Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

NOMÁDI: Čezetou kolem Afriky. Gorily, lvi i aktivní vulkán

Nomádi

  5:29
PRAHA - Jak tohle všechno začalo? Od menších víkendových cest kolem „komína“ jsem se začal postupně vzdalovat až přišla v roce 2013 solo cesta přes Střední Asii až do Mongolska. V době, kdy mi bylo 25 a o cestování jsem toho moc nevěděl. Sháněl jsem informace kde se dalo a pak konečně vyrazil.

Aktivní vulkán Erta ale v Etiopii navštěvuji jako turista. Celkem nás jde na vrchol okolo padesáti. foto: Martin Mangusek

Etiopie - nejvyšší dosažená nadmořská výška ve společnosti české dvojce BUSNY....
V Etiopii volím kratší, zato horší cestu. Ale stálo to za to, příroda je tu...

Po dvou měsících jsem se v pořádku vrátil a zjistil, že svět je daleko lepší, než jsem si představoval. Od té doby se snažím na každé cestě vidět a poznat toho co nejvíc.

Číza byla doma v garáži zapomenutá několik dlouhých let a já jsem v ní objevil nejlepšího kamaráda na cesty. Cestou kolem České republiky jsem si ověřil, že tahle motorka rozhodně nepatří do starého železa. A tak se pomalu začal rodit plán vyrazit s ní někam hodně daleko.

Hledáme nomády nového věku!

Máte podobné zážitky, cestujete podobně zajímavým vozem a máte pěkné fotky?

Napište nám na internet@lidovky.cz. Do předmětu napište Nomádi.

V prosinci roku 2015 jsem se vydal na cestu kolem Afriky bez jakýchkoliv plánů a bez předem vyřízených víz. Postupně jsem se prokousával tímto obrovským kontinentem a úspěšně řešil nástrahy, kterých bylo na cestě nespočet. Po pěti měsících jsem dorazil do Jihoafrické republiky až na Střelkový mys (nejjižnější místo Afriky), kde jsem se rozhodl svoji cestu pozastavit, abych se tam mohl letos (2017) na jaře vrátit.

Když jsem v březnu přistál v Kapském městě, byl jsem plný očekávání. Cestou přes Jihoafrickou republiku jsem projel hornaté Království Lesotho, kde si můžete v zimě dokonce zalyžovat. Ve Svazijsku jsem navštívil národní park Hlane, kde se to lvy jen hemží. Následovaly nekonečné pláže Mozambiku, kde jsem si podél cesty kupoval přímo od pěstitelů kešu oříšky. V Malawi jsem pak ochutnal jak chutná čerstvé avokádo a můžu říct, že jsem této chuti naprosto propadl. Od této chvíle a po následující tři měsíce se můj jídelníček neobešel bez tohoto ovoce. Tanzánie mi ukázala poklady v podobě národních parků plných zvířat, kde jsem měl možnost vidět velkou migraci pakoňů. Největším překvapením pak byla Rwanda. 

V Ugandě jsme navštívil rodinu kriticky ohrožené gorily horské.

Tento stát poznamenaný genocidou v roce 1994 se stal jedním z nejhezčích, které jsem při této cestě projížděl. Jeho čajové a kávové plantáže, nádherná jezera a lidi, kteří jsou opravdu příjemní a nežebrají, dělají z tohoto rozlohou malého státu skoro až zázračnou oázu. V Ugandě jsem strávil po menší tůře hodinu ve společnosti goril horských. Další zajímavostí tohoto státu je možnost navštívit národní parky v sedle motocyklu, to jsem samozřejmě musel také vyzkoušet. K samotnému Viktoriinu jezeru jsem se dostal až na území Keni, kde jsem mimo jiné vyřizoval víza pro zbývající státy na mé cestě Afrikou.

Technické info:

  • ČZ 175/470 Sport
  • Rok výroby 1963
  • Dvoutaktní jednoválec
  • Dle technického průkazu maximální rychlost 105, ale nikdy jsem s ní nejel víc než 90
  • V Africe najeto 45 tisíc kilometrů

Samostatnou kapitolou tohoto putování je Etiopie. Není snad hezčí země v Africe, ale její občané z ní dělají jedno z nejotravnějších míst. Ustavičné žebrání a civění je až k neuvěření. Krom jiného jsem tu posunul svůj výškový rekord v sedle čezety a stanovil tak maximum na 3555 metrů nad mořem. Aktivní vulkán v Danakilské proláklině byl dalším dech beroucím místem v Africe. I přes aktuálně probíhající období dešťů jsem se dostal do Súdánu, kde jsem se těšil na teplo a hlavně sucho. 

Nicméně pár kilometrů před Chartúmem mě překvapila jedna z nejsilnějších přeháněk a následující dva dny jsem měl ještě přeháňky dokonce v pouštních oblastech. Ve chvíli, kdy jsem překonal hranice do Egypta jsem se už cílil jako bych byl v Evropě, vždyť už to bylo jen dva tisíce kilometrů a taky jsem tuto vzdálenost zvládl ujet za týden. V Alexandrii už následovalo jen poslání motorky do Itálie a já se tak po pěti měsících rozloučil s Afrikou.

Nejen ve Svazijsku jsou k vidění lvi. Spolu s levhartem, nosorožcem, buvolem a...

Moje cesty můžete sledovat na stránkách www.facebook.com/zivotnamotorkach nebo na webu www.zivotnamotorkach.cz . Najdete tam spoustu fotek a informací ze všech mých cest.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...