Silnice se klikatí, sem tam vykoukne na louce kráva. Hluboko pod námi se mezi hustě zalesněnými kopečky leskne jezero Obersee. Sjíždíme dolů, do vesničky Einruhr. Ta je krásně položená na břehu jezera a zachovaly se v ní desítky hrázděných domů. Většina z nich je citlivě upravena na penziony. Vždyť tady je také jedno z hlavních vstupů do NP Eifel. My však za výchozí bod volíme bývalou vojenskou základnu Vogelsang. Tam nás dovede asfaltka ve směru na Gemünd, z níž po několika kilometrech odbočujeme vlevo. Nahoře les ustupuje loukám s rozkvetlými keříky žluté kručinky.
Nacistický kemp Vogelsang. Hitler umí ocenit krásu krajiny
Po obou stranách silničky přibývá různých vojenských ubikací, betonových zátarasů a rozpadlých bunkrů. Atmosféra lehce houstne. Blížíme se k bráně „Malakoff“, bývalému reprezentativnímu vstupu do nacistické vojenské základny. Je lehce ponurá, ale antické sloupy nezapřou Hitlerův vytříbený vkus.
Většina z vojenských i rekreačních staveb vznikla už mezi lety 1934-7 a celý komplex sloužil jako tréninkové centrum vybraných představitelů strany. Měli tu nemocnici, hřiště, bazén, nechyběla samozřejmě 48 metrů vysoká strážní věž ani trocha umění. Za zmínku stojí nadživotní plastika “Nosiče pochodně“, která si za svoje zosobnění nadřazené rasy vyžádala spousty kulek.
Po válce byla na Vogelsangu základna Britské a později Belgické armády. V tomto období vznikly například „baráky“ Van Dooren nebo příšerné ubikace ve zničené vesničce Wollseifen. Dnes celý komplex prochází kompletní rekonstrukcí, aby se stal rekreačním resortem a hostil muzeum Národního parku Eifel s dokumentačním střediskem.
Procházka v NP Eifel – chvíli Středozemí, chvíli drsná severská krajina
Dost bylo nacistické historie, i když na Vogelsangu nepůsobí tak ponuře, jako to umí jinde. Snad díky té nádherné přírodě okolo. Sbíháme prudkou cestičkou k říčce Urft. Ta se meandruje mezi zalesněnými skalnatými kopečky a díky přehradě Urftsee působí téměř jako fjord. Tady, pod věží Vogelsangu, spojuje oba břehy moderní lanový most Viktor Neels Brücke. Za ním se vydáváme vlevo po štěrkové cyklostezce. Celých sedm kilometrů procházíme nádhernou, tichou a rozkvetlou krajinou. Průzračná voda šplouchá na skalnaté břehy, ptáci krouží nad ostrůvky, borové lesy voní. Klid pátečního dne nenarušuje ani Urftspere s hospůdkou.
Dáváme si polévku s buřtem a pokračujeme přes stařičkou hráz k rozcestí. Doprava cesta klesá k přehradě Obersee a k přístavišti parníků, doleva se pak šplhá do prudkého kopce. Dříve, než by se člověk mohl zadýchat, už se ale otevírá výhled na obě jezera přerušená jen linkou přehradní hráze. Ještě kousek výše a les pomalu končí.
Krajina se dvěma jezery
Stezka nás vede po téměř severské náhorní plošině, kde se žlutí kručinka a silně voní bílé kvítky akátů. Na loukách se pasou ovce a spasená travička nás několikrát zláká k posezení. Blížíme se k vesnici Wollseifen, tedy přesněji řečeno k tomu, co z ní zbylo: prázdný kostel, několik ovocných stromů, škola a kaplička u cesty. Po té, co více než 500 obyvatel vesničky přežilo všechny nástrahy války, byli nakonec během jednoho týdne roku 1946 vystěhováni.
Domy srovnala spojenecká armáda se zemí a Belgičané tu postavili „roztomilé“ ubikace. Pokračujeme dál po staré cestě spojující kdysi zapadlý Wollseifen s civilizací. Zvlněná krajina vysoko nad rovinatým Porýním je opravdu překrásná. Přehoupneme se přes malé údolíčko a blížíme se zpět k vojenské základně.
Cáchy: město Karla Velikého
Karla Velikého v Cáchách opravdu nepřehlédnete. Objeví se v podobě perníčku v cukrárně, trůní dokonce v módním salonu. Maličké město poblíž belgických hranic má úctyhodnou historii. Díky horkým termálním pramenům zaujalo už Kelty a Římany. Karel Veliký si tady zřídil jednu ze svých falcí, ale ještě za svého života ji změnil na sídelní město.
Hrázděné domy
Roku 786 tu založil osmibokou kapli Panny Marie, tak zvaný Dóm. Tato karolinská stavbička se dochovala do dnešní doby včetně nádherných byzantských mozaik. Později byly do všech osmi boků vestavěny kaple, kapličky i celé katedrální závěry. V cášském Dómu, první německé památce UNESCO, byli korunování všichni panovníci Svaté říše římské národa německého mezi lety 936 - 1531 včetně českých králů.
Městečko je příjemné a malé a kromě Dómu, klenotnice, gotické radnice a dvou starých gotických městských bran nezatěžuje zbytečným množstvím památek. Jen tak si ho projděte, zastavte se na kávu nebo poseďte v parku za termálními prameny, které tryskají z novorenesanční kolonády Elisenbrunnen.
TIP:Pro bydlení v Cáchách doporučujeme hotel a hostel AO. Má výbornou polohu přímo na nádraží, do centra je to příjemná, 15-ti minutová procházka. Ceny jsou cestovatelské, snídaně bohatá a šikovně brzká, internet zdarma a na recepci vám rádi poradí s jakýmkoli výletem. |
