Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

NOMÁDI: Ve Whistleru jsou drahé nájmy, tak si postavil nástavbu na pick-up. A vyrazil na Aljašku

Nomádi

  6:49
Maara z Klaanovic si splnil svůj životní sen. Postavil si vlastní dům, který posadil na auto, odvezl na Aljašku a začal zde, dočasně, žít.

Možností je hodně, limitů málo. Když se zítra probudím a budu chtít odjet, vezmu si dovolenou a vyrazím. Kamkoliv. Samotná cesta je mnohdy cílem. foto: Maara z Klaanova

Proč jsi se rozhodl postavit obytnou kabinu na americký pick-up? Co jsi tím řešil?
Zhruba před 10 lety, když jsem ještě žil v Čechách, jsem potkal Martina „Čáryse“ Cheníčka. Měl jsem tenkrát čerstvě řidičák, a tak jsem chtěl začít objevovat. Spolu s ním a celým jeho 720.cz týmem jsem začal každý víkend cestovat. Zpočátku po Česku a následně po celé Evropě. Napřed jsem jezdil ve Felici kombi - v kempové upravě. A později v dodávce. Díky zkušenostem a zlatým českým ručičkám jsme za ta léta naše kempingová auta doladili k dokonalosti. Nechybělo zde kupříkladu nezávislé topení, podomácku vyrobený boiler na horkou vodu nebo třeba sprcha. Evropa mi ale začala být malá. Tak jsem odletěl do Kanady, to je mekka pro všechny outdoorové nadšence. Zde jsem auto pár let nepotřeboval, neboť spousta krasného byla na dosah ruky. Později jsem koupil Toyotu 4runner a začal opět cestovat a kempovat. 

Whistler, kde jsem se zabydlel, začal růst na popularitě. Přicházelo víc a víc lidí. Do toho se prodávalo víc a víc nemovitostí. Což sebou pomalu, ale jistě přineslo horší dostupnost bydlení pro lokální pracovní sílu. Nakonec to došlo tak daleko, že sehnat bydlení se stalo nadlidským úkonem. Když už jste něco sehnali, bylo to drahé. Lidé tu bydlí i po čtyřech až šesti v jednom pokoji. Já se za ty roky naučil jak komunikovat s majiteli nemovitostí, takže sem je vždy přesvědčil aby to dal nám. Díky tomu jsem měl s přáteli vždy kde bydlet. Minulý podzim jsem na pár měsíců opustil Whistler a šel studovat medicínu. A přehodnotil svůj dosavadní život. Rozhodl jsem se vzdát se pohody, jistoty a zariskovat.

Požadavky na velikost? Chtěl jsem mít postel nad kabinou auta. Queen size...
Celý projekt je z mé hlavy. Nepoužil jsem žádný plán.

Vracím se zpět do Whistleru těsně před vánoci. Nejhorší možný čas hledat nové ubytování, tentokrát sám pro sebe. Ani to nezkouším, neboť mám jiný plán. Prodávám, daruji či vyhazuji drtivou většinu svého majetku a se zbytkem se pakuji. Původně jsem chtěl začít stavět nástavbu hned. Ale byl prosinec, venku mínus 20 stupňů a skoro dva metry sněhu. Kupuji tedy starý camper. Měl sem možnost ho přes zimu dát na jeden pozemek. Tudíž pick-up truck, který v té době ještě nemám, jen půjčuji. Budku parkuji k lesu. 

Proběhla celková rekonstrukce vnitřku a zimu trávím ve velké pohodě. Avšak myšlenka mít svůj vlastní dům, postaven vlastnoručně od základu mě stále nedávala spát. A tak sem letos na jaře začal se stavbou. Budka je teď permanentně na korbě trucku, který jsem mezitím koupil. Jednak už nemusím hledat a řešit bydlení. Mám svoji pohodu a klid. Nemusím se dohadovat se spolubydlícími. Neplatím nájem, který je tu v současné chvíli hodně drahý. Mám svůj domov všude s sebou. Můžu konečně bez problémů kdykoliv a kamkoliv odjet a zároveň si nemusím upírat žádný komfort. Nomádský život s minimem majetku mi zkrátka před těmi deseti lety natolik uhranul, že jsem se k němu musel opět vrátit.

Lidovky.cz: Jak dlouho stavba trvala a kolik stála peněz?
Stavba byla původně naplánovaná na jeden měsíc, s rozpočtem kolem $2000. Nakonec se to protáhlo na měsíce čtyři a utratil jsem něco kolem $9000. Stavba mohla být o něco rychlejší a levnější, ale stavěl jsem si domov. Tudíž jsem vše dělal jak nejlépe a nejpoctivěji dovedu. Není nic horšího, než něco odfláknout a pak se na to muset pořád koukat, není. Například veškeré dřevo, které bylo hlavní stavební prvek, jsem napřed naměřil a nařezal. Pak nahrubo sešrouboval a když to fungovalo, rozebral a každý kousek zvlášť nalakoval třemi vrstvami laku.

Lidovky.cz: Měl jsi v projektu nějaké pevně dané rozměry od kterých se výsledek odvíjel. Třeba velikost postele?
Celý projekt je z mé hlavy. Nepoužil jsem žádný plán. Budku jsem chtěl udělat co nejmenší  - za splnění několika podmínek. Musel jsem se v ní pohodlně postavit. Dále jsem chtěl mít postel nad kabinou auta. Queen size matraci, položenou na šířku. To tedy udávalo celkovou šíři camperu. Dole jsem pak chtěl mít pohovku - velkou tak, abych se na ní pohodlně vyspal. Měřím 186 cm. A také podlahu velkou dostatečně na to, abych si mohl zacvičit, protáhnout se a tak dále. Zároveň se však celá věc musela vejít dovnitř do korby. 

Projet Aljaška highway byl můj sen už nějakou dobu. Traduje se o ní, že je to...

Lidovky.cz: V Evropě by tě velmi pravděpodobně „prudili“ s homologací. Jak to chodí v severní Americe? Kontroloval tě někdo? Je tam běžné, že si lidé staví doma nástavby?
Abych pravdu řekl - znění daného zákona neznám. Avšak dokud se budka vejde do korby a nepřečuhuje, bere se jako náklad. Tudíž nepotřebuji světla a tak dále. Dále v Britské Kolumbii není technická kontrola jako u nás. Auta musí být pojištěná. Což není levná sranda. Já mám spousta benefitů a slev a přesto platím $100 měsíčně. Ale když kupujete auto v rámci provincie, na kontrolu nemusíte. Což je na jednu stranu fajn, na druhou stranu tu občas vidíte auta v dost hrozném stavu. Jinak lidé si zde staví všelijaké věci na autech, takže rozhodně nejsem výjimka.

Lidovky.cz: Proč tvoje volba padla na Chevrolet Silverado 2500 V8 6,0l benzín? Upravoval jsi auto nějak?
Pick-up truck americké značky jsem zvolil z důvodu velké nosnosti. Japonská auta, jako například Toyota, sice odtáhnou raketoplán, ale do korby nedáte víc jak půl tuny, včetně posádky. A z amerických značek je koncern General Motors jediná rozumná volba. Silveráda jsou stavěná na velký náklad. Tím, že jsem koupil ten nejdelší, co se dělá, bylo už z továrny postaveno jako dělník. Listová péra, kotoučové brzd na všech kolech atd. Upravovat jsem nic nemusel. Ale rozhodně by snesl extra výztuhu zadní nápravy a nafukovací vaky. Ale i bez toho auto nemělo problém budku odvést kamkoliv, i mimo silnici. Jedinou úpravou byly snad pneumatiky s hroty - ty jsou zde povoleny - které jsem nainstaloval kvůli množství ledu na silnicích.

Lidovky.cz: Máte za sebou první cestu, hned na Aljašku. změníš na ní na autě něco?
Jak jsem již říkal, trošku upravit zadní nápravu, aby se auto v terénu tolik nehoupalo do boku. To by byla asi jediná úprava o které bych eventuálně uvažoval. Ale vše fungovalo naprosto skvěle. Jak auto tak i camper. Takže jsem velmi spokojen.

Lidovky.cz:  Jaká byla cesta po Aljašce na začátku zimy? Co tě tam překvapilo?
Projet Aljaška highway byl můj sen už nějakou dobu. Traduje se o ní, že je to jedna z nejkrásnějších cest na světě. Tím,  že jsme jeli na podzim, jsem byli připraveni na vše. Ale co nás překvapilo, byla ta nádhera. Když jedete a všude kolem vás se rozprostírají majestátní hory, nekonečné lesy, divoké řeky. Po cestě vidíte soby, losy, bizony, medvědy, orly. Každý večer usínáte při pohledu na polární záři. Už jsem toho za svůj život viděl myslím hodně, ale něco tak ohromujícího jsem vážně nečekal. Drtivou většinu cesty nemáte signál a široko daleko není živá duše. Benzínka je tak jednou za 200 km, s tím že je to velká cisterna, u toho budka, kde bydlí majitel a tím to hasne. O nějakém větším městě si můžete nechat zdát. Díky tomu si uvědomíte jak je člověk malinkatý v porovnání s přírodou. Jak jsme bez civilizace a moderních vymožeností zranitelní. Já jsem od přírody kluk opatrná. Takže jsme se na cestu dostatečně vybavili. Krom dostatku jídla a vody, jsme měli i spousty nářadí. Lopaty, sekery, lana. Já i přítelkyně jsme oba Paramedici, tudíž spousty lékařského vybavení. Věci na přežití v divočině, v případě poruchy auta. Satelitní telefon atd. Jak se říká, štěstí přeje připraveným, takže jsme naštěstí žádnou krizovou situaci nemuseli řešit.

Ranní les

Lidovky.cz: Čím se v Americe živíš?
V Kanadě pracuji na plný úvazek jako Ski Patrol. To jest obdoba naší horské služby. Jen pracuji přímo pro areal Whistler Blackcomb. Moje práce sestává z několika částí. Avalanche control. Kontrola svahů před případným lavinovým nebezpečím. Když napadne nový sníh, spouštíme laviny dřív, než zasypou někoho z návštěvníků. K tomu používáme buďto výbušniny. Ty shazujeme z vrtulníku, střílíme z děla nebo házíme ručně, když svah sjíždíme na lyžích. Další metoda jest Ski cutting, tedy spouštění lavin lyžemi, kdy se svah přejíždí ve správném místě. Dále máme na starosti veškerou zdravotní pomoc a záchranu všech návštěvníků a pracovníků areálu. Každý den máme na svahu dva lékaře na lyžích a tým paramediků - mezi které od letošního jara také patřím. Jsme schopni poskytnou kvalitní lékařkou péči přímo v terénu. Jsme vycvičeni na ty nejnáročnější záchrany za pomocí lan. Ať už jde o záchranu z ledovcové trhliny, skalnatého útesu či evakuace lanovky. Také máme v týmu psovody na hledání ztracených čí zasypaných lidí. V létě pak funguje podobný koncept pro zdejší Bike park, kdy se po zdejších kopcích proháníme po vyznačených trasách na horských kolech. Whistler Bike park je největší park tohoto druhu na světě. Dále pak pracuji na částečný úvazek u zdejšího Hasičského záchranného sboru.

Lidovky.cz: Kam plánuješ další cestu?
Mám v plánu pár výletů. ale tam spíš poletím. na jaře se ale chceme vrátit na Aljašku. Nestrávit tolik času na samotné cestě jako posledně, ale jet rovnou tam. Aljaška je mekka pro vyznavače lyžování a snowboardingu ve volném terénu. Takže strávit nějaký čas tam. A v létě pak do Kalifornie, udělat si licenci na skákání s padákem. A nebo třeba na surfový výlet do Mexika. Možností je spousta. Limitů málo. Takže když se zítra probudím a budu chtít odjet. Vezmu dovolenou a vyrazím. Kamkoliv. Samotná cesta je mnohdy cílem.

Autor: