NOMÁDI: Když se architekt pustí do obytné nástavby - jeho Ford Bronco projel Sibiř

Začnu od „pravěku“. Proč jsi si na cestování koupil americké auto s osmiválcovým motorem na benzin? To na první pohled vypadá jako ekonomická sebevražda...

V „pravěku“, jako 14-letý pubescent, jsem se zamiloval do Fordu Bronco. Nevím, jestli příčinnou bylo sledování amerických filmů nebo neuvěřitelná exotika tohoto vozu, na který jste v Česku a na Slovensku prostě nenarazili. Z nástupem internetu jsem si začal postupně zjišťovat informace a stahovat všechny dostupné fotografie a obrázky, které v té době byly na webu a týkaly se Bronca. Líbil se mi hlavně koncept automobilu: velký vůz, který má jen dvoje dveře v přední části a zadní sklopná vrata. A ty obsahovaly neuvěřitelnou (tehdy pro mě až nepochopitelnou) vychytávku v podobě elektricky stahovatelného okna. 

Tímto však zajímavé a jedinečné doplňky nekončily. Největší předností tohoto modelu byl jeho zadní hardtop, který lze z auta sundat a pasažéři na zadních sedadlech si mohou užívat jízdu jako v kabrioletu. Velká škoda, že v dnešní době se již takto zábavné a promyšlené automobily nevyrábějí. Samozřejmě i v Evropě byste našli auta s podobným konceptem, ale Bronco bylo proporčně jednou tak velké a poskytovalo na tu dobu neskutečný komfort cestování a vnitřní prostor. Byla to prostě láska na první televizní pohled. Později, při cestě na dovolenou do Chorvatska, jsem jedno Bronco uviděl zaparkované v maličké rakouské vesničce. 

„Na živo“ auto působilo ještě mohutněj a já byl definitivně ztracen. Na konci vysoké školy jsme s manželkou, tehdy ještě přítelkyní, Zuzkou Bronco společně koupili přes německý eBay. Auto bylo v překvapivě dobrém stavu. Velmi rychle se z našeho vozu stal cestovatelsko-expediční stroj. První výjezdy byly velmi nesmělé. Obávali jsem se, jestli nás takto staré auto někde nenechá „ve štychu“. Sami jsme byli překvapeni, jak výborně to zvládalo, a tak jsme se odvažovali na stále delší a delší výlety. Aby se nám na cestách lépe spávalo, na střechu auta jsme si pořídili autostan. V této konfiguraci jsme projeli Chorvatsko, Černou horu, Bosnu a Hercegovinu, Sardinii či jižní Itálii. Pak jsme se rozhodli pro radikální změnu směru a celkové délky trvání dovolené. Zamířili jsme na východ, projeli jsme celou Střední Asii a loni (2016 - pozn. red.) se nám podařilo zdolat Mongolsko a ruskou Sibiř.

Kdy jsi se rozhodl pro plnohodnotnou obytnou nástavbu? A jaké požadavky byly pro tebe nepodkročitelné?
Na první velké expedici po Střední Asii jsme strávili na cestách 5 měsíců, urazili 25 tisíc kilometrů a zažili teploty kolem -10 stupňů. Tehdy jsme pochopili, že kratší cestování se střešním stanem po jižních zemích je perfektní a přináší samá pozitiva, ale při mnohatýdenní cestě přes Pamír nebo Kyrgyzstán, je „bydlení“ v autostanu nepohodlné. Už při návratu z této cesty jsme si řekli, že pokud vyrazíme na dlouhou expedici, musíme plnohodnotně fungovat uvnitř auta. Vymysleli jsme si cestu do Mongolska a na Sibiř, kde člověk nezažije obvyklou letní dovolenou. Navíc pokud cestujete po sezóně, jako to děláváme s oblibou my, rtuť teploměru může zamířit hodně nízko. Otázka „Kam?“ byla vyřešena, zůstávala otázka „Jak?“. Do Bronca jsme během předešlých 6 let investovali hodně času i peněz, takže možnost vyměnit auto za větší VAN (dodávka - pozn. red.) vůbec nebyla ve hře. Rozhodli jsme se zvětšit samotné Bronco a udělat z něj plnohodnotné obytné auto. Volba padla na stavbu obytné nástavby, která by nahradila zadní odnímatelný hardtop.

Pomohla ti při tomto projektu tvé profese architekta?
Toto byl základní předpoklad a hnací motor do celé stavby. Věděl jsem, že naprojektovat domek na kolech bude ve své podstatě velmi podobný proces jako tvorba nábytku, interiéru nebo domu „bez kol“. Překvapilo mě snad jen to, kolik času jsem návrhu nástavby musel věnovat. Sladit všechny rozměry a přizpůsobit je technologiím. I v autě jsem řešil rozvody vody, topení či elektřinu. Na rozdíl od projektu domu neexistuje tolik vyzkoušených řešení a velké množství konstrukčních detailů jsem vymýšlel ve své hlavě. Velmi mi pomohlo rozkreslení nástavby a jejího interiéru v počítači. Konstrukční model v 3D programu mi usnadnil práci a mohl jsem tak i jednoduše vysvětlit svářeči, jak má postupovat při vytváření nosného skeletu. V počítači jsem na návrhu pracoval několik měsíců. Pak zbývalo jen moje sny zhmotnit a vdechnout jim hliníkový život (nástavba má nosnou konstrukci z hliníku - pozn. red.). Na samotnou realizaci však už mnoho času nezbývalo, protože jsme měli termín odjezdu stanovený jen 4 měsíce od okamžiku finalizace výkresových podkladů.

