Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

NOMÁDI: Divocí tuleni, kaňony a vodopády. Cesta přes celý Island

Nomádi

  6:33
PRAHA - Navštívit Island bylo mým snem už od doby, kdy jsem se dozvěděl, že nějaký Island vůbec existuje, že tam nerostou stromy a jsou tam horké prameny. V té době to byl ale nesplnitelný sen, na který jsem si musel spoustu let počkat. Moje první návštěva se uskutečnila v roce 2013, jednalo se tehdy o nízkonákladovou stopovací výpravu na 4 týdny.

Západní fjordy foto: Michal Hubert

Oblast Dýrfjoll
Oblast Dýrfjoll

Pár zemí už jsem před Islandem navštívil, ale žádná ve mně nezanechala takový silný dojem. Hned na to pochopitelně vzniklo další přání se na Island vrátit a zkusit si tam chvíli žít.

Jako student brněnského VUT jsem se rozhodl využít programu Erasmus, tedy odcestovat do jiné země ať už za studiem, nebo za podnikovou praxí. Kontaktoval jsem cestovní agenturu přímo v Reykjavíku, zdali bych u nich nemohl absolvovat praktickou stáž v oddělení marketingu, neboť i v tomto odvětví se pohybuji na poli studií. Druhý den jsem měl kladnou odpověď a také schválení programu od univerzity. Pak už jen zbývalo vyřešit nějakou přidanou hodnotu, protože pouhé absolvování stáže mi rozhodně stačit nebude.

Na svoji první zahraniční výpravu jsem se vydal v roce 2009 s kamarády do Norska, dále následovalo Rumunsko, Bosna a Hercegovina, Slovinsko, již zmíněný Island, Irsko, Švédsko, Finsko atd. Mé cesty se postupně stávaly zajímavějšími a delšími, a to měl být jen začátek. Na jedné z mých pracovních výprav do Norska, jako průvodce, jsem se seznámil s Bětkou. A za nedlouho poté jsme se stali parťáky jak na cestách, tak i v životě a odjezd na Island se blížil. V plánu byly 3 měsíce na stáži a 2 měsíce cestování. To už ale vyžadovalo cestu na ostrov trajektem spolu s patřičným vozem, který jsme ale neměli.

Z naší rodiny nemám zájem o cestování a poznání nových míst pouze já, ale také brácha s přítelkyní a rodiče, kteří si už nějakou dobu pohrávali s myšlenkou projektu expedičního vozu. A zde přišla na řadu rodinná kooperace, kdy můj chystaný Island rozhýbal jejich projekt a vůz byl pořízen. Jedná se o vůz Mitsubishi L300 4wd, který je u nás relativně vzácný a pokud je v dobrém stavu, tak ho rozhodně nikdo neprodává, což se taky potvrdilo. Začali jsme mu říkat Gazík. Vůz byl v hrozném stavu. Rok před chystaným odjezdem jsme s tátou po volných chvílích dávali auto tak nějak do kupy. Nestihlo se všechno, ale to nejdůležitější ano. Takže ve výsledku jsem měl k dispozici dodávku s vysokým podvozkem, náhonem na všechna kola, redukcí, kuchyní a ložnicí, která navíc vypadala dobře a nezabírala mnoho místa na trajektu.

Hledáme nomády nového věku!

Máte podobné zážitky, cestujete podobně zajímavým vozem a máte pěkné fotky?

Napište nám na internet@lidovky.cz. Do předmětu napište Nomádi.

Tak jsem 17. května 2016 sólově odjel z Blanska do Dánského přístavu Hirtshals, odkud vyplouval trajekt na Island. Bětka mezitím musela ještě dokončit nějaké zkoušky ve škole, a tak přiletěla letadlem o pár týdnů později. A setkali jsme se až v Reykjavíku.

Cestovní agentura, kde jsem měl domluvenou stáž mi zajistila ubytování nedaleko kanceláře a hned po prvním dnu jsem měl zadaný pracovní plán: „Hele, umíš dobře fotit, tak budeš jezdit na naše zájezdy, nebo ti dáme auto a uděláš nám nové kvalitní fotografie na web, které nutně potřebujeme.“ Tak tahle úvodní věta od šéfa cestovky se mi velice zamlouvala. Dali mi skvělé místo v kanceláři u okna s výhledem na Reykjavický záliv, vlastní počítač a také drona pro pořizování videí. Práci jsem si organizoval sám, střídal jsem kancelář i terén podle potřeb a počasí.

