26. března 2018 6:28, aktualizováno  10:58 Lidovky.cz > Cestování > Aktuality

NOMÁDI: Volím 4x4, dává mi mnohem větší svobodu, říká muž na cestě kolem světa

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Když člověk ví, co chce a proč to chce, málo co ho pak zastaví nebo odradí..... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Když člověk ví, co chce a proč to chce, málo co ho pak zastaví nebo odradí..... | foto: Marek Havlíček

Právě teď jsou teď v Latinské Americe. Marek Havlíček a Kateřina Božková s upravenou dodávkou Mercedes pokračují v cestě kolem světa. Proč si na tenhle „výlet“ vybrali auto s pohonem na všechna čtyři kola? A proč se nevyplatí koupit si naviják z Číny? Server Lidovky.cz přináší první z postřehů expedičního řidiče, který provedl svůj stroj africkými pouštěmi i sibiřským bahnem. Text vychází v nezměněné podobně.

Ujel jsem na svých cestách mimo Evropu 400 000 km, možná víc, možná kapku méně (musím to sečíst) a až na výjimky (Demokratické Kongo, Gabon) člověk projede naprosto vše, tedy když bude jezdit po hlavních silnicích. Pak je to úměra, po čím více vedlejších cestách bude chtít jet, kór v nepřízni počasí (období dešťů), tím průjezd bude náročnější.

Nechci říct, že auto 4x4 je zbytečné a k ničemu, ale při normálním cestování, kdy se nebudete držet stranou, 4x4ku použijete max v 5 % na cestě po světě.

Když cestuješ, je to něco jiného, než když jedeš s partou kámošů pár kilometrů od baráku řádit do lesa a nebo do lomu. Když jsi tisíce kilometrů od domova, někdy i desítky kilometrů od obydlí sám, garantuji ti, že nebudeš vybírat cestu aby sis zablbnul a projel to tím největším marastem a extrémem, ale budeš vybírat tu nejbezpečnější a nejpohodlnější variantu.

Sám ale volím 4x4, dá člověku o mnoho víc možností, víc svobody, víc jistoty.

Naše auto je prostě atrakce
V každém autě by neměl chybět pořádný hever, nejlépe hydraulická panenka na cca dvojnásobnou váhu auta (měl jsem a nikdy jsem nepochopil takový ten metr a půl vysoký hever, zpravidla červený, co má každé expediční auto na zahrádce

Zapadl jsem. Co dál...

OK. Zapadnu, pomoc nikde. Nemám 4x4 a nebo nepomohla, naviják nemám nebo není o co zaháknout (naviják je skvělým pomocníkem, ale aby byl dostatečně výkonný a kvalitní na vaše auto, často je pěkně drahý, jasně že jde ušetřit a koupit si čínský výrobek za čtvrtinu ceny, ale z osobní zkušenosti: když ho spálíš jen po několika použití, pak si budeš vyčítat, žes neinvestoval víc. Skvělý pomocník může být ruční naviják, který s pomocí dvou tří kladek a páky může rozhodně pomoci při vyprošťování, nestojí tolik korun, nezabere tolik místa a může udělat kus práce, ale při i extremnějším cestování když naviják použiješ 1x za 10 000 km, bude to moc).

Kdo je Marek Havlíček

Cestovatel a spisovatel. “Cestování je pro mě cestou k sebepoznávání, k poznávání cizích kultur, jejich pohledu na svět a především mě samotnému rozšiřuje rozhled. Ukazuje mi jaké jiné priority mají lidé oproti Evropanům, jak žijí, jak jsou šťastní a také proč jsou šťastní. Čím víc zemí, kultur, národů, lidí poznávám, tím se mi rozšiřují obzory, možnosti jak žít, jak jít nejlépe jak umím po své cestě životem. Jakoby mě každé setkání, či nové poznání něco málo dalo a já sem vypiloval svůj um žít a to jak po své cestě jít. Na cestách nejsem tolik svázaný stereotypem, zaběhlým a naučeným stylem života a učím se tak daleko lépe rozeznávat znamení, která ke mně přichází,” říká. Napsal knihu Cesty k sobě - Miluj se.Knihu si můžete koupit zde.

V každém autě by neměl chybět pořádný hever, nejlépe hydraulická panenka na cca dvojnásobnou váhu auta (měl jsem a nikdy jsem nepochopil takový ten metr a půl vysoký hever, zpravidla červený, co má každé expediční auto na zahrádce, co pákou zvedá auto, na mě byl velký, těžko skladný, často jsem nenašel část, za kterou auto zvednout, často se bořil do země, pak se mi i ohnul a přestal být použitelný – ale určitě na expedičním autě vypadá dost advenčrovsky a drsně a je to super frajeřina, ale asi je lepší mít jednu dvě panenky a nějaký to dřevo.

Často auto stačí vyheverovat na straně, kde kolo prokluzuje, pod kolo nandat klacky, desky, oblečení, nejlépe výjezdové plechy, znovu auto položit a pomalu se rozjet.

Nehamtat na plyn jako nadrženej osmnáctiletej cápek, co má týden papíry, ale v klidu a opatrně, aby se kola neproklouzla. Samozřejmě že dám klacky i do dráhy, kudy dál pojedu, abych to projel.

Určitě by v každém autě neměl chybět malý či velký kompresor. Jednak si pak můžete s opravnými knoty (dvacet knotů stojí asi stovku) sám opravit píchlé kolo. Taky si můžete dofukovat pneumatiky dle potřeb (asfalt mám tvrdé, praška a rolety mam o dost méně, aby guma byla jako bačkora – zvýším tím o hoooodně pohodlí v autě). Když vypustíte pneumatiku na cca 30 – 50 % normálního tlaku, z pneu se stane bačkora - kolo by nemělo být na ráfku, ale stále na vzduchu - zvýší se třecí plocha, kolo je širší a méně se pak boří a guma se pak lépe může zakousnout do kluzkého bahna či terénu a vyjede ze zapadnutí – ideální na vyřešení zapadnutí v bahně a v písku. 

Podle zkušeností se tím zvýší průjezdnost třeba 3x a vyřeší se většina zapadnutí – bacha, před vypuštěním mrkni, aby si auto nesedlo na diferenciál, nebo na něco jiného, případně odkopat – lopatka by samozřejmě neměla opět chybět v žádném autě, co jede na výlet. Gumy se můžou vyfouknout, když vím, že jedu na pláž, nebo chci přejet písečný úsek. U průjezdu pouští platí – čím rychleji, tím líp – je méně pravděpodobné, že zapadnete, když pojedete po písečné plání osmdesátkou, než když po ní pojedete deset kilometrů za hodinu. Auto si pak neporadí i s hlubším pískem, do kterého se třeba vjede, zaboří se a při přidání plynu se kolo protočí a auto je zahrabané. To se při rychlosti nad šedesát nestane, auto v té rychlosti má setrvačnost a úsek s hlubokým pískem lépe přejede nebo vám dá možnost přidávat plyn, když vidíte, že rychle zpomaluje.

Sněhové řetězy do bahna

Při vyprošťování z bahna vám mohou často pomoct i sněhové řetězy, když jdou nandat. Stejně tak lze s pomocí dostatečně dlouhého lana přiděláním k protáčejícímu kolu a přivázáním lana ke stromu či omotáním kolem naplněného pytle s pískem zakopaného do země (kotva) udělat naviják a vytáhnout se.

V Demokratickém Kongu jsem se vykopával několik dnů až pětkrát denně a člověk už najde takový grif a cvik pro vyprošťování. S Mercedesem a Kateřinou jsme se v Rusku vykopávali tuším deset hodin. Centimetr po centimetru jsme heverovali panenkou auto, hever se bořil do bahna a auto vystouplo o cenťák, podložilo se, znovu se zapřela panenka a další cenťák, aby se pak pod kola dalo kamení, větve a pak další kolo. Pak nezdařený pokus a znovu.

Potkali jsme i tučňáka

Sranda když jsme po tomto několikahodinovém vykopávání po deseti metrech zapadli znovu, ale to už byl poblíž strom a pomohl nám naviják, no ale za dalších dvacet metrů jsme zapadli znovu – celí vyčerpaní, od bahna, zmrzlí, auto od bahna, ale i to k cestování patří.

Berte to jako mou zkušenost, ne jako pravdu nad pravdy. Jsou to věci, které jsem vyzkoušel a nebo které mi pomáhají se co nejrychleji vyprostit. Samozřejmě je to pro někoho jasné a není třeba komentářů, že je to jasné, protože opět z osobní zkušenosti vím, že to úúúúplně všem jasné prostě není a že většina lidí, co cestuje, přeci jen najezdila víc kilometrů v Evropě a po asfaltu.

Marek Havlíček
  • 1Diskuse




ZE ŽIVOTA: Že jsem ho neporodila? To je jedno, dám mu všechnu lásku
ZE ŽIVOTA: Že jsem ho neporodila? To je jedno, dám mu všechnu lásku

V podstatě jde o pohádku, protože vše končí dobře, jen svatbou to teprve začalo...

Najdete na Lidovky.cz