Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

'Někteří Češi už se mnou nemluví, když zjistí, že jsem z Íránu'

Česká kuchyně

  7:00
Íránec Ata Alipour neopustil vlast dobrovolně. Rozhodl se odejít kvůli politickým tlakům a náboženskému pronásledování. Nakonec se dostal až do Česka, kde požádal o mezinárodní ochranu a téměř dva roky čeká na odpověď úřadů. Mezitím se učí jazyk a snaží se poznat Čechy.

Ata Alipour foto: Silvia Suto

Lidovky.cz: Co vás na Česku nejvíc překvapilo při vaší první návštěvě?
První místo, které jsem uviděl, bylo Václavské náměstí. Navzdory tomu, že pocházím z desetimilionového města a procestoval jsem Thajsko, Malajsii, Dubaj, pojal mne pocit jisté velikosti a monumentality, který mne dodnes neopustil, i když jsem posléze zjistil, že Praha až tak veliká není. Byl jsem sám a nejdříve jsem si připadal ztracený. Pak jsem z oken hotelu spatřil architekturu Prahy v celé její kráse a zamiloval jsem se.

Kdo je Ata Alipour?

Íránec Ata Alipour do Česka přijel v roce 2012 a požádal zde o mezinárodní ochranu. Vystudoval průmyslový design a čtyři roky v Thajsku provozoval mezinárodní obchod. V současné době v Česku provozuje cateringovou společnost s perským jídlem a plánuje otevřít perskou restauraci a kulturní centrum.

Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodli, že tu chcete zůstat nastálo? Co vás k tomu vedlo?
Mám rád svou zemi, ale již třicet let tam vládne islámská diktatura, ve které nemůžu žít. Hledal jsem místo, kde existuje svoboda vyznání a vláda se vám neplete do soukromí. Rovněž jsem hledal příležitost profesního růstu. Původně jsem měl namířeno do Kanady, kde žije moje rodina, ale z různých důvodů jsem pak zůstal zde. Našel jsem zde duševní klid a hranice této země se staly útočištěm, kde můžu začít něco nového a přispět k blahu všech jakoukoliv mojí dovedností.

Lidovky.cz: Co vám na Češích nejvíc vadí?
Jednou jsem šel s kamarády po nábřeží, zrovna pršelo a byla zima. Našel jsem plačící dívku, které se něco přihodilo a neměla kam jít. Vzali jsme ji k nám. Ne všichni by to udělali. Češi se nejdříve cizinců a cizích lidí straní, nakonec je to jejich vlast a proto si dvakrát rozmyslí, komu otevřou dveře, ale jestli člověku dají šanci se projevit, jaký je uvnitř, a jak se chová, přijmou ho. Pak už není důležité, jaké barvy má pleť a vlasy a co má na sobě. Češi jsou spíše mírumilovní, samozřejmě někteří nevyzrálí lidé reagují agresivně. Naštěstí pořád více cestují, poznávají svět kolem sebe a nečtou pouze hlavní zprávy, které navíc dorazí překroucené a neúplné. Když se lidé obohatí zkušenostmi, ztratí předsudky. Češi, kteří se podívali do Íránu a poznali naši tisíciletou vyspělou kulturu, se mnou jednají úplně jinak, než ti, kteří se se mnou přestanou bavit, jakmile zjistí, odkud jsem.

Lidovky.cz: Chodil jste někdy s Češkou, jaké podle vás jsou?
České ženy jsou krásné a jsou velice hodné. Musí se s nimi zacházet tak, aby si nemyslely, že je chcete využít, protože byly často zneužívány. Ale když někoho moc milují, jsou ochotny se za něj obětovat. Možná se takto projevuje i nerovnost mezd, ženy jsou ochotny přijmout i hůře placenou práci, jenom aby uživily své rodiny. Občas se mi zdá, že tuto zemi nesou na bedrech ženy a že se muži dost nesnaží využít svých sil a schopností k inovacím, které práci usnadní.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, dětem, než jak je zvykem ve vaší zemi? Jsou Češi slušní?
Všiml jsem si, že si ctí starších, ale doufám, že to není pouze tak naoko, protože jsem neměl možnost vidět, jak se lidé chovají doma.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Libí se vám? Je hodně odlišný od toho, na který jste zvyklý?
Ještě neumím tak dobře česky, abych postřehl jemnosti humoru. Všiml jsem si, že existuje spousta vtipů o blondýnách, ale asi to bude tím, že jich je zde hodně. Vždy, když je někde něčeho hodně, stává se to terčem vtipů, protože se nikdo neurazí a nakonec si lidé vlastně dělají legraci sami ze sebe.

