Někteří Američané si myslí, že Česko je muslimská země, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Na první dny ve Spojených státech si pamatuji velmi dobře, přestože už je to skoro dvacet let. Bydlela jsem tenkrát v Chicagu u jedné výtvarnice, která mě v podstatě na nějaký čas adoptovala. Co pro mě byl „culture shock“, bylo to, že všechno, co si člověk přál udělat, tak bylo opravdu možné. Pamatuji si, jak jsem projevila zájem se více učit anglicky, a druhý den už jsme seděly s mou opatrovnicí v jazykové škole a zapisovala jsem se na intenzivní kurz anglické konverzace. Další věc, která mě hned ohromila, že lidé nebyli zvědaví, co jsem dělala předtím nebo kde jsem žila, ale hlavně jaké mám plány a co chci dělat do budoucna. A to si myslím, že je velký rozdíl. To se vám v Evropě nestane. Dalo by se to označit za jeden z projevů amerického smyslu pro pozitivní a kladný přístup k životu. Velmi zpříjemňuje začlenění se do společnosti. 

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Myslím, že mezi inteligentními lidmi, kteří jsou hodně obeznámeni se zvyky z různých koutů světa, nic takového neexistuje, leda snad o Vánocích na ulici prodej kaprů, kteří končí pod nožem. Tento zvyk se zdál mým americkým známým přece jen příliš surový. Ale na druhou stranu, silně ironický český humor někdy moje kamarádky zaráží. Hlavně proto, že čím dál více jsou lidé v USA bohužel ovlivněni tzv. politickou korektností. 

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Žiji v New Yorku již několik let a pracuji na Kolumbijské univerzitě, kde jsem spokojená. Můj manžel je původem z Indie a naše děti žijí v multikulturním prostředí, asi bych si už nezvykla na jednostrannou českou společnost. Na druhou stranu, někdy se mi stýská. Projít se jen tak po Starém městě pražském a nebo si zajet k příbuzným na Moravu. 

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Opravdu moc se mi stýská po nivě a hermelínu. To tady člověk prostě nenajde. Můj tatínek mě naučil, jak udělat výbornou jablkovou žemlovku s tvarohem, a tu když jsem udělala různým americkým kamarádům, tak si několik přidávali. A jako tradici každý rok o Vánocích dělám pravý český bramborový salát. Ten zbožňují všichni. 

Lidovky.cz: Učíte své děti česky?
Mám dvě dcery - Zaru a Aakshi, které už od malička cestují mezi Českem a Indií. Především o prázdninách. Přestože obě vyrůstají na českých pohádkách a českých dětských filmech, v naší domácnosti se mluví především anglicky a hindsky, a tak je znalost mluvené češtiny minimální. Chystám se to ale napravit a obě dcery zapsat na intenzivní českou výuku, která je možná na víkendové české škole v NY. 

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste žila v Česku?
Záleží na tom, s kým se člověk setká, většinou je to pěkná vzpomínka na Prahu během nějakého výletu, ale také je okamžitě napadnou osobnosti jako Karel Čapek, Milan Kundera nebo Václav Havel. Mnoho Američanů dobře zná českou kinematografii. Zároveň jsem se ale setkala s lidmi, kteří si myslí, že je Česko muslimské a Praha je hlavním městem Běloruska. 

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té české?
Politiku v podstatě sleduji zpovzdálí, protože mi celé to dění trochu připadá jako tragikomedie. Musím však přiznat, že pro většinu Američanů je velmi důležité volit, protože jsou přesvědčení, že se věci mohou změnit k lepšímu pouze tehdy, když se toho účastní celý národ. Takže kdo nevolí, je považován za zbabělce a zpátečníka. A jak už jsem zmínila na začátku: americkou vizi vysněného života jim můžeme jenom závidět.