Nejkvalitnější bavlna a ráj granátových jablek. Na jihu Turecka trvá léto až do listopadu

O to více to platí pro turisticky velmi oblíbenou oblast Turecké riviéry, jejíž poklidná atmosféra dá zapomenout na to, jak turbulentní politické změny otřásají oblastmi o několik stovek kilometrů dále. Dvojnásob to pak platí o uprchlické krizi, jež se jihu Turecka úplně vyhnula.

Turecká riviéra je něco málo přes sto kilometrů dlouhý pás pobřeží mezi městy Antalya a Alanya, který nabízí luxusní hotely, vyhlášené golfové středisko, ale také antické památky. Například v městečku Side na výběžku pobřeží může zvídavý návštěvník najít pozůstatky významného antického přístavu s celým antickým centrem, velkým amfiteátrem a několika chrámy. Sice jsou tato místa poničená, protože podle legendy byl antický přístav zničen vlnou tsunami, jejich monumentalita je však stále podle rozlohy zástavby patrná.

Ačkoliv turecké podnebí na většině území nejlépe vystihují přívlastky, které jsou vlastní polopouštním oblastem, pro Tureckou riviéru toto neplatí. Je velmi bohatá na vláhu, ostatně do moře tam vtéká několik řek. Znamená to ale také to, že kromě turismu zde lidé žijí z úrodné půdy a pěstování pro zdejší vlhké podnebí tradičních plodin.

Místní obdělávají velké plantáže granátových jablek, která je možné spatřit i planě růst podél silnic nebo na ulicích. Ostatně jak místní návštěvníkům prozradí, v latině se město Side nazývalo Nar, což ne úplnou shodou okolností v turečtině označuje granátové jablko. Kromě toho je jih Turecka známý i pěstováním bavlníku. Místní bavlna patří k nejkvalitnějším a také nejdražším na celém světě. Je to dáno tím, že jej pracovníci na plantážích sbírají po staletí stejným způsobem, tedy ručně. Při sběru je proto méně odpadu a zbyde více kvalitního materiálu.

Nejen, že se na jihu Turecka daří zemědělství, pár kilometrů do vnitrozemí je možné nalézt unikátní přírodu. Hned nad Antalyí začíná pohoří Taurus, jehož vrcholky v průměru dosahují 2500 metrů a v nejvyšších oblastech dále na východě dosahují výšky přes 3000 metrů nad mořem.

Z antického Side je možné dojet autem za méně než hodinu do národního parku Köprülü, kde se v nadmořské výšce 1250 metrů nachází celé antické město Selge. V době největší slávy v něm žilo asi 20 tisíc lidí, kteří si mohli užívat veškerých tehdejších vymožeností. Vysoko v horách se nacházel amfiteátr pro několik tisíc lidí nebo třeba i dráha pro závody koňských spřežení.

Historici se dlouho přeli, jak je možné, že tak vysoko nad mořem se nacházelo celé město. Obzvláště když k němu vedly pouze strmé několikakilometrové serpentiny bez správné techniky těžko zdolatelné i v dnešní době. Nejpravděpodobnějším scénářem podle jejich zjištění bylo, že město žilo z pěstování olivovníků. Těm totiž nevadí velká nadmořská výška a sušší podnebí, které s sebou přináší. Je navíc pravdou, že oblast nad Tureckou riviérou je vyhlášená pro výrobu olivového oleje.

Vysoké pohoří tak blízko u moře spolu s tím, že záliv Turecké riviéry je chráněn od rozmarů středomořských proudů, umožňuje, aby v příhodný čas v roce bylo podle místních znalců možné za jeden den stihnout sjet sjezdovku a vykoupat se v moři. Nahrává tomu i počasí. Teploty do 25 stupňů jsou na pobřeží naprosto běžné až do začátku listopadu. Výjimečná je tu i teplota moře. Turecká riviéra v tomto směru patří k nejteplejším oblastem v celém Středozemí. Vždyť ještě v půlce října přes den dosahuje také voda bez problémů teplot až ke 25 stupňům celsia. To se ostatně projevuje i na nabídce českých cestovních kanceláří, které do Turecka létají ještě na začátku listopadu.

Pohlednice z cest na větší mapě

Potvrdil to i mluvčí cestovní kanceláře Fischer Jan Bezděk. Ve druhé polovině léta je podle něj Turecko každoročně velmi vyhledávanou destinací. „Museli jsme dokonce dokupovat kapacity. Teď v závěru sezóny jsou veškeré zájezdy téměř vyprodané,“ řekl Bezděk o zájmu českých turistů. Dodal navíc, že ceny pro příští rok budou kvůli ne úplně úspěšné letošní sezóně o 10 až 15 procent nižší.

Kdykoliv se píše o Turecku, nesmí se zapomínat na dvě věci, které jsou mu vlastní jak v Istanbulu, tak na východě, jak u Černého moře, tak u Středozemního. Jsou jimi skvělá kuchyně a turecké lázně hamam, které si nesmí ujít nikdo. Ať už je fanouškem wellness nebo ne. Vždyť každý Turek alespoň jednou ročně lázně navštíví. Proč? Protože jeho tělo dostane takovou péči, která by se nedala nahradit ani, kdyby se myl třikrát denně. Běžná procedura sestává ze sauny, solné jeskyně a masáže. Nic zvláštního, jenže do jejího průběhu je zakomponována i turecká specialita. Pracovníci lázní seškrábou speciálními nástroji veškerou zrohovatělou kůži, kterou na sobě člověk má. A že jí je požehnaně. Pokud člověk nikdy dříve v hamamu nebyl, prý z něj svědomití lazebníci dostanou špíny až v řádech kil.