Když konečně přiletěla Bětka, tak jsem naplánoval cestovně-pracovní akci na 4 dny. Dostali jsme plnou nádrž nafty a odjeli naším Mitsubishi na jižní pobřeží Islandu. Tam jsme navštívili ty nejznámější vodopády, pláže, útesy, vykoupali se ve starém termálním bazénu a našli také úžasné místo v horách jménem Thakgil, které je většině turistům skryto. Na této cestě vzniklo i první propagační video s dronem, které bylo zaměřeno právě na zájezd na jižní pobřeží.

Divoký tuleň

Bětka si během prvních dní našla práci v hostelu, směny měla velmi nepravidelné, a tak najít společný volný čas nebylo jednoduché. Já si naštěstí mohl z práce odjezd kdykoliv a kamkoliv za účelem fotografování, a tak jsme dále uskutečnili podobnou cestu na pár dní na poloostrov Snaefellsnes, na kterém se ukrývá sopka z románu Cesta do středu Země od Julesa Vernea. Během léta jsme si rovněž prošli jeden z údajně nejkrásnějších treků na světě, trek Laugavegur. Prošli se v lávové jeskyni, nebo po ledovci, létali jsme s dronem nad nejvyšším vodopádem Islandu a mnoho dalšího. V této době nás také navštívili moji rodiče, kteří zde měli k dispozici své auto, a tak podnikli báječnou cestu okolo Islandu. Brácha s přítelkyní měli stejný plán o dva týdny později.

Tři měsíce v Reykjavíku utekly jako voda a my měli ještě dva měsíce času. Přišlo září a doba mých narozenin a já uspořádal oslavu, která spočívala v cestě okolo Islandu s kamarády. Nakonec se nás posbíralo devět, půjčili jsme ještě jedno auto, shodou okolností také Mitsubishi, a vydali se na cestu. Hned první plánovaná zastávka nás zavedla do oblasti Thorsmörk, cestou bylo potřeba přebrodit docela dost brodů, z nichž některé vypadaly hluboce, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Naším cílem v této oblasti byl velkolepý kaňon Stakkholtsgjá s mnoha skrytými vodopády.

Dále jsme pokračovali po populárním jižním pobřeží přes všechna ta turistická místa, nicméně vzhledem k tomu, že už bylo září, tak byl vidět lehký úbytek turistů. Postupně jsme se probojovali až na severovýchodní část ostrova, kde jsme opět udělali zajížďku do vnitrozemí. Od města Egilstadir jsme pokračovali ke gigantické vodní elektrárně Hálslón, odkud už to byl jen kousek k úžasnému místu zvanému Laugarvellir. Což je malý termální vodopádek, pod kterým se dá koupat a kam zamíří jen zlomek lidí. Je to relativně odlehlé místo uprostřed ničeho, kam je potřeba vůz s náhonem na všechna kola. Zákaz vjezdu obyčejným automobilům obecně platí u všech islandských vnitrozemských cest.

Termální vodopád Laugarvellir

Po přesunu přes severní Island jsme okruh zakončili další vnitrozemskou zajížďkou po silnici č.35, kde jsme navštívili termální oblast Hveravellir a také barevné hory Kerlingarfjall. Vypadají velmi podobně jako známé duhové hory v Landmannalaugaru, nicméně nejsou natolik rozsáhlé a není zde tolik turistů, za to kouzlo přírody mají minimálně na stejné úrovni. Cesta to však byla naprosto šílená, pokud na ní nebyly hluboké díry, tak byla roleta, která dokáže rozšroubovat celé auto do posledního šroubku. Z vnitrozemí jsme se vynořili přímo u známého vodopádu Gullfoss a také u gejzíru Strokkur, což jsou asi nejznámější místa na Islandu. Po odletu kamarádů jsme zaznamenali první větší problém s autem. Levá přední brzda se nevracela, celý náboj a kolo se nadměrně zahřívalo a po pár pokusech brzdu rozhýbat, jsme nakonec Gazíka odvezli do servisu, dali si kafe a po chvilce mně volal servisák, že auto je hotové. Vyčistil a rozhýbal brzdu a my mohli vesele pokračovat dále.

Měli jsme ještě jednu návštěvu, přiletěla Bětčina máma s dvěma kamarády, mimo klasické islandské atrakce jsme se rozhodli pro další vnitrozemskou cestu č. 208, která vedla do duhových hor v Landmannalaugaru z jižního pobřeží. Byla to úžasná cestička s několika brody, která chvíli vedla v údolí, chvíli nahoře v kopcích, a dokonce i počasí se nám velmi vydařilo. Tuto cestu rozhodně doporučujeme projet, není nijak náročné a zvládne ji i běžné SUV z půjčovny. V Landmannalaugaru jsme strávili následující dva dny výletováním po barevných kopcích. Oproti létu zde bylo minimum turistů a bylo vidět, že se kemp chystá na zazimování. Po většinu roku je toto místo nepřístupné.

Když všechny návštěvy skončili, tak jsme konečně odjeli na dovolenou, na Západní fjordy. Toto rozeklané pobřeží severozápadního Islandu nám stále ještě chybělo navštívit. Hned první den nás přivítal vítr o rychlosti 80 km/h, což na Islandu není nic výjimečného, o to více jsme byli rádi za náš domov na kolech. Následující týden se počasí umoudřilo, ba dokonce bylo skoro lepší než v létě, a to už byl začátek října. Většina turistů na Západních fjordech stráví cca dva dny, což stačí na to, aby to člověk proseděl v autě. My zde byli více než týden, a navíc v této době zde turisté nebyli vůbec. Tak toto byl ten pravý Island, jaký jsem chtěl zažít. Obecně na mě Západní fjordy udělali velký dojem a rád bych si je ještě někdy projel znovu. A co víc? Každou noc jsme navíc trávili s úžasnou polární září.

Polární záře na Západních fjordech

Nicméně náš odjezd z ostrova se začal neúprosně blížit, a tak jsme se plynule přesouvali přes sever ostrova až k Húsavíku, kde pracují kamarádi z Prostějova. S nimi jsme strávili další týden a poté se vydali již k Seydisfjorduru, tedy k místu, odkud odplouvá trajekt do Dánska. Stále jsme však měli ještě týden čas a na úplný závěr jsme ještě navštívili kopcovitou oblast Dýrfjoll na severovýchodě ostrova. Jedná se o velmi malebné kopečky v okolí vesnice Bakkagerdi, kde existuje velké množství turistických tras a nádherné výhledy. Turisté sem nejezdí, a tak i zde bylo možné zažít Island v jeho původní kráse.

Pět měsíců na Islandu uteklo a my se nalodili na trajekt a zamířili domů. Cestou jsme však ještě udělali týdenní zastávku na Faerských ostrovech, kde nám sice celý týden počasí nepřálo, ale i tak se nám na tomto souostroví velice líbilo a pár výšlapů se nám podařilo uskutečnit. Za celou dobu, tedy od samotného výjezdu na Island až po úspěšný návrat, najelo naše Mitsubishi 27 tisíc kilometrů a mimo zmíněný problém s brzdou se už nic s autem nestalo, jen pár drobností, jako dva defekty, výměna oleje a klínových řemenů. Myslím, že lepšího a spolehlivějšího parťáka na této cestě jsme si přát nemohli a pokud na Island, tak jedině s vozem 4x4. Musím říct, že nás to dostalo z nejednoho problému, když se občas rozbahnila nějaká cesta. Vůz byl vyroben v roce 1996 a tuhle cestu na Island absolvoval na své 20 narozeniny.

No a kam dál? Gazík se s rodiči zaměří na Českou republiky, Slovensko a Alpy, no a my s Bětkou v říjnu odlétáme na Nový Zéland, kde strávíme cca jeden rok a i tam máme v plánu pořízení nějakého toho cestovatelského autíčka.

Zobrazit celou fotogalerii

Prohlédněte si pohodlně všechny fotografie

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...