čaj je ortodoxní a organický. V překladu to znamená, že má tu nejlepší možnou kvalitu. Ta se mimo jiné odvíjí i od toho, jaké lístky se sbírají. Vždy to musí být světle zelené mladé konce větviček. Zatímco u sběru pro továrny na čaj se trhají i celé mladé větvičky s libovolným počtem lístků, u čaje Deepakova standardu je to složitější.
Na výrobu černého čaje musíme sbírat dva poslední lístky s jehličkou třetího, ještě nerozvinutého lístku uprostřed. Na zelený čaj je potřeba jen jeden lístek a jehlička. Bílý čaj, na který sbíráme dnes, vzniká pouze a právě ze stříbrných jehliček.
Dal bhat - energie na celý den
Jejich sběr je nejtitěrnější prací a za dvě hodiny každý z nás zaplní sotva tu jednu misku. Z plantáže míříme rovnou ke stolu. Snídaně je tady doslova vyslouženou odměnou.
Deepakova žena Kaushila je výborná kuchařka. Přinejmenším tedy skvěle ovládá jeden recept: dal bhat. Nepálský národní pokrm sestává z vařené rýže (bhat), čočkové polévky (dal), zeleninového curry, orestovaného špenátu a pikantních pickles nebo jen čerstvé chilli papričky. Servíruje se způsobem „all you can eat“.
Někteří Nepálci údajně nejí nic jiného. Mnozí jsou zvyklí ho jíst jako brunch i večeři každý den. Mezi dvěma porcemi dal bhatu si dávají jen lehkou svačinu, například plněné napařené knedlíčky mo:mo. Zvyku se dokonce chopil místní marketing a v každém větším městě seženete triko s nápisem DAL BHAT POWER - 24 HOUR.
Offline očista
Rýžovo-čočkovému režimu jsme za tři měsíce v Nepálu postupně přivykli dokonale. Den bez dal bhatu jako by nebyl úplný. A tak ho do sebe u snídaně ládujeme s chutí znovu a znovu, bez ironie. Přesto Kulungovi neubírají na své obdivuhodné skromnosti. „Díky, že jíte naši prostou stravu,“ opakuje Deepak s pokorným úsměvem u každého jídla.
Práce na čajové farměK dobrovolnictví na čajové farmě Deepaka Kulunga je možné se přihlásit přes stránky Workaway.info. Poplatkem 500 NRP (cca 115 Kč) na den, který se na místě platí přímo rodině, se hradí výdaje na energie, vodu, ubytování a stravu. Práce se zde najde celoročně, odvíjí se podle ročního období (sběr lístků od jara do podzimu, zastříhávání keřů a údržba zahrady v zimě). Maximální kapacita farmy je pro 15 dobrovolníků. |
Po snídani přichází dopolední siesta. S nacpanými břichy volíme poklidné činnosti jako čtení, psaní cestovních deníků, hraní si s kotětem v trávníku před domem nebo pantomimickou konverzaci s upovídaným osmdesátiletým dědečkem Kulungem, který nás vytrvale učí základy nepálštiny. Internet do těchto končin nedorazil a je to až překvapivě osvěžující.
V poledne nám začíná odpolední „směna“. Rozjasnilo se, proto Kaushila přináší na trávu před domem rohož a koš plný ovadlých lístků, které jsme nasbírali včera. „Budeme rolovat,“ hlásí. Jedná se o druhou fázi výroby černého čaje. Tou první, která přichází hned po sběru, je právě jednodenní vadnutí.
Pobyt pro otužilce
Sedneme si kolem rohože, každý si pod ruce shrábne hrstku lístků a začínáme válet, jako bychom z nich chtěli užmoulat váleček. Lístky se postupně rolují, mačkají a začínají lepit. Zároveň mění barvu a hnědnou, což znamená, že můžeme přestat a věnovat se další kupičce. Ta první už začala fermentovat.
Po necelých dvou hodinách máme hotovo a zbývá zhnědlé lístky rozprostřít na bambusové podložky, aby uschly na slunci. Až budou křupat mezi prsty, je čaj připravený ke spotřebě. Zbytek odpoledne je v naší režii. Zahajuji ho ledovou sprchou - jiná tu na výběr není. Když venkovní teplota překročí dvacítku a zatnete na pár prvních vteřin zuby, ani to není tak zlé.
Ilámská okresní liga
Na čtvrtou si kluci dobrovolníci domluvili fotbalové utkání s místními vesničany. Ti na prašném hřišti vedle naší plantáže čutají denně až do setmění. Tu podívanou si ujít nenechám.
Nepálci hrají tvrdě a sprintují od branky k brance jako o život. Pavel a kanadská trojka z farmy jim s vypětím všech sil a střídáním co patnáct minut sotva stačí. S míčem čas od času létají i pantofle. To proto, že Nepálci zřejmě nemají dost peněz na boty, a tak někteří fotbalisti sdílí jeden pár na dvojici. Na jedné noze kopačka, na druhé žabka. Kam se hrabou zápasy Sparta - Slavie.
Kolem šesté se postupně scházíme v kuchyni, abychom pomohli s vařením večeře. Jeden přikládá do hliněných kamen, další čistí a krájejí zeleninu. Sama se pouštím do hnětení těsta na chapati - pšeničné placky, které se na sucho pečou na ohni a v rozžhavených uhlících. Dnešní bonus k druhé denní dávce dal bhatu.
Šamanství v moderní době
U Kulungů se vaří zásadně bez masa, z velké části z plodin vypěstovaných na zahradě. „Deepak je čtvrtou generací v rodině vegetariánů. Přidala jsem se k němu, když jsme se vzali a nastěhovala jsem se do jejich domu,“ vysvětluje mi Kaushila u plotny.
Ostatně tento přístup hezky koresponduje i s odvěkou šamanistickou vírou, kterou Kulungovi vyznávají. Stoupenci náboženství a etnika Kirat tvoří jen pár procent nepálské populace. „Žijeme v souznění s přírodou. Když ji chráníme, ochrání nás taky. Našimi bohy jsou všichni naši předci, uctíváme pět principů - slunce, vodu, vzduch, oheň a nebe. K nim se modlíme. Až zemřou mí rodiče, pohřbíme je na zahradě a zasadíme na tom místě strom. Tak je to přirozené,“ vypráví Deepak.
V souladu s přírodou se také všichni brzy ukládáme do svých postelí. Vzhledem k výpadkům elektřiny, ochlazení a množství odpudivých brouků nadprůměrných rozměrů, co se slétají pod světlo rozsvícených lamp, je to to nejrozumnější, co se dá udělat. Navíc - naspat poctivých deset hodin na další den v roli sběrače čaje není k zahození.
Více se o životě a práci na čajové plantáži dočtete na Facebooku a na webových stránkách Všechny řitě světa.