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou historii? Je v ní něco, co vás zaujalo?
Zaujalo mne, nakolik 40 let komunismu poznamenalo tuto zemi a způsob myšlení lidí, protože něco podobného se děje i u nás.Češi si svou svobodu vybojovali a tak lehce se ji nevzdají, nicméně hluboké změny trvají dlouho a jsou generačního rozsahu. Poměrně vysoké životní náklady neumožňují běžným lidem našetřit a pak třeba začít podnikat. Je zde také velice znát, že zde Rusko nikdy nepřestalo mít vliv.

Lidovky.cz: Pijete pivo? Jak vám chutná česká kuchyně?
České pivo je moc dobré, všechny druhy, ale i zábava a alkohol mají mít svůj vyhrazený čas a příležitost. Přemíra alkoholu ničí mozek, stává se líným a netečným a ztrácí schopnost přemýšlet hlouběji. Česká kuchyně má několik zajímavých jídel, ale bylo by vhodné k nim přidat více zeleniny a luštěnin. Myslím, že problém je i v tom, že lidé nejí zdravěji kvůli nedostatku času a snahy, protože je možné i s minimálními náklady a za krátký čas připravit chutné a zdravé jídlo. To se zas projeví na duševní činnosti, protože mozek potřebuje živiny, aby mohl dobře fungovat. Rohlík se salámem nenahradí pestrou stravu. Obecně zde lidé jí až moc konzervovaných potravin a různých salámů nevalné kvality.

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Já se do Íránu vrátit nemůžu, takže doufám, že mi tato země dá šanci a umožní mi vést důstojný život.

Český šok

Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí?

Cizinci žijící v Česku mluví o naší zemi ve speciálu serveru Lidovky.cz: Český šok

Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku? Jaký na ni máte názor?
Myslím, že sociální politika je v některých ohledech spíše na škodu, než na užitek. Lidé by se neměli naučit spoléhat pouze na dávky. Kdokoliv je tělesně i duševně schopen práce, neměl by dostávat dávky, způsobují pouze úpadek. Tyto peníze by se měly použít na vytvoření pracovních míst v závodech a zemědělství, Česko by mělo být výrobcem, ne spotřebitelem. Vidím zde hektary polí ležící ladem a nevyužitý potenciál.

Lidovky.cz: Učíte se češtinu? Je pro vás v Česku její znalost nezbytná?
Určitě je nezbytná. Pokud se nenaučíte česky, ani zde nemá smysl zůstávat. Angličtinu je dobré umět, ale pro každodenní život je v podstatě k ničemu. Do kurzu nechodím, učím se komunikací s běžnými lidmi, odposlechem a opakováním, stejně, jako se dítě učí od maminky.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíce stýská? Co má vaše země výjimečného?
Díky moderním technologiím svou rodinu vidím i několikrát denně přes internet a webkameru, dívají se, jak snídám, když pracuji, dokonce i venku, takže mám pocit, že jsou pořád se mnou. Chybí mi tady moře a naše vysoké hory, ale co miluji, je když prší. Občas, když bloudím sám po ulicích a jen tak přemýšlím, nebo jsem ve víru své práce, ke mně na chvíli dolehne vůně deště, rostlin a mokré půdy, úplně stejná, jako u nás, a já úplně zapomenu, že nejsem v Íránu. Když si to uvědomím, pouze se usměji, povzdechnu si a jdu dál.

Autor: