Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

NOMÁDI: Dvaačtyřicetiletý sovětský stroj dobyl Severní Ameriku

Nomádi

  6:00
„Jenom blázen si nechá v kontejneru dopravit do Ameriky staré auto, jehož cena je zlomková oproti ceně transportu“ slýchali jsme mnohokrát, když jsme vyřizovali vyzvednutí našeho žigulíka z přístavu v Los Angeles. Byli jsme v dost špatné situaci a ve stresu, protože náš ruský broker udělal chybu v dokumentaci a kvůli tomu nám hrozily pokuty a inspekce v řádu až desítek tisíc dolarů.

V Mexiku se naše posádka trochu prostřídala a byli jsme ryze čestická posádka. foto: Filip Vogel

Věděli jsme, že na to peníze mít nebudeme. Vzdát se a poslat žigulíka zpět do Ruska a vrátit se domů, jsme se nemohli z jednoho důvodu. Jsme na cestě kolem světa a nějak musíme jet dál. Po dvoutýdenním snažení na úřadech, inspekcích a desítkách emailů k nám byli američtí celníci velmi milosrdní a téměř všechny poplatky a inspekce nám odpustili a žigulík mohl jet dobývat Severní Ameriku.

Několikrát jsme dojeli až k bílým plážím Karibiku. Mayské historické město...
Nutná zastávka v San Franciscu je výhled na most Golden Gate. A ano, stojí to...

Na patnáct tisíc kilometrů dlouhou pouť přes osm zemí Severní Ameriky jsme vyrazili ze Santa Moniky, z mola kde končí slavná Route 66. Prvních několik dnů jsme si užívali krásných národních parků na západním pobřeží Spojených států. Náš žigulík je velmi staré konstrukce a není stavěný do oblastí s hustým provozem a už vůbec ne do oblastí s vysokými teplotami. Naše trasa vedla přes horké státy USA. Arizonu, Utah a Nové Mexiko jsme projížděli v nejteplejším měsíci v roce, v srpnu. Nejen že jsme se hodně potili a v jednom kuse jsme odpovídali na otázky: „Proč jedete v autě bez klimatizace?“, náš žigulík měl velké problémy s přehříváním motoru. Žigulík se čas od času zakuckal a chípnul. A to doslova. Auto jsme odstavili a čekali, než vychladne. Jezdili jsme raději s pootevřenou kapotou. Ne vždy to pomohlo. Při vjezdu do národního parku Monument Valley nám žigulík opět zastavil před branou ve frontě aut a už nechtěl chytnout. Zcouvali jsme a za povzbuzování projíždějících aut jsme vyměnili palivovou pumpu, která se ukázala jako hlavní příčina těchto nesnází, a pak jsme mohli jet dál.

Hledáme nomády nového věku!

Máte podobné zážitky, cestujete podobně zajímavým vozem a máte pěkné fotky?

Napište nám na internet@lidovky.cz. Do předmětu napište Nomádi

Jen, co jsme překročili hranice z USA do Mexika, hodně věcí se změnilo. Hlavně doprava se stala více chaotičtější. Hned za hranicemi nás doprovázelo auto celní správy s majáčky. My jsme se ho snažili následovat, ale přehlédli jsme stopku a v křižovatce do nás narazilo auto. Jenom lehký ťukanec, ale v tu chvíli jsme ještě neměli auto v Mexiku registrované. Neměli jsme tedy na silnici co dělat a náš doprovod řekl, že se zbraní vystoupit z auta nesmí a po chvilce odjel pryč. „Co teď s tím?“, říkali jsme si. Policajty jsme ani nevolali a dolary prekérní situaci vyřešily.

Sice jsme se vůbec nesnažili, ale jezdili jsme do míst, kde řádily přírodní pohromy. V Texasu jsme museli ujíždět před hurikánem Harveym, a do Střední Ameriky jsme přijeli přímo v období dešťů. Je to to období, kdy je fakt teplo, vysoká vlhkost a pořád prší. Podle místních byla letošní sezóna extrémní. Řeklo by se, že nám to v autě nemuselo zase tak moc vadit, ale vadilo. Do auta nám při dešti dost zatékalo a po propršené noci jsme měli v autě kaluže. Těsnící silikon trochu pomohl, ale nespasil nás. Potili jsme se pořád, sprcha jednou za několik dní byla svátek. Dost brzy jsme získali pořádný cestovatelský odér. Jednou v noci v Mexiku nás probudil vcelku silný otřes země. Vyskočili jsme ze stanu, ale než jsme se vyhrabali, bylo po všem. Koukali jsme po sobě a kolem sebe a nic se nedělo. Asi zemětřesení, říkali jsme si. Tu noc jsme spali blízko Oaxaky a až druhý den jsme se dozvěděli, jak ničivé zemětřesení vlastně bylo.

Cesta přes Střední Ameriku byla dobrodružstvím sama o sobě. Mapy v navigaci nebyly úplně v pořádku a mnoho cest bylo rozbitých a končilo někde v polích. Zajímavé zážitky máme z hraničních přechodů. Vždy to bylo na pár hodin úřadování a vše jeden velký chaos. Vezeme s sebou drona a ten je v Nikarague nelegální. Trochu jsme se obávali, jak dopadneme, ale na přechodech panuje velký zmatek a převézt se dá prakticky cokoliv. Hraniční přechod do Kostariky jsme úplně minuli. Jeli jsme po cestě a říkali jsme si: „Už by to mělo někde být, ne?“. Po chvíli nás zastavil policajt, zkontroloval pasy a ptal se na vstupní razítka. My jsme se jenom zeptali: „Kde se dají sehnat?“ Policajt protáhl obličej a vrátil nás zpět, protože takto jsme byli v zemi nelegálně.

S naším žigulíkem jsme za dva měsíce přejeli Severní Ameriku a najeli jsme 15 000 kilometrů. Poslední zemí byla Panama, kde jsme dorazili až k Panamskému průplavu. V cestě do Jižní Ameriky nám stál Darien Gap, území s neprostupnými vysokými horami a rejdiště drogových kartelů. Žigulíka jsme museli opět naložit do kontejneru a poslat do Kolumbie nákladní lodí. Nyní už zdoláváme první kilometry Kolumbií a čeká nás náročná cesta přes Andy až do Ohňové země na jižním cípu Jižní Ameriky. 

Sledujte naše dobrodružství na www.facebook.com/kolemsvetazigulem

Autor:

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...