Dospíval jsem v krásných a divokých devadesátých letech, kdy vše předchozí bylo šmahem zavrženo a společnost tak, jak ji známe dnes se teprve rodila.
Tehdy k nám jezdili anglické soundsystémy a pořádali první freetekno párty. Czechtek byl nejznámější, těch party bylo ale mnohem víc. Neexistoval internet ani mobily a o akci jste se dozvěděl od kamarádů. Všude bylo spousta acidu (LSD) a kuliček (extáze). Všichni byli free, chtěli se bavit, poznávat do té doby neznámé a cestovat.
Vzpomínám si, jak mi na Czechteku jakýsi starší kluk povídal : „Dej si pozor!“ , „Tohle, jak Tě jednou chytne, už nikdy nebudeš stejnej.“
Díky subkultuře freetekno jsem zatoužil po nomádském životě, bez přílišných pravidel a regulí, prostě fuck off system!
Touha je nejsilnější motor v životě a tak jsme za pár měsíců měli vlastní soundsystem „Vesmírnej reprák“, dodávku ve které jsme občas bydleli a snažili jsme se hrát a pořádat akce. Bylo to hodně punkové a divoké, beatnické, ostatně takové knihy jsme tehdy četli.
V nejlepším je třeba přestat, říká se, a tak jak náš projekt začal, po půl druhém roce taky skončil.
Odjel jsem na vlastní pěst do Španělska a nakonec jsem strávil „venku“ osm let. Ke Španělsku jsem přidal ještě Irsko a Londýn. Sen o kočování se splnil, i když jinak, než jsem si myslel.
Ve Španělsku jsem se hlavně toulal a žil po squatech. V Irsku a Londýně jsem pracoval a poznal jsem, jaké je to dělat práce, kterých by se domácí nikdy nedotkli, například na třídící lince odpadu. Ponižující a nedůstojné, vykořisťování člověka jen proto, že je odjinud a neumí pořádně naší řeč. Řekl bych, že to stejné u nás v České republice teď zažívají Rumuni, Ukrajinci apod.
Vrátil jsem se zpátky domů na Moravu a věděl jsem, že nikdy nepřipustím, abych znova musel zažít to, co v Anglii a Irsku.
Hledáme nomády nového věku!Máte podobné zážitky, cestujete podobně zajímavým vozem a máte pěkné fotky? Napište nám na internet@lidovky.cz. Do předmětu napište Nomádi. |
Začal jsem podnikat, koupil jsem dodávku a ambulantně prodával svíčky po prodejnách smíšeného zboží po celé Moravě a Vysočině. Bylo to fajn, až do té doby něž přišla poslední finanční krize a celý projekt zkrachoval.
V té době se mi do ruky dostala kniha Cashflow kvadrant od Roberta Kyosakiho, úplně mě nadchla a začal jsem snít o finanční a časové svobodě. Začal jsem taky studovat další knihy a audionahrávky a navštěvovat semináře osobního rozvoje.
Našel jsem svou cestu a za čtrnáct měsíců jsem měl postavenou první multilevelovou síť. První pasivní příjem!
Mít obytňák a žít v něm nomádsky mám na své tabuli vizí už několik let, ale sám jsem to neřešil, toulal jsem se osobákem, naší Fordkou, za klienty po republice polovinu týdne.
Opravil jsem domek a spokojeně si žil.
A pak mi začalo něco chybět. Ten pohyb, akce, změna, drive, poznávání.
Domek jsem půjčil kamarádům, našel jsem si novou práci a přestěhoval jsem se na Hanou.
Změna dobrá, pořád to však nebylo ono. Jak si jednou dáte něco na nástěnku vizí, vaše podvědomí se postará, aby se to splnilo!
Potkal jsem Markétu, svou současnou přítelkyni a velmi brzy jsme spolu chtěli začít bydlet a žít.
Koupili jsme si domek k rekonstrukci kousek od Brna, daly jsme se do práce a těšili jsme se na nové bydlení.
Za pár týdnů práce se ukázalo, že bude levnější dům zbourat a postavit nový, než dělat celkovou rekonstrukci.
Co teď?
Do nájmu jsme jít nechtěli a splácet třicet let hypotéku už vůbec ne. Debatovali jsme s Markétou mnoho dnů, určili jsme si naše priority a krom jiného jsme došli k tomu, že je nám jedno kde žijeme, Markéta pro svou práci testerky softwaru potřebuje notebook, internet a telefon a já k tomu jako obchodník potřebuji navíc kavárny a mít možnost se hýbat po republice.
Za poslední peníze jsme si tedy koupili obytňák, našeho Šnečka a s ním teď jezdíme a pracujeme na ose Olomouc - Brno - Jihlava.
Šneček slaví letos dvacet dva let.
Vyměnili jsme už co se dalo, aby jsme mohli fungovat i v zimě, pořídili jsme si nezávislé naftové topení, na nabíjení máme solární panel, počítače a mobily se nabíjí ze zásuvek, všechna světla jsou led. Ještě nám zbývá koupit novou lednici.
Domek jde na jaře zdemoloval a my jsme za tuto situaci vděční! Jiné páry spolu dům staví, my s Markétou spolu dům boříme. Dnes již s odstupem pár týdnů se tomu smějeme a říkáme si, že kdybychom to vše na začátku věděli, koupili by jsme si Šnečka rovnou.
Všem párům bych tuto zkušenost doporučil. Jak lépe se poznat než na patnácti M2?
Chceme poděkovat všem, kdo nás na této cestě inspirují, nejvíc Pavlu Pekovi a komunitě nomadem.cz Žijeme „na cestě“ půl roku, budujeme další pasivní příjmy tak, abychom mohli žít úplně svobodně a věříme, že už letos se nám podaří pracovat a žít v zimě na jihu Evropy. Řecko, Španělsko nebo Portugalsko?
Rádi potkáme podobně žijící lidi, rádi se necháme inspirovat a třeba i my můžeme být inspirací, rádi se propojíme. O tom dnešní doba je, o propojování. A kdoví, třeba tomu hodně pomohlo kdysi v devadesátých letech i freetekno.
Ať se vám všem daří!