Z jakého materiálu je nástavba vyrobena? A proč jsi po něm sáhnul?
Největší problém byla hmotnost. Bronco samo, jako každý správný Američan, trpí mírnou nadváhou. Museli jsme z auta sundat pár těžkých konstrukčních prvků: zadní dveře se sklem, hardtop, vnitřní bezpečnostní rám, zahrádku. Základním konstrukčním prvkem skeletu nástavby se stal hliník. Použili jsme hliníkové profily 30x30x2mm. Hustota jednotlivých polí skeletu je dostatečná a tvoří už i základ pro interiér a krycí panely skříněk v něm. Jediná nevýhoda hliníku je, že při prasknutí v odlehlých oblastech, do kterých jsme mířili, je problematické ho svařit. Právě proto jsme se rozhodli celou nástavbu trošku konstrukčně předimenzovat, aby se něco podobného nestalo. I když samozřejmě to bylo na úkor celkové hmotnosti, která se nakonec i s vnitřním vybavením vyšplhala na zhruba 600kg.

Auto i s nástavbou prošlo zatěžkávací zkouškou při expedici na Sibiř. Obstálo?
Báli jsme se, jako auto a nadstavba zvládnou dlouhodobou jízdu v terénu a nepřetržité kroucení karoserie. Kroucení bylo natolik silné, že nám po čase začaly praskat různé úchyty, držáky a některé části karoserie. Přece jen se jedná o části, které mají 26 let a nejsou určeny na takovou zátěž. Naštěstí se ale nestalo nic fatální, což by nám neumožňovalo pokračovat v cestě a vše jsme zvládli opravit přímo na silnici. Nástavba obstála na jedničku. Celou trasu expedice, na níž jsme urazili přes 35 tisíc kilometrů, zvládla bez jediného zaváhání. Díky dostatečně hrubé izolaci ve stěnách a střeše jsme dokázali prostor vytopit i v extrémních mrazech kolem -26 stupňů. Mechanismus zvedání střechy fungoval také výborně a díky tomuto řešení jsme měli dostatek vnitřního prostoru i přes kompaktní vnější rozměry.

Co bys teď udělal, naprojektoval jinak?
Pokud jde o auto, prioritou je vyměnit zadní nápravu. Ta sériová je nedostatečně dimenzovaná pro takto zatížené auto, které se dlouhodobě trápí v terénu. Proto uvažujeme o změně za něco větší s kotoučovými brzdami. Pokud jde o nástavbu plánujeme mírně změnit čelní plochy, které jsou dost antiaerodynamické. Věříme, že jemnou úpravou pomůžeme autu lépe řezat vzduch. No dobře, nebudeme si lhát, z velké části to bude změna designová. Člověk to auto miluje, ale vždy je co vylepšovat. Jelikož nám přibyl nový člen posádky, syn Daniel, musíme trošku upravit interiér. Přidáváme třetí sedadlo dopředu, kde bude mít malý nejlepší výhled na cestu. Doplnili jsme také zadní sedačku s bezpečnostním pásem a systémem Isofix. Kromě hlavního lůžka, které má rozměr 1400x1900mm jsme doplnili ještě jedno místo na spaní, s rozměrem 800x1900mm. Pokud se naše cestovatelská rodina bude rozrůstat, tak může nastat mírný problém, zatím se ale vejdeme a velmi si kempování v autě všichni tři užíváme.

Pohled z boku před začátkem úprav

Kouzlo s prostorem. Obytná nástavba má zdvihací střechu

Vaše auto ocenili návštěvníci festivalu „podomácku“ vyrobených nástaveb Vševestavbový slet. Co je nejvíc bavilo?
Mírně exotický charakter stroje, řečeno diplomaticky. Mnoho lidí překvapilo, kolik prostoru a úložných „vychytávek“ ve voze je. Bronco má celkem kompaktní vnější rozměry s délkou 5200mm. Většinu návštěvníků po zvednutí střechy zaskočí velikost vnitřního prostoru. Velmi mnoho lidí také zaujalo, že se jedná o benzinové auto se systémem LPG. Nám se tato kombinace velmi osvědčila a s dostupností plynu na cestách nebyl zatím výrazný problém. No a nesmím zapomenout naše neodolatelné žluté kanystry na benzín, které jsou upevněny po stranách nástavby. Všichni se ptají, zda se skutečně jedná o plovák ze seriálu Baywatch (Pobřežní hlídka - pozn. red.). Přiznám se, že právě žluté „plováky“ byly úplně první věc, se kterou jsem počítal, že na nástavbě bude a všechno jsem vlastně kreslil postupně kolem nich. 

Projekt můžete sledovat na Facebooku.