V té době tu jako součást kláštera vznikla i románská bazilika Panny Marie. Gotika přispěla královskou kaplí, následující husitská éra znamenala ale konec první velkolepé epochy a devastaci.
Hospodářské budovy (velmi cenné také z architektonického hlediska, neboť obsahují románské, gotické, renesanční i barokní partie) a pivovar, jehož dnešní podoba je z roku 1910, získalo Národní technické muzeum, které zde nyní zřídilo stálou expozici Centrum stavitelského dědictví. Nemohlo získat lepší prostory, neboť jednotlivé objekty prošly komplikovaným stavebním vývojem, který tu záměrně není nijak maskován, protože je přirozenou součástí expozice.
Jednotlivé místnosti včetně půdy dnes představují vše, co je spojeno se stavěním – od zakládání staveb přes zednické práce, montáž krovů je představena na perfektních modelech, které sloužily jako výukový materiál studentům stavitelství ve druhé polovině devatenáctého století (na půdě je můžete hned porovnat s těmi skutečnými), ale také instalaci různých inženýrských sítí, návrhy schodišť, dveří a oken nebo finální úpravy – střešní krytiny, omítky a podobně.
Skanzen technických památek
Jsou tu i příklady restaurátorských postupů, například sondy v historickém zdivu, snímání přemaleb a dokumentace restaurátorských prací. Vše je velmi názorné a pořadatelé slibují, že už příští rok v létě si lidé budou moci na místě vyzkoušet různé práce: hašení vápna, tvoření sgrafit a podobně.
Vystaveny budou i různé stavební stroje a na rozlehlé louce u bývalého kláštera by mohly postupně vyrůst i další atrakce – napadá mne, že by sem mohly být třeba přeneseny nádherné vápenky, o které se nikdo nestará a hrozí jim zánik, nebo větrný mlýn či vodní pila – prostě jakýsi skanzen technických památek.